Vyhaslá dětská hvězda: Dorotku nutili kouřit a ničili ji drogami. Copatou holku ve zničené ženě nakonec nikdo nepoznal

„Když mě dnes lidé potkávají na ulici, nikdo v téhle zničené ženě nepozná tu slavnou copatou holčičku, co kdysi zpívala o zemi za duhou,“ svěří se se smutkem v hlase kdysi slavná sedmačtyřicetiletá americká zpěvačka a herečka Judy Garland (1922–1969) novinářům na sklonku svého krátkého života.

V padesátých letech minulého století už její tvář nese hluboké stopy krutého zacházení. Kdysi zářící oči lemují tmavé kruhy, pleť má popelavou a vrásky kolem úst prozrazují stres.

„Má váha divoce kolísala z extrému do extrému,“ vzpomíná na své soukromé peklo legendární umělkyně. „Při natáčení jsem vážila pouhých čtyřicet kilogramů, ale když jsem měla volno, váha mi vyletěla až na jednaosmdesát kilo.“

Na scéně se občas potácí, třesou se jí ruce a v zákulisí musí popadat dech. Je to přímý důsledek zvráceného systému filmových ateliérů Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), které z ní v dětství stvoří regulérní novodobou otrokyni.

„Všechno začalo ve chvíli, kdy mě vlastní matka už ve dvou letech bez milosti strčila na jeviště kočovného divadla,“ vrátila se k počátkům své noční můry tehdejší dětská hvězda Frances Ethel Gumm. Její ambiciózní rodiče v ní viděli snadnou vstupenku k bohatství.

V pouhých třinácti letech podepisuje její matka Ethel Marion Milne (1893–1953) osudovou smlouvu s MGM. Šéfové studia okamžitě mění její jméno a zahajují drsnou přeměnu dospívající dívky v produkt pro miliony diváků.

„V zákulisí mi jasně dávali najevo, že nejsem dost hezká ani štíhlá,“ vzpomínala nešťastná diva. Musela neustále soupeřit s dokonalými kráskami, což totálně zničilo její dětské sebevědomí.

Zlom přichází v roce 1938 při přípravách velkofilmu Čaroděj ze země Oz. O roli Dorotky usiluje Shirley Temple (1928–2014), ale mocný šéf Louis B. Mayer (1884–1957) prosazuje právě šestnáctiletou Frances. Pro dívku to sice znamená životní šanci, ale zároveň tím překročí práh hollywoodského pekla.

Premiéra Čaroděje ze země Oz v kinech spouští hysterii a vystřeluje mladou představitelku Dorotky na absolutní vrchol slávy. Celý svět okamžitě propadá kouzlu jejího hlasu a ikonických copánků.

„Poštovní vozy mi denně vozí tisíce dopisů a lidé mě na ulicích doslova pronásledují, jen aby se mě mohli dotknout,“ popisuje raketový úspěch slavná Američanka. Fanoušci na ni čekají na každém kroku a hystericky křičí její jméno.

Tento gigantický triumf však pro unavenou teenagerku znamená ztrátu jakéhokoliv soukromí. Zatímco navenek září jako největší idol Ameriky, v soukromí padá do ještě hlubší izolace. Bezcitné filmové studio odmítá její popularitu nechat náhodě a utahuje kolem ní smyčku.

Vedení studia je navíc fanaticky posedlé váhou mladé herečky. Jelikož má přirozené sklony k plnější postavě, šéfové z MGM jí nasazují nelidský režim.

Britský list The Telegraph v investigativním textu přímo cituje interní nařízení, podle kterých stojí za touto krutou dietou samotný šéf studia: „Mayer trval na tom, aby Garland pila pouze černou kávu a jedla kuřecí polévku, k tomu měla předepsáno osmdesát cigaret denně a pilulky každé čtyři hodiny,“ odkrývá slavný deník režim potlačování chuti k jídlu. V ateliérových jídelnách navíc platil přísný zákaz vydat představitelce Dorotky běžnou porci jídla.

Urážky ze strany nadřízených probíhají otevřeně. Jeden z vysoce postavených manažerů studia předvolává dospívající dívku do své kanceláře a před ostatními na ni křičí: „Jsi tak tlustá, že vypadáš jako zrůda a tlustý hrbáč!“ Tato slova, která později otiskuje tisk, označují svědci za nejkrutější věc, jakou kdy kdo dítěti v Hollywoodu řekne.

Louis B. Mayer kolem ní rozmisťuje celou síť placených informátorů a soukromých oček, sledujících každý její krok mimo ateliéry. Najatí detektivové zacházejí tak daleko, že prohledávají popelnice u jejího domu, aby zkontrolovali, zda tajně nevyhazuje obaly od jídla. Slídí i kolem jejích přátel, u nichž by mohla dostat něco k snědku. Pod dohledem se ocitají i losangeleské restaurace – číšníci v luxusních podnicích mají od MGM přísný zákaz dát mladé hvězdě normální porci. A v případě, že si objedná steak namísto salátu, musí okamžitě volat lidi ze studia.

