V roce 1983 zahájil Jiří Krampol zlatou éru své popularity, kdy nastoupil do Semaforu a spolu s M. Šimkem vytvořil autorskou dvojici; z této doby pochází řada dodnes známých povídek a scének, které sice nedosáhly kvality Šimkovy spolupráce s J. Grossmannem, ale výrazně dotvářely charakter masové televizní zábavy v 80. letech. Po sporech více hereckých skupin v Semaforu a především s J. Suchým založili Šimek s Krampolem Divadlo Jiřího Grossmanna (1990), kde pokračovali v nastoupené linii své tvůrčí činnosti. Vedle nich se výrazně uplatnila také Uršula Kluková. S Šimkovým příklonem k politické satiře došlo v polovině 90. let k jejich uměleckému rozchodu, od té doby je Jiří Krampol na volné noze.

Jiří Krampol jako aktivní sportovec (plavání, box) měl předpoklady pro filmové role typově výrazných mladíků, potažmo mužů s energickým nábojem, nezřídka pochybných vlastností. V epizodní roli se objevil již ve filmu Tři přání (1958), větší úlohu pak dostal ve filmu Bylo nás deset (1963), poměrně velkou roli nezodpovědného snoubence Jiřiny Bohdalové hrál ve filmu Pršelo jim štěstí (1963). Krampolova filmografie se začala výrazně rozrůstat koncem 60. let, kdy hrál v několika filmech ročně, často vojáky nebo ve filmech s vojenskou tématikou, případně v kriminálkách. Dobře si jej můžeme pamatovat z komedií Parta hic (1976) nebo Ten svetr si nesvlíkej (1981).  Mezi nejvýraznější aktivity Jiřího Krampola patřilo v poslední době moderování zábavného pořadu Nikdo není dokonalý na TV Prima.

Kromě divadla, filmu a televize se Jiří Krampol výrazně uplatnil také v dabingu. Po emigraci Jiřího Třísky převzal dabování J. P. Belmonda, po smrti Františka Filipovského také namluvil některé u nás dosud neuvedené filmy s L. de Funèsem. Na zvukových nosičích vydal Jiří Krampol své scénky a vzpomínky, je také autorem, případně spoluautorem čtyř autobiografických knih. Jako amatér se věnuje také malbě. Jiří Krampol je počtvrté ženatý, jednou z jeho manželek byla televizní moderátorka Jana Fořtová.