Článek
„Za všechno, co vidíte, vděčím špagetám.“ Takové vyznání od generačního sexy idolu špagety už asi sotvakdy dostanou. Tento slavný citát se desítky let pevně pojí s italskou herečkou Sophií Loren (91). Ale vše je ve skutečnosti trochu jinak.
Výrok poprvé tiskne v srpnu 1961 americký časopis Life v článku novinářky Dory Jane Hamblin. Autorka v něm píše, že když se někdo dotkne velkého apetitu slavné Italky, Sophia zúží oči a hlasem tehdejší sexbomby Mae West pronese právě tuto větu.
V rozhovoru pro deník The New York Times v roce 2015 však herečka tento mýtus nekompromisně odmítá: „Non è vero! To není pravda! Je to taková blbost. Úplně vymyšlené.“ Láska Sophie Lorenové k italské kuchyni je sice skutečná – píše dvě kuchařky a ráda zdůrazňuje, že odmítá drastické hollywoodské diety – ale její pravé životní krédo zní: „Raději budu jíst špagety a pít víno, než mít velikost nula.“
Těžké dětství s jizvou na bradě
Budoucí ikona stříbrného plátna přichází na svět jako Sofia Villani Scicolone na charitativním oddělení pro svobodné matky. Její otec, šlechtic Riccardo Scicolone, si její matku Romildu nikdy nevezme a dceru finančně nepodporuje. V dětství ji v městečku Pozzuoli na jihu Itálie trápí extrémní chudoba a hlad. Místní děti se jí smějí, že nosí oblečení ušité ze starých záclon. Jako dospívající je velmi hubená, vytáhlá a plachá, kvůli čemuž jí vrstevníci přezdívají „Stuzzicadenti“ (Párátko).
Během druhé světové války zasáhne její město šrapnel z intenzivního bombardování. Sophia utrpí zranění na bradě a dodnes má na tomto místě malou jizvu. Když později vydělá své první velké peníze, zaplatí otci vysokou částku, aby oficiálně uznal i její mladší sestru Mariu a dal jí své příjmení, čímž ji zbavuje tehdejšího společenského stigmatu nemanželského dítěte.
Od růžového závěsu k odmítnutým plastikám
Na začátku kariéry ji kameramani a producenti nutí do plastické operace: „Máte příliš dlouhý nos a široká ústa.“ Sophia to rázně odmítá: „Nenechám si zničit svou tvář!“ Její matka Romilda vyhraje v mládí soutěž o nejlepší dvojnici Grety Garbo a má odjet do Hollywoodu, rodiče ji však nepustí. Sophia tak vlastně splní matčin neuskutečněný sen.
Na své první soutěži krásy Miss Mare v roce 1950 končí druhá. Nemá tehdy peníze na šaty, a tak jí matka ušije róbu z růžového závěsu a obarví černé boty na bílo. Původní umělecké jméno Sofia Lazzaro jí producenti změní na Loren, protože zní podobně jako tehdy populární švédská herečka Märta Torén.
Spalující vášně, bigamie a žárlivý Cary Grant
Svého životního partnera, producenta Carla Pontiho, potká, když jí je pouhých patnáct let a jemu třicet sedm. Stane se jejím mentorem, ochráncem a jedinou životní láskou. Ponti osudově v Itálii narazí na tamní zákony, které neuznávají rozvod. Když se v roce 1957 vezmou v Mexiku, katolická církev a italský stát je obviní z bigamie. Svatbu musejí anulovat a z Itálie na čas uprchnout. Aby se mohli legálně vzít, musejí Sophia, Carlo i jeho první manželka přijmout francouzské občanství. Francouzský premiér Georges Pompidou pak Pontiho rozvod osobně schválí.
Během natáčení filmu Pýcha a vášeň (1957) se do ní šíleně zamiluje slavný herec Cary Grant, který je tehdy sám ženatý. Žádá ji o ruku a posílá jí denně kytice, Sophia ho ale odmítne kvůli Pontimu. Sám zhrzený Grant později na její adresu upřímně poznamená: „Sophia je nejkrásnější věc, jaká kdy přišla z Itálie. Její kouzlo dokáže zastavit i čas.“
Strach o děti, přepadení a vězeňská cela
Sophia velmi touží po dětech, ale absolvuje dva samovolné potraty. Aby zachránila svá další těhotenství, musí strávit většinu měsíců na lůžku v přísném klidu ve švýcarském hotelu pod dohledem specialistů. Toužebně očekávané mateřství nakonec prožije hned dvakrát, když svému jedinému celoživotnímu manželovi Carlu Pontimu porodí syny Carla mladšího a Edoarda.
V roce 1982 stráví sedmnáct dní v italském vězení za daňové úniky ze sedmdesátých let. Její příchod do věznice v Casertě doprovodí davy fanoušků a novinářů, jako by šlo o filmovou premiéru. O třicet let později soud uzná, že jde o chybu jejího účetního, a herečka je zcela nevinná. V roce 1970 vtrhnou do jejího newyorského hotelového apartmá ozbrojení lupiči, přiloží jí pistoli k hlavě a ukradnou šperky v hodnotě milionů dolarů. Od té doby s sebou na cesty drahé klenoty nikdy nevozí.
Stovka rolí a sbírka nejprestižnějších trofejí
Během své fascinující kariéry ztvární Sophia Loren víc než stovku filmových rolí. Klíčovým mužem její umělecké cesty se stane slavný režisér Vittorio De Sica, který v ní probudí skutečnou dramatickou umělkyni. O její jedinečné autentičnosti před kamerou prohlásí: „Sophia nepotřebuje hrát, ona tou postavou prostě žije. Je v ní celá duše Itálie.“
Její mezinárodní věhlas upevní legendární snímky jako italská komedie Včera, dnes a zítra (1963), historický velkofilm Pád říše římské (1964) nebo romantické drama Zvláštní den (1977). Za své herecké umění získá celkem dvě oscarové nominace za nejlepší ženský výkon v hlavní roli – tu první promění ve vítězství za drama Horalka, druhou si připíše za Manželství po italsku. K tomu Americká filmová akademie v roce 1991 přidá Oscara za celoživotní dílo.
Více než jen sexuální symbol
Životní pouť nezdolné neapolské nymfy přinese celému světu jasný důkaz, že ty nejzářivější hvězdy často vzejdou z té nejhlubší tmy. Sophia Loren, dnes poslední ženská žijící legenda zlaté éry Hollywoodu, přemění hlad, chudobu i válečné trauma v nezdolnou vnitřní sílu a eleganci. Pro celé generace tak nepředstavuje pouhý sexuální symbol, ale inspirativní vzor hrdé ženy, která si i na absolutním vrcholu slávy zachová svou lidskou tvář, hrdost a neodolatelnou autentičnost.
Sama herečka své životní nastavení a neutuchající elán nejlépe vystihne slovy: „Nikdy jsem se nesnažila vymazat svou minulost, i když byla někdy bolestná. Naopak, jsem vděčná za všechno, čím jsem si prošla, protože mě to zformovalo v člověka, kterým jsem dnes. Život je dar a já ho chci prožít naplno, s otevřeným srdcem a bez jakýchkoli masek.“
