Jeho běsy nezahnalo ani LSD: Hollywoodský šlechtic skrýval před obdivovatelkami šrámy na duši

V bělostném obleku s dokonale uvázaným motýlkem kráčí po terase luxusní vily. Opaluje se přesně 30 minut, kdy svůj obličej nastaví reflexní desce, aby si udržel svůj pověstný bronzový odstín. Jako neodolatelný vládní úředník v kultovním snímku Šaráda (1963) působí Cary Grant (1904–1986), od jehož úmrtí letos uplyne přesně 40 let, na filmovém plátně jako muž, jemuž patří celý svět.

Když po něm režiséři chtějí, aby ve filmech dobýval srdce krásných žen, rázně si vymíní jedinou podmínku: „V Šarádě mě musí svádět a pronásledovat Audrey Hepburn, nikoliv naopak.“ Jenže realita v zákulisí odhalí mnohem drsnější pravdu. Muž, jehož elegance působí jako vrozený dar, je ve skutečnosti uměle stvořeným přízrakem. Cary Grant, rodným jménem Archibald Alexander Leach, celý život svádí bitvu s traumaty, úzkostmi a samotou. Dokonalost je pro něj jen brněním, které ho má ochránit před okolním světem.

Jeho cesta k nesmrtelnosti začíná paradoxně v chudých čtvrtích britského Bristolu. V pouhých třinácti letech utíká z domova a přidává se k divadelní a akrobatické skupině Theo Penders. Na chůdách a při žonglování se učí dokonalému ovládání těla, z něhož později těží před kamerou. V roce 1920 přijíždí s varietním souborem do USA a v New Yorku už zůstane. Když mu studio Paramount změní jméno na Cary Grant, definitivně tím pohřbí chudého kluka Archieho Leache.

Za touto proměnou se však skrývá krutá daň. Svou novou identitu si buduje s takovou posedlostí, až v ní sám bloudí. „Každý chce být Cary Grant. Dokonce i já chci být Cary Grant,“ přiznává v záchvatu upřímnosti. Stává se sice jedním z prvních nezávislých herců v historii, odmítajícím omezující smlouvy studií a diktujícím si vlastní podmínky. Klid v duši ale přesto nenachází.

Když v padesátých letech selhávají běžné metody k zahnání vnitřních démonů, volí radikální řešení. Podstupuje tehdy legalizovanou experimentální psychoterapii, během níž mu lékaři předepisují halucinogenní drogu LSD. Pod jejím vlivem prožije desítky seancí. Špičkově oblékaný idol milionů žen leží na pohovce a v halucinacích křičí strachy při snaze vyrovnat se s odcizeným dětstvím. Droga mu pomáhá odkrýt traumata z matky trpící depresemi i chladného otce alkoholika, který matku nechal neoprávněně zavřít do blázince, když bylo Carymu devět, a synovi lhal, že zemřela.

Kontroverzní metoda mu nakonec pomůže oddělit své pravé já od filmové persony a rodičům odpustit. O seancích později otevřeně mluví v médiích: „Prošel jsem si znovuzrozením a konečně našel klid v duši,“ přiznává herec, jemuž se po prožitých halucinacích sice na čas uleví, ale své vnitřní démony tím nadlouho neumlčí.

Jeho vnitřní nejistotu maskuje i pověstná šetrnost, která v Hollywoodu hraničí s bizarností. Přestože jeho majetek dosahuje závratných šedesáti milionů dolarů, počítá každý cent. Zároveň však pro svou jedinou dceru Jennifer nechá vybudovat domácí trezor velikosti větší šatny. Má totiž panickou hrůzu z požáru, což je následek ztráty osobních věcí během bombardování Londýna za druhé světové války. Chce v něm navždy ochránit každou její dětskou kresbu a vzkazy, které mu jako tátovi psala – jako by se bál opětovné ztráty těch nejčistších vzpomínek.

Jeho milostný život připomíná divokou jízdu na horské dráze. Cary Grant se ožení celkem pětkrát, přičemž jeho vyvolenými jsou často právě filmové hvězdy. Ženy ho zbožňují a románky prožije s mnoha ikonami, ale žít s mužem obývajícím dvě identity je vyčerpávající. Jeho čtvrtá manželka, herečka Dyan Cannon, na jejich soužití vzpomíná s hořkostí: „Byl to muž rozpolcený mezi neuvěřitelným šarmem a temnou prázdnotou, kterou nešlo nikdy naplnit.“ Během natáčení filmu Pýcha a vášeň (1957) se vážně zamiluje do italské divy Sophie Loren. Chce si ji okamžitě vzít, ale krásná Italka dá přednost režisérovi Carlu Pontimu, čímž Grantovi zasadí hlubokou ránu.

