Věřila, že koruna na hlavě smaže hříchy pod sukní: Dívka obětovaná na oltář tyranského krále však skončila tragicky

Zatímco se Jindřich VIII. (1491 – 1547) potýká s nehojícím se vředem na noze a narůstající obezitou, jeho dvůr mu k padesátinám servíruje lék: mladost v její nejčistší podobě.

Kateřina Howardová (1523 – 1542) vstupuje do historie jako „růže bez trní“, kterou si chátrající tyran vybírá, aby oklamal čas.

Netuší však, že tato růže je již utržena. A její kořeny vězí v ložnicích, kde se morálka podřizuje touze. Osud Kateřiny se totiž začíná psát v domě její nevlastní babičky, vévodkyně z Norfolku. Přestože patří k nejmocnějšímu rodu Howardů, je jeho chudým článkem. Její otec, lord Edmund Howard, není prvorozený, a proto rodina žije velmi chudě.

Po smrti rodičů je Kateřina poslána k babičce, kde se v prostředí trestuhodně zanedbaného dozoru učí zákonům dospělého světa příliš brzy. Už ve třinácti letech jí učitel hudby Jindřich Manox odhalí taje tělesnosti a o něco později se objevuje Francis Dereham (1513 – 1541).

Jejich vztah není jen letmým románkem. Vyměňují si sliby, oslovují se jako manželé a v ložnicích babiččina sídla se oddávají tělesným požitkům. „Jsi moje žena a nic nás nerozdělí,“ šeptá jí prý Dereham během nocí, které mají zůstat tajemstvím. V tehdejší Anglii jde o tzv. „pre-contract“ – právně závazný slib, který v kombinaci s intimitou zákon považuje za nezrušitelný sňatek.

Pro Kateřinu je to hra, pro anglické právo však budoucí rozsudek smrti. Když ji její strýc, bezohledný stratég a hlava rodu Thomas Howard (1473 – 1554), nastrčí jako návnadu králi, Kateřina svou minulost pochopitelně zamlčí. Naivně věří, že koruna na hlavě smaže hříchy pod sukní.

Právě v této době Jindřichova proměna v absolutního diktátora vrcholí. Jeho tyranství nespočívá v pouhém bezhlavém vraždění, ale v děsivě efektivním zneužívání parlamentu k legalizaci vlastních rozmarů. Král nechává schvalovat zákony, podle nichž se i pouhá myšlenka na panovníkovu smrt nebo zpochybnění jeho sňatků považuje za velezradu. Jindřich vládne skrze síť špehů a vynucenou loajalitu; kdokoli mu stojí v cestě – od nejbližších přátel až po nepohodlné manželky – končí pod katovou sekerou po vykonstruovaném procesu.

„Zákon je mým nástrojem, nikoliv mým pánem,“ prohlašuje král, když dvořanům vysvětluje, že spravedlnost v Anglii nyní pramení výhradně z jeho vůle. Jindřich se stává nejvyšším soudcem i hlavou církve, čímž odstraňuje poslední morální brzdu své moci. Strach je jeho hlavním politickým nástrojem.

Svatba se koná v tajnosti 28. července 1540. Je to den triumfu rodu Howardů a totální zkázy jejich politických i náboženských nepřátel. V okamžiku, kdy si Kateřina bere krále, dopadá na nedalekém popravišti sekera na Cromwellův krk. „Kéž tato krev zchladí vášně mých nepřátel,“ je jedna z posledních vět, které Cromwell před svou popravou pronáší.

Jindřich je svou novou ženou fascinován. Kateřina přináší do zatuchlých paláců tanec a mladistvou energii. Král, omámený iluzí nového mládí, přehlíží, že jeho „anděl“ hledá únik z jeho nemocného objetí. Tím se stává Thomas Culpeper (1512 – 1541), králův oblíbenec. Kateřina riskuje vše. Zatímco král oddychuje v sousední komnatě, ona schovává milence v temných koutech paláce. Jejich poměr odhalí jediný dochovaný dopis, psaný neohrabanou rukou dívky, která nikdy nepoznala skutečné vzdělání. „Srdce mě bolí, že s vámi nemohu být,“ píše mu v listu, který se stává nejcennější kořistí jejích nepřátel.

