Zpívající bubeník Víťa Vávra byl třikrát ženatý: Počet milenek odhadoval na tisícovku

Za časů „socialistické kultury“ vydělával balíky peněz. Později byl jedním z našich prvních investorů do nemovitostí, když se ještě nevedly debaty, zda taková strategie může být úspěšnější než ukládání peněz do fondů nebo státních dluhopisů.

V jeho podání ale stejně nevynesla nic. „Bývalé manželce, zpěvačce Věře Špinarové, jsem koupil nádherný byt 5+1 v Ostravě. Poslední prachy, co jsem měl, jsem vydal na rekonstrukci bytu, kde jsme bydleli s mojí třetí ženou. Po rozvodu tam teď bydlí ona a já žiju v pronájmu v garsonce,“ popisoval svou „investiční strategii“ pro web cnn.iprima.cz krátce před smrtí v roce 2021.

Zpívající bubeník Vítězslav čili Víťa Vávra (†68) to tak prostě měl. Ženatý byl sice „jen“ třikrát, otevřeně se však chlubil tím, že milenky nedokáže ani spočítat, a svůj celkový počet partnerek odhadoval zhruba na tisícovku. To leze do peněz.

Na vrcholu jeho kariéry v 80. letech byl průměrný plat asi 2 700 korun. „My jsme za jedno vystoupení měli nějakých šest stovek a hráli jsme třicetkrát do měsíce. A další příjmy jsem měl z vydaných desek. Za jeden prodaný kus zhruba 22 haléřů. Když se jich v průměru prodalo 110 tisíc, udělalo to slušné peníze. Jednou mi za to přišlo 80 tisíc korun, což byl za komančů neskutečný balík,“ citoval Vávru web cnn.iprima.cz.

Narodil se 16. května 1953 v Praze. Jako bubeník začínal v amatérské skupině Hills, ve svých dvaceti spoluzaložil kapelu Ges a jako hráč na bicí se uplatnil i ve známější kapele Faraon, v níž byl v té době kapelníkem Karel Šíp. Zlomovým rokem kariéry byl ale pro Vítězslava Vávru letopočet 1974, kdy se seznámil s Petrem Hannigem.

Ten mu nabídl angažmá ve své skupině Maximum. A byl to právě on, kdo si všiml, že Vávra je nejen kvalitní bubeník, ale i zajímavý zpěvák. Vávra se tak kromě paliček chopil i mikrofonu a měl úspěch. V kapele s ním zpočátku zpívala i herečka Lenka Kořínková, s níž natočil píseň Lásko, pojď blíž.

V roce 1981 pak dokonce zvítězil v anketě Zlatý slavík. Alespoň to tak líčil pro denik.cz. „Dostal jsem nejvíc hlasů, dokonce to říkali v rádiu. Ale ústřední výbor strany rozhodl, že taková mánička nemůže porazit Karla Gotta. Změnili proto pořadí a mě šoupli až na třetí místo za Michala Davida,“ postěžoval si.

Zmiňovaná křivda Vávrovi ale paradoxně přinesla ještě větší popularitu. „Mezi lidmi se rozneslo, co se stalo, a najednou jsem měl daleko víc koncertů než kdykoli předtím,“ vysvětlil.

Od Supraphonu pak dostal nabídku k natočení první desky nazvané Vítězslav Vávra & Maximum Petra Hanniga. Oslovili jej také, aby složil ústřední píseň k filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky (1982) a jeho hity Holky z gymplu, Citrónová holka, Dívka z heřmánkové návsi, Dívka Gloria, Už dávno se mi líbíš či Dívky z diskoték znal každý.

„Bylo to nádherné období, holky nám v hotelích samy skákaly do postelí. Jen to profrčelo strašně rychle,“ vzpomínal na období největší slávy. „Výhoda byla, že když jsem přišel do řeznictví, hned jsem dostal to nejlepší maso. A v zelenině pro mě měli schované mandarinky.“

V 80. letech natočil ještě alba Koncert bez plakátu (1983), Už jsem tvůj (1984) a ve stejném roce i titul Babies, I'm Your Friend. Nazpíval desítky hitů.

V roce 1983 se Víťa Vávra osamostatnil a založil kapelu Monogram, vystupoval i se svou pozdější manželkou, zpěvačkou Věrou Špinarovou, ale postupně se z hudební scény vytratil.

V roce 2012, když chystal návrat na koncertní pódia s omlazenou kapelou Monogram, řekl Deníku: „Osobně mám rád třeba písničku Dívka z heřmánkové návsi. Při svém normálním vystoupení ji moc nezpívám, jen na přání. Taky si teď při koncertu splním ještě jeden sen. Mám oblíbenou skupinu The Kinks a za komunistů jsme jejich písničky nesměli hrát, anglicky zpívat nešlo. Jednu písničku nacvičíme a tu si s chutí na koncertu zazpívám.“

Ale nebyla to jen frustrace z omezeného repertoáru. Potřeboval také novou finanční injekci. „Měsíčně se mi z důchodu a příspěvku na mobilitu sejde necelých 15 tisíc korun, za nájem a energie platím šest tisíc. Takže přežívám z měsíce na měsíc,“ popisoval později, když se návrat na výsluní nevydařil.

Nejenže se mu po 16 letech rozpadlo i třetí manželství, z něhož měl krásnou dceru Viktorku, a zůstal sám. Ke všemu ho sužovaly velké zdravotní problémy, které ho doháněly až k šílenství. Měl silnou artrózu kyčle i zad, kvůli čemuž prakticky nemohl chodit.

„Doplazím se tak maximálně do večerky, kterou mám naštěstí hned vedle baráku, a nakoupím si jídlo a pití. Víc nedokážu. Každý pohyb, který udělám, mě strašlivě bolí, v noci ani nemůžu spát. Jsem úplně v háji,“ svěřil se krátce před smrtí. Trpěl těžkou artrózou, endoprotézu ale lékaři vylučovali kvůli nebezpečnému zánětu v těle.

„Pokud by se k tomu kovu dostal, byl by se mnou konec. Zemřel bych. Tohle se nedá vyléčit. Když mám třeba oslabenou imunitu, ten prevít to okamžitě pozná a vždycky se objeví. Pak končím v nemocnici, kde mě napíchají a načas se to potlačí. Takhle je to pořád dokola,“ povzdechl si.

Osudným se mu ale nakonec stal nádor na plicích. Kdysi slavný hudebník zemřel před pěti lety, 1. července 2021. Bylo mu 68 let.