Článek
Po Lucii Bílé drží tahle úspěšná zpěvačka nejvíce Zlatých slavíků. Celkově devět titulů získala nepřetržitě v letech 1977 až 1985 a na pěvecké špičce se drží dodnes. Svou pěveckou kariéru zahájila druhým místem v soutěži Hledáme nové talenty v roce 1963. Z rodného Ostravska poté odjela studovat na brněnskou JAMU, kterou však nedokončila. V roce 1969 se přestěhovala do Prahy, kde její kariéra začala nabírat na obrátkách. Její život ale není tak bezstarostný, jak se může zdát. Za věčně usměvavou tváří se totiž skrývá několik bolů a jen málokdo by s ní měnil.
Nejhorším dnem v životě Hany Zagorové (†75) byl ten, kdy jí lékaři oznámili, že trpí nevyléčitelnou nemocí. „Zjistili, že mi žijí kratší dobu červené krvinky. Nastalo období, kdy jsem se s nemocí musela sžít, protože bylo jasné, že je neléčitelná. A že celý svůj další život budu odkázána na transfuze,“ vzpomíná Hanka v rozhovoru pro Českou televizi.
To ale nebyl jediný kopanec, který jí život přichystal. Nemoc Hance totiž neumožnila to, po čem většina žen touží – dítě. „V nemocnici mi neřekli, že dítě mít nemůžu. Teprve později mi řekli, že by to nedovolili, protože by se mi narodilo dítě bez nohou nebo bez rukou.“ Proto se rozhodla pro adopci. Jenže ani ta nevyšla a zpěvačka se smířila s tím, že žádné mít nebude.
Velkou oporu má Hanka ve svém manželovi, slavném operním pěvci Štefanu Margitovi, kterého často doprovází na jeho světových turné. Prvním Hančiným mužem byl baletní mistr Vlastimil Harapes.