„Při natáčení zásadních filmů na startu čtyřicátých let mi maskéři stahovali tělo bolestivými bandážemi, aby má postava působila stále dětsky,“ šokovala slavná interpretka v jednom z rozhovorů. Tomuto zneužívání nečinně přihlíží její vlastní matka. Naopak, dceři sama ordinuje tlumící léky už od jejích deseti let.

Drsné pracovní tempo, kdy slavná Američanka musí trávit na place až osmnáct hodin denně šest dní v týdnu, se nedá přirozeně vydržet. Studio proto přistupuje k bezohlednému kroku.

„Lékaři mi začínají systematicky podávat silné amfetaminy, abych měla dostatek energie na náročné taneční a pěvecké scény,“ líčila tehdejší praktiky filmové mašinerie. Jakmile natáčení končí a vyčerpaná dívka má usnout, dostává pro změnu tvrdá sedativa a barbituráty.

Tento brutální koloběh stimulantů a tlumících pilulek běžel v pravidelných čtyřhodinových intervalech. Když v jejích devatenácti letech organismus vypovídá službu, vedení ji nenechává odpočinout, ale pumpuje do ní další chemii a posílá ji zpět před reflektory.

Kromě ničení zdraví musí křehká celebrita čelit i sexuálnímu obtěžování. Sám mocný šéf studia zneužívá svou moc a dospívající dívku nutí k nepříjemnému fyzickému kontaktu v soukromí své kanceláře, kde ji pravidelně osahává na hrudi. „Pokud mě neposlechneš, osobně se postarám o to, aby tvá kariéra v tomto městě okamžitě skončila,“ vyhrožuje jí tehdy vedení studia.

Když v devatenácti letech poprvé otěhotní se svým tehdejším manželem, hudebníkem Davidem Rosem (1910–1990), okamžitě zasáhne producentská lobby. Společně s její matkou ji dotlačí k tajnému přerušení těhotenství. Dítě se nehodilo do marketingu – Amerika chce vidět čistou dívku z pohádky, nikoliv mladou matku.

Psychický tlak vyústí v těžké paranoie a hluboké deprese. Během práce na snímku Velikonoční přehlídka (1948) po boku slavného Freda Astaira (1899–1987) si poprvé sáhne na život, přiznává později. Místo pomoci ji ale šéfové nechávají zcela bez podpory.

Jakmile začíná být kvůli podlomenému zdraví nespolehlivá, studio s ní v roce 1950 bez mrknutí oka ukončí pracovní poměr. Po patnácti letech věrné služby ji nechávají napospas osudu. „Dělám všechno pro to, abych uspokojila jejich představy, ale nakonec úplně ztrácím povědomí o tom, kým doopravdy jsem,“ uzavírá své vyprávění o trpkém konci u MGM.

Přestože ji tehdejší nelidský systém ničí, její genialita zůstává nepopiratelná. Během své pestré kariéry stihne natočit více než čtyři desítky celovečerních filmů, které se zapisují do zlatého fondu kinematografie.

Zářivým příkladem se stávají divácky úspěšné snímky jako hudební romance Píseň piráta (The Pirate, 1948) nebo oblíbená vánoční klasika Obchod na rohu (In the Good Old Summertime, 1949). Vedle speciálního dětského Oscara za Dorotku navíc získává dvě prestižní nominace.

První nominaci na Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli jí vynáší velkolepý hudební film Zrodila se hvězda (A Star Is Born, 1954), kde svým emotivním výkonem bere dech divákům i kritice. Druhý boj o zlatou sošku pak svádí díky excelentnímu ztvárnění vedlejší role v mrazivém historickém dramatu Norimberský proces (Judgment at Nuremberg, 1961). Definitivně tím dokazuje, že je charakterní dramatickou herečkou nejvyšší úrovně.

Následky dlouholeté hollywoodské drezúry si nese až do konce života. V dospělosti bojuje s obřími dluhy a psychickou nestabilitou. Role se v rodině obracejí a její děti musí v dětství schovávat před matkou krabičky s léky. Nejstarší dcera, budoucí herecká a pěvecká hvězda Liza Minnelli (1946), již má s režisérem Vincentem Minnellim (1903–1986), i mladší dcera Lorna Luft (1952) ji tak chrání před nejhorším.

Drama jejího osobního života vyvrcholí v létě roku 1969 v pronajatém londýnském bytě ve čtvrti Chelsea. Zpěvačka je svým tehdejším pátým manželem Mickeym Deansem (1934–2003) nalezena mrtvá v koupelně.

Příčinou je fatální předávkování barbituráty – přesně těmi preparáty, na než ji filmový systém navykl už v pubertě. V době, kdy opouští tento svět, je lidskou troskou vážící pouhých 40 kilogramů.

Tragický osud slavné Dorotky ukazuje, že nejtemnější stíny často vrhají ty nejzářivější reflektory. Skutečný talent totiž v bezcitném showbyznysu nepředstavuje záruku štěstí, ale spíše terč pro ty, kteří na něm chtějí jen vydělat. Největším vítězstvím tak zůstává schopnost nenechat si v honbě za úspěchem vzít vlastní lidskou tvář.