Mrazivá věštba kolegů se vyplnila: Legendární herec zemřel v troskách luxusního „malého bastarda“

Vzduch nad kalifornskou Route 466 se v září 1955 chvěje horkem, které se odráží od stříbrné karoserie Porsche 550 Spyder, jemuž James Dean (1931 – 1955) familiárně říká „Little Bastard“. Třiadvacetiletý herec, jehož výročí 95 let od narození si letos připomínáme, právě míří na automobilové závody v kalifornském Salinasu. Netuší, že za pár hodin se jeho jméno změní v nesmrtelný mýtus.

Stačí jen tři hlavní role a tento mladík s pronikavým pohledem přepíše pravidla Hollywoodu a dá dospívající mládeži po celém světě hlas, který jim do té doby chybí. Jeho cesta však končí v hromadě roztřískané oceli a hliníku na křižovatce u Cholame.

Atmosféra kolem Deanova nového sporťáku je od počátku prosycena neklidem. Jen týden před osudným pátkem potkává v Los Angeles herce Aleca Guinnesse. Když mu James pyšně ukazuje své porsche, Guinness pociťuje nevysvětlitelný odpor a varuje ho: „Prosím tě, nikdy do toho auta nesedej. Jestli to uděláš, za týden tě v něm najdou mrtvého.“

Proroctví se naplní s děsivou přesností. Také režisér George Stevens, s nímž Dean právě dokončil natáčení velkofilmu Obr, mu pod hrozbou pokuty zakazuje během produkce závodit. James slibuje poslušnost, ale s posledním klapnutím kamery vítězí jeho neovladatelná touha po rychlosti. Svému mechanikovi tehdy se smíchem říká: „Jakmile skončíme s touhle filmovou maškarádou, začne konečně opravdový život na okruhu.“

Deanův raketový vzestup startuje snímek Na východ od ráje z roku 1955, kde pod taktovkou Elii Kazana definuje nový herecký styl. Na plátno nepřináší jen naučené repliky, nýbrž syrovou emoci a zranitelnost, kontrastující s tehdejším ideálem maskulinity. Na place je postrachem režisérů i kolegů; neustále improvizuje a odmítá se držet scénáře, čímž dovádí k šílenství zkušeného Raymonda Masseyho, jenž hraje jeho otce. James ho schválně provokuje, aby z něj dostal skutečný vztek, který pak kamera zachytí.

Jeho skutečnou, křehkou povahu, pramenící z předčasné ztráty matky a citového chladu otce, překrývá póza vzdorovitého mladíka, kterou diváci okamžitě adoptují za svou. Zatímco studia budují obraz osamělého vlka, v soukromí se množí spekulace o jeho skutečné identitě. James se otázkám na svou sexualitu vyhýbá s příznačným klidem: „Nebudu žít se svázanýma rukama za zády jen proto, abych vyhověl něčí představě o normálu.“

Dean není typickou celebritou, která by vymetala večírky v naleštěných polobotkách. Do luxusních restaurací chodí bos nebo v roztrhaných džínách. Dokonce se traduje, že jednou přišel na slavnostní premiéru ve špinavém triku, protože prostě zapomněl, že se má převléknout. Mezi jeho nejdivočejší kousky patří chvíle při natáčení filmu Obr, kdy před zraky stovek komparzistů a šokovaného štábu klidně rozepne poklopec a vymočí se přímo na place, jen aby zahnal trému před velkou scénou s Elizabeth Taylorovou. Taylorová ho přesto zbožňuje a stává se jednou z jeho nejbližších důvěrnic. Právě jí James krátce před smrtí věnuje malé siamské kotě jménem Marcus. Jako by tušil, že už se o něj brzy nebude moci starat.

Osudný okamžik přichází v 17:45, kdy Deanův stříbrný speciál naráží do odbočujícího fordu veterána námořnictva Donalda Turnupseeda. Ten později vypoví, že to malé stříbrné auto v zapadajícím slunci prostě neviděl. Náraz v rychlosti kolem 135 kilometrů v hodině mění lehké Porsche v neovladatelný šrot. Zatímco mechanik Rolf Wütherich vyletí z vozu a přežije, James zůstává uvězněn v troskách se zlomeným vazem. Ironií osudu zůstává, že jen krátce před smrtí Dean natáčí osvětový spot o bezpečnosti na silnicích, kde diváky nabádá: „Jezděte opatrně. Život, který zachráníte, může být můj.“ Smrt ale přichází dříve, než stačí spatřit premiéru svých nejdůležitějších děl, Rebela bez příčiny a Obra.

James Dean odchází jako první herec v historii, získávající dvě posmrtné nominace na Oscara za své výkony ve snímcích Na východ od ráje a Obr. Jeho tragický konec z něj činí věčného mladíka, ušetřeného známek stárnutí i úpadku kariéry. Stává se globální ikonou, jejíž vliv sahá od módy v podobě džínů až po revoluci v popkultuře.

I po více než sedmi dekádách od havárie zůstává symbolem vzdoru proti autoritám. Jeho odkazem není jen „krása v destrukci“, ale především odvaha být jiný v době, která vyžadovala absolutní poslušnost. James Dean po sobě zanechá prázdné místo, které se Hollywoodu už nikdy nepodaří zcela zaplnit; už nikdo po něm nedokáže být tak bolestně opravdový.