Právě v této atmosféře vzniká Kateřinina nejslavnější přezdívka. Jindřich je do své páté manželky tak zamilovaný, že ji nazývá svou „růží bez trní“. Pro stárnoucího krále představuje Kateřina čistotu, kterou u svých předchozích žen postrádá. Je tak zaslepený její veselou povahou, že i když mu ošetřuje otevřené, zapáchající rány na nohou, vidí v ní jen anděla.

„Našel jsem drahokam, který v mém životě nezanechá žádný škrábanec,“ svěřuje se král dvořanům. Ironií zůstává, že zatímco panovník opěvuje její nevinnost, „trny“ její skandální minulosti se už ostří v rukou jeho nepřátel.

Pád způsobí intriky protestantské strany. Arcibiskup Thomas Cranmer pokládá králi na lavici v kapli dopis s obviněním. Jindřich zpočátku odmítá věřit. Pláče, naříká, že jeho růže by ho nikdy nezradila. Vyšetřování však přináší drtivé důkazy. „Tato žena poskvrnila moji korunu svým hříchem,“ křičí král, když se konečně dozvěděl pravdu o jejích schůzkách.

Scéna, kdy si pro královnu přicházejí stráže, patří k nejstrašnějším obrazům tudorovské éry. Kateřina v záchvatu paniky uniká a běží chodbou k lodžii, kde se král modlí. „Milost, můj králi, prosím, slyšte mě!“ buší na zavřené dveře kaple a prosí o milost, zatímco ji stráže surově odvádějí pryč. Její křik prý v chodbách Hampton Court podle legend neutichá ani po letech.

Před popravou samotné královny přichází krvavá předehra. Její milenci končí na popravišti už v prosinci 1541, tedy dva měsíce před popravou Kateřiny. Francis Dereham je mučen a poté popraven způsobem, který se používal jen pro nejhorší zločiny. Je tažen oprátkou za krk do výšky, těsně před smrtí odříznut, poté mu jsou uřezány genitálie, otevřeno břicho a jeho vyvrhnutá střeva jsou ještě za jeho života spálena. Poté je rozčtvrcen. Thomas Culpeper je popraven „mírněji“ – pouze stětím hlavy.

Den před vlastní popravou si Kateřina vyžaduje špalek do své cely. Chce si vyzkoušet, jak na něj správně položit hlavu, aby v osudnou chvíli nezklamala. „Prosím, ukažte mi, jak na to mám jít, abych katovi neubrala na jistotě,“ žádá strážné.

Katova sekera rozetne štíhlé hrdlo osmnáctileté Kateřiny 13. února 1542, jen dva roky po svatbě. Jindřich VIII. nařizuje vymazat její jméno z dějin. Byla však Kateřina Howardová jen pasivní obětí krutého systému či nepříliš mazanou prospěchářkou?

Její poslední slova patří Thomasi Culpeperovi. „Raději bych umírala v poklidu a chudobě jako jeho žena, než mít v moci celý svět jako královna Anglie,“ pronese prý těsně před smrtí. „Umírám ráda, protože chci být potrestána za to, že jsem zodpovědná za Thomasův život. Kdybych králi ihned řekla, že jsem zaslíbena jinému, ani já, ani Thomas bychom nemuseli trpět.“

Její krutý konec života je mementem, že ten, kdo se pokusí oklamat tyrana jeho vlastními zbraněmi, může sám zaplatit nejvyšší cenu. A to i tehdy, když je jeho jedinou vinou touha žít a milovat v době, která mu to nedovoluje.