Neklid v soukromí navíc přiživují dlouhá léta společného bydlení s westernovou hvězdou Randolphem Scottem, což vyvolá v tehdejším pokrytecky upjatém Hollywoodu vlnu divokých spekulací. Své vnitřní zmatky si herec kompenzuje nošením zvláštního talismanu – na krku nosí zlatý řetízkový přívěsek spojující katolicismus, protestantství a judaismus, tedy náboženství jeho bývalých manželek. Klid nachází až na sklonku života po boku o třicet tři let mladší britské publicistky Barbary Harris.

Jeho filmová aura je tak neprůstřelná, že se stává přímou inspirací pro postavu nejslavnějšího tajného agenta. Během své bohaté kariéry ztvární hlavní postavy v úctyhodných 72 celovečerních filmech, mezi nimiž u českých diváků vyčnívají zejména kultovní snímky Na sever severozápadní linkou (1959), Příběh z Filadelfie (1940) či komediální klasika Arsenik a staré krajky (1944). Režisér Alfred Hitchcock, který s ním natočil čtyři filmy, o jeho hereckém umění nepochyboval: „Cary Grant je jediný herec, kterého jsem kdy miloval, neboť dokázal instinktivně cítit objektiv kamery, jako by s ním srostl, a ovládat ho s naprostou precizností vlastních emocí.“

Když v roce 1962 vzniká první bondovka Dr. No (1962), producenti nabízejí roli agenta 007 právě jemu. Grant ji však odmítá. V osmapadesáti letech se cítí na akčního hrdinu starý a odmítá se upsat k natáčení více filmů. Navíc se celý život drží zásady, že nikdy v kariéře nezahraje zápornou postavu. Diváci ho musí vidět pouze jako šlechtice bez bázně a hany.

Filmovou kariéru ukončí nekompromisně v roce 1966 ve dvaašedesáti letech. Přestože ho slavní režiséři prosí na kolenou, k herectví se už nikdy nevrátí. Raději přijímá místo v představenstvu kosmetické společnosti Fabergé a užívá si roli otce. Hollywood mu sice za celou kariéru nedá jediného soutěžního Oscara, přestože je na něj dvakrát nominován za hlavní role ve filmech Na hromádce s pohádkou (1941) a Nic než osamělé srdce (1944). Filmová akademie toto selhání napraví až v roce 1970 opulentním udílením čestného Oscara za celoživotní přínos, ale jemu je to jedno. Grant přesto drží pozoruhodný rekord v newyorském kině Radio City Music Hall, kde se promítání jeho 27 nejslavnějších filmů v průběhu let těšilo tak obrovskému zájmu, že tam v součtu běžely neuvěřitelných sto deset týdnů.

Kruh se definitivně uzavírá 29. listopadu 1986 v Davenportu ve státě Iowa. Dvaaosmdesátiletý Cary Grant se v divadle připravuje na své vystoupení s příznačným názvem Konverzace s Cary Grantem. Tato akce měla být jeho zcela výjimečnou osobní zpovědí, během níž chtěl fanouškům poprvé otevřeně odhalit skutečnou pravdu o svém bouřlivém dětství a složité cestě k image filmového šlechtice.

Během zkoušky ho však zasáhne masivní mozková příhoda. Místo potlesku zaplněného sálu přichází rychlý převoz do nemocnice a smrt. O dva roky později mu britský komik John Cleese vzdá symbolický hold, když svou postavu ve filmu Ryba jménem Wanda (1988) pojmenuje Archie Leach.

Elegantní Cary Grant sice odchází z tohoto světa, ale pod jeho maskou navždy zůstává třináctiletý akrobat na chůdách. Svůj osud však přelstí a chudého, nechtěného kluka z Bristolu nechává zmizet z očí okolního světa.

Místo něj vytvoří dokonalou, umělou identitu jménem Cary Grant – symbol bohatství, šarmu, aristokratické elegance a luxusu. A své fanoušky a obdivovatelky donutí uvěřit, že se jako aristokrat už narodil. Navždy tak uniká stínu své minulosti a stává se jednou z největších legend Hollywoodu.