Den je krásný! Hanka ze Starců na chmelu tomu věřila, i když ji stíhala jedna rána osudu za druhou

Mohla být hvězdou mnoha filmů, zazářila ale jen v jednom. Režiséři na ni nezanevřeli, nikdo z rodiny neemigroval – což tehdy znamenalo spolehlivou kariérní stopku, nepřibrala 30 kilo. Jen prostě nechtěla, další nabídky odmítala a věnovala se naplno své původní profesi tanečnice.

Jiří Menzel ji sice chtěl do Rozmarného léta, musel si ale nechat zajít své režisérské chutě. Ivana Pavlová místo toho objížděla svět s Baletem Praha, a taky měla úspěch. Jen ne takový, který by se i po desetiletích s každou reprízou znovu a znovu opakoval.

Přesně to je ale případ Starců na chmelu režiséra Ladislava Rychmana, kde si jako naprostá herecká začátečnice zahrála Hanku po boku Vladimíra Pucholta (83), tehdy už slavného díky Formanovu Černému Petrovi.

Ivana Pavlová (†77) se narodila před 80 roky, 9. června 1946 v Plzni, a od dětství ráda tančila. Neopustilo ji to ani během dospívání, takže se přihlásila na konzervatoř a ve 14 se přestěhovala do Prahy na internát. Měla 16, když se dověděla o konkurzu na jednu z hlavních rolí do připravovaného muzikálu. Přišla, viděli ji a zvítězila.

S tancem zkušenosti měla, s herectvím ne. „Nevěděla jsem, co je muzikál, neznala jsem West Side Story a v životě jsem nestála před kamerou,“ vzpomínala po letech. To ale režisérovi vlastně vyhovovalo.

Zároveň s natáčením dokončovala školu. Profesoři Ivaně sice fandili a vycházeli jí vstříc, vedení internátu ale nějací filmaři nezajímali. Dostala vyhazov za to, že se z „noček“ vracela někdy až nad ránem a prý tím narušovala morálku.

Premiéra a úspěch, který po ní následoval, byly ale hojivou náplastí. Z Ivany se přes noc stala hvězda objevující se na obálkách časopisů, píseň Den je krásný se každou chvíli ozývala z rádia. Vůbec nevadilo, že za Pucholta ji nazpíval Karel Gott a za ni Jana Petrů. Lidé ji měli spojenou s obličeji herců.

Jenže Ivana další nabídky na filmování odmítala. Chtěla tančit. Zahrála si už jen jednu menší úlohu ve filmu Když má svátek Dominika (1967) a jako tanečnice se objevila v televizi. Bylo to opět díky režiséru Rychmanovi, který natáčel klipy k písničkám Dominiku a Moje střevíčky.

V roce 1965 přijala angažmá v nově vzniklém progresivním baletním souboru. Tam se sblížila s režisérem Pavlem Hoblem, o jedenáct let starším, zkušeným a okouzlujícím mužem. Vzali se a ji vůbec nenapadlo ponechat si dívčí příjmení, pod kterým se proslavila. Od té doby byla prostě Ivana Hoblová. Budoucnost umělkyně žijící a pracující po boku milovaného muže se zdála být zalitá sluncem.

Jenže pak přišel zvrat. V roce 1967, při jedné z divadelních zkoušek, se uvolnila těžká kulisa a spadla na ni. Zůstala ležet bezvládná na jevišti. Úder jí poranil hlavu a páteř tak vážně, že dočasně ochrnula. Prodělala komplikovanou operaci a dlouhé týdny byla upoutána na lůžko. To všechno v 21 letech.

Zotavila se, trpěla však trvalými následky. Úraz spustil vleklé zdravotní potíže, včetně poúrazové epilepsie, která ji pak provázela celým životem. Musela slevit ze svých snů: Přijala roli asistentky choreografie v pražském Divadle E. F. Buriana. Působila tam až do roku 1983, kdy ji neutuchající bolesti a další zdravotní komplikace definitivně donutily s prací skončit.

Přesto si nikdy nahlas nestěžovala. Jak později prohlásil její bývalý spolužák z konzervatoře a přítel Vlastimil Harapes, neměla v povaze skuhrat nad osudem. Spíš podle něj jako legendární Greta Garbo prostě jednoho dne zmizela a nikdo nevěděl proč.

„Toho, že jsem se vzdala divadla a tance, nelituji… Prožila jsem pěkný život a znovu opakuji, že ničeho nelituji,“ řekla po letech smířeně. S manželem si vybudovali zázemí a byli si navzájem oporou. Žili skromně a stranou společenského ruchu – on pracoval jako filmový a televizní režisér, ona se starala o domácí pohodu.

Jenže v květnu 2007 Pavel Hobl ve věku 71 let zemřel. Sebralo ji to víc, než některé jiné vdovy. „Já ani nevěděla, ve které bance máme peníze. Nic,“ přiznala otevřeně, jak bez něj byla ztracená. Zůstala sama a začala žít téměř jako poustevnice.

Osamění v malém pražském bytě přerušovaly jen vzácné návštěvy starých přátel – například kolegy ze Starců na chmelu Vladimíra Pucholta, který občas přiletěl z Kanady. Většinu dřívějších kamarádů sama odstřihla, nechtěla je obtěžovat svými problémy.

Na veřejnosti se už neukazovala. Dokonce i do divadla jako divák se odvážila až po mnoha letech, když ji televize požádala o vzpomínkový rozhovor. „Sedla jsem si do hlediště, ale uprostřed představení jsem se musela zvednout a odejít – necítila jsem se dobře. Po letech jsem vešla do divadla znovu až při natáčení Třinácté komnaty (ke shlédnutí v ivysilani.cz České televize) a úplně se mi sevřelo hrdlo. Všechno se mi vrátilo,“ líčila. Před očima se jí prý zjevily tváře kolegů, kteří už nebyli naživu – a také milovaný Pavel, který za ní kdysi chodíval po každé premiéře.

Jako by těch ran nebylo dost, v roce 2019, kdy jí bylo 73, dostala výpověď z bytu, ve kterém strávila většinu života. Měla pouhé dva měsíce na to najít si nové bydlení. Navíc musela myslet i na pelíšek pro milovanou fenku, voříška Bobinu.

„Jsem zoufalá, nevím, co se mnou bude. Skončíme pod mostem,“ plakala při rozhovoru pro deník Blesk. Do jeho redakce začaly chodit ohlasy čtenářů a s pomocí právníků se pak podařilo dosáhnout zvratu. Ukázalo se, že výpověď z bytu neměla všechny právní náležitosti, což jeho majitelku přimělo k ústupku. Tanečnici a herečce v důchodu sice navýšila nájemné, ale slíbila, že v bytě ji nechá dožít.

Finančně na tom ale byla paní Hoblová bídně. Po zaplacení nájmu jí z penze zůstávala jen tisícovka na měsíc. Sousedi se skládali, nosili jídlo, a úspěšný lékař Pucholt z Kanady posílal pravidelnou pomoc. Díky této solidaritě mohla dožít své poslední roky důstojně, ve svém.

V létě roku 2023 už bylo jasné, že se blíží konec. Zemřela 2. září 2023 ve věku 77 let. Ještě pár dní před smrtí vzkázala s černým humorem: „Musím počkat, až sebou někde bouchnu a bude konec“. Ten přišel tiše a bez bombastických novinových titulků. Až „Starci“ zase někdy poběží v televizi, věnujme