Zlatý chlapec s jizvou na duši: Hollywoodský idol miloval samotu víc než obdiv světa

Dva muži vybíhají z úkrytu přímo před hlavně bolivijské armády. Robert Redford (1936 – 2025) alias Sundance Kid tasí po boku Paula Newmana své revolvery a vrhají se vstříc salvě výstřelů. V poslední vteřině jeho zřejmě nejslavnější role ve filmu Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) se zastaví čas a zrodí se legenda.

Skutečný život muže za touto maskou vypadá úplně jinak. Letos si připomeneme nedožitých 90 let ikony, která svůj život tráví v ústraní hor a odmítá maskovat vrásky i rány na duši.

Mladý Robert vůbec nepřipomíná budoucího miláčka Ameriky. V ulicích Los Angeles se nudí a hledá potíže. Se svou partou přelézá ploty, bere sousedům drobnosti z jejich dvorů a později bojuje s alkoholem. Smrt matky, jeho jediné velké opory, ho láme. Na univerzitě v Coloradu pije víc, než trénuje nadhazování, až ho ze školy vyhazují. Právě tato složitá etapa ho formuje – herec ví, že život bolí, a tato zkušenost se mu později propíše do každého pohledu před kamerou.

Přestože o něj Hollywood stojí, Redford si vybírá a riskuje. Bez mrknutí oka odmítá hlavní role v dnes už kultovních filmech. Nechce hrát v Absolventovi (1967), protože se ve třiceti necítí na roli nezkušeného mladíka. „Podívejte, já prostě nevypadám jako někdo, kdo právě přišel o panictví,“ vysvětluje tehdy režisérovi svůj postoj.

Odmítá i Kmotra (1972) nebo horor Rosemary má děťátko (1968). Režisér Sydney Pollack k tomu poznamená: „Bob má v sobě neuvěřitelnou integritu. Pokud necítí, že postavě rozumí, nevezme ji ani za milion dolarů.“

Za maskou úspěchu se skrývá tragédie, o které mluví jen zřídka. Celkem má čtyři děti, které vzešly z jeho prvního manželství s Lolou Van Wagenen. Když se mu však v roce 1959 narodí prvorozený Scott, osud zasáhne krutě. V pouhých pěti měsících chlapec umírá na syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS). Tato rána se nikdy nezacelí a stává se motorem jeho odchodu do ústraní.

Redford neodchází jen před fanoušky, ale i před vlastní bolestí. Kupuje první pozemky v Utahu, kde staví dům vlastníma rukama, a v samotě hor hledá odpovědi na otázky, které mu Hollywood dát nemůže.

I když se Redford snaží své soukromí úzkostlivě střežit, jeho charisma na plátně často přerůstá v reálné city. Nejslavnější milostné napětí zažívá při natáčení oscarového hitu Vzpomínky na Afriku (1985). Mezi ním a Meryl Streep to jiskří tak silně, že o jejich románku mluví celý štáb. „Když mi u té řeky myl vlasy, bylo to intimnější než jakákoliv postelová scéna, kterou jsem kdy natočila,“ přiznává později herečka.

Redfordův milostný život však nebyl jen o aférkách. Po rozvodu s Lolou našel v pozdním věku nový klid po boku německé malířky Sibylle Szaggars, která se v roce 2009 stává jeho druhou manželkou.

Mezi kolegy je Robert známý jednou neřestí – skoro nikdy nechodí včas. Jeho nedochvilnost je legendární a na schůzky nebo natáčení běžně doráží s hodinovým zpožděním. „V mých očích je to ten nejvíc fascinující muž, jakého jsem kdy poznala, ale čekání na něj byla samostatná disciplína,“ vzpomíná s úsměvem jeho filmová partnerka Jane Fonda. „Vždycky jsem věděla, že když se konečně objeví, přinese s sebou tu neuvěřitelnou energii, kvůli které mu všechno odpustíte.“

Jakmile však začal pracovat, byl stoprocentní. Většinu kaskadérských kousků dělá sám, ale vždy trvá na tom, aby kaskadéři, kteří ho mají zastupovat, dostali zaplaceno v plné výši.

Jediný, kdo si z jeho slávy a vážnosti dokáže dělat legraci, je jeho nejlepší přítel Paul Newman. Jejich přátelství je plné absurdních kanadských žertíků. Newman mu jednou k narozeninám nechá na příjezdovou cestu doručit vrak Porsche zabalený do obrovské mašle.

Redford mu to vrací tím, že nechá vrak sešrotovat do kostky a pošle mu ho zpět jako těžítko na stůl. „Ten kluk je nejpomalejší člověk na světě,“ rýpe do něj s oblibou Newman. „Když s ním jdete na večeři, musíte si vzít knížku, protože než si vybere předkrm, stihnete přečíst celou kapitolu.“

Během své kariéry, která zahrnuje přes 80 hereckých rolí a celkem více než 150 filmových projektů, získává uznání na obou stranách kamery. Své mistrovství přitom piluje už na začátku v New Yorku, kde se na Broadwayi objeví v pěti divadelních produkcích, jako byly například hity Sunday in New York nebo Bosé nohy v parku.

První velký filmový úspěch přichází s cenou BAFTA pro nejlepšího herce za filmy Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) a Sjezdař (1969).

Vrchol zažívá v roce 1981, kdy si odnáší Oscara za režii dramatu Obyčejní lidé (1980). Brad Pitt, kterého Redford vede ve filmu Teče tudy řeka (1992), přiznává: „Učil mě, že největší síla herce je v tom, co neřekne. Byl to můj mentor, který mi ukázal, jak si v tomhle blázinci udržet integritu.“

Zlom přichází v roce 1981, kdy uprostřed divočiny v Utahu zakládá Sundance Institute. Nejde o školu v pravém slova smyslu, ale o neziskovou líheň a tvůrčí laboratoř. Redford zde nabízí mladým talentům prostor zkoušet nové věci a klidně i chybovat, daleko od diktátu peněz. O pár let později přebírá kontrolu nad místním filmovým festivalem, který přejmenuje na Sundance Film Festival. Z malé přehlídky se stává nejvýznamnější světové fórum nezávislého filmu, kde se o úspěchu rozhoduje podle síly příběhu.

Příběh Roberta Redforda je nakonec hlavně o svobodě a odvaze nepropadnout vlastnímu obrazu v zrcadle. Ukazuje nám, že i pod nánosem nejzářivější slávy si člověk může – a musí – uchovat své vnitřní hory, kam nikdo jiný nesmí. Jeho životní ponaučení je prosté: skutečný úspěch nepřichází tehdy, když vás všichni milují pro vaši tvář, ale když dokážete svou moc využít k tomu, abyste pomohli vyrůst někomu jinému.

Redford neutíká před slávou proto, že by jí pohrdal, ale proto, aby ho nesežrala zaživa. Zanechal po sobě svět, ve kterém vrásky znamenají prožitý život a nezávislost je víc než nablýskaný červený koberec.