Manžel jí zahýbal ve jménu vlasti. Jarmila Krulišová Vítězslava Vejražku přesto milovala, měli spolu tři děti

Údělem partnerů a partnerek hereckých hvězd někdy bývá snášet nevěry. Imunní nejsou ani dámy, které mezi hvězdy samy patří. Jako třeba Jarmila Krulišová (†83). Ovšem pozor: Manžel Vítězslav Vejražka (†58) nebyl obyčejný „dívkař“, zahýbal jí ve jménu socialistické vlasti.

Herec a režisér Národního divadla, kde sama 41 let působila, byl její životní láskou. Seznámili se, když do národního nastoupili a hráli spolu hlavní role v Maryše. Ona se stala jeho třetí manželkou a měli spolu tři děti – syna Davida, který pokračuje v rodinné tradici a stal se uznávaným hercem, a dvojčata Víta a Vendulu.

Vejražka byl znám jako milující, vzorný manžel a starostlivý otec. Jenže podle historiků od roku 1949 působil zároveň jako agent StB s úkolem svádět „zájmové“ ženy a následně je kompromitovat.

„Státní bezpečnost používala pro takové lidi označení společenský agent,“ vysvětloval jeden z badatelů, Radek Schovánek, pro týdeník Reflex. „Většinou se jednalo o prostitutky, ale často také lidi ze šlechtických rodů, příbuzné slavných hereček, prostě lidi, kteří byli schopni proniknout do takzvaně lepší společnosti.“

Záznam StB ze září 1949 konstatuje: „Dle našich instrukcí začal agent AK 70 převáděti příbuzenský poměr na mileneckou základnu. Toto jeho úsilí se mu plně podařilo,“ cituje Reflex z archivního spisu. Estébácká pochvala se týkala právě Vejražky.

Záznam odkazuje na úspěšně splněný úkol, při němž měl čerstvě naverbovaný mužný třicátník s podmanivým hlasem a uhrančivýma očima navázat milenecký poměr s vlastní tetou. Tou byla Milada Deggiovanni, rodilá Češka, nyní italská státní příslušnice, která pracovala na vízovém oddělení italského velvyslanectví v Praze. Některé dny dokonce přímo v kanceláři šifranta ambasády.

Všechny dámy, na které ho StB „nasadila“, brával do svého jednopokojového bytu, kde byla umístěna kamera, která pořizovala kompromitující materiály. Státní bezpečnost mu za to přispívala na nájem a platila jeho útraty v pražských vinárnách.

Otec Jarmily Krulišové byl významný voják. Za první světové války působil jako legionář a do té druhé se zapojil jako odbojář. „Znal jsem ho od útlého dětství z každodenního kontaktu velmi důvěrně. Babička, která v páru byla pravý generál, o něm říkala, že byl voják tělem i duší, atletické postavy, vznosného držení těla, zvučného hlasu a bystrého rozhodování. Z výslechů na gestapu si odnesl těžkou nedoslýchavost, a když byl vězněný v Terezíně, naočkovali mu tam, jak babička říkala, skvrnitý tyfus, zhubl na kost a nikdy už se nedostal do své někdejší kondice,“ vzpomínal pro web Mnichovohradistsko.cz David Vejražka.

„Možná následkem toho, možná tím, že vojenští páni se k němu po válce nezachovali právě čestně, se podle maminčina vyprávění hodně změnil a uzavřel do sebe. Nepamatuju se, že by o své minulosti někdy mluvil. Já jsem ho poznal jako nekonečně laskavého člověka, který jako nedoslýchavý sice mluvil hodně nahlas, přesto na mě působil takovým úžasně tichým, klidným dojmem,“ popisoval dědečka.

„Maminčini rodiče bydleli s námi, naši rodiče byli dost zaměstnaní a děda s babičkou se o nás starali. Byli jsme tři děti, moji sourozenci, dvojčata, přišli na svět šestnáct měsíců po mně, takže jsme – jak říká latinské přísloví tres faciunt collegium, tři tvoří spolek – byli taková výbušná a někdy asi těžko zvladatelná dětská jednotka,“ přiblížil pro regionální web své dospívání ve slavné herecké rodině David Vejražka.

Jarmila Krulišová se narodila na Štědrý den 24. prosince 1922 v Jičíně. Absolvovala tam i gymnázium. Divadelní kariéru zahájila hned po válce v roce 1945 v Městském divadle v Ústí nad Labem. Pak hrála ve Středočeském divadle v Mladé Boleslavi a nakonec zakotvila v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Účinkovala tam až do odchodu na penzi v roce 1989.

Desítky rolí ztvárnila i ve filmech, seriálech a televizních inscenacích, vystupovala v rozhlase a vyučovala na DAMU. Před kamerou debutovala v roce 1948 jako mladá Klečková v dětském snímku Zelená knížka režiséra Josefa Macha. Dívky a mladé manželky hrála až do začátku 60. let, pak se postupně začala přehrávat do rolí vyzrálejších starších žen.

Největší prostor na plátně dostala po boku svého muže Vítězslava Vejražky v ústředním manželském páru Doškových v dramatu z prostředí JZD Handlíři (1963) Zdeňka Sirového. Skuteční hrdinové filmu, družstevníci, kteří odmítnou vysoké státní vyznamenání, protože si je nezaslouží, ovšem působili nevěrohodně i v dobovém kontextu.

Roku 1963 byla za své herectví oceněna titulem Zasloužilá členka Národního divadla a o deset let později (1973) titulem Zasloužilé umělkyně. Za kreaci baronky Castelliové – Glembayové ve hře „Páni Glembayové“ získala Cenu Jaroslava Průchy. Nositelka Ceny Senior Prix Jarmila Krulišová zemřela před 20 roky, 27. ledna 2006 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti čtyř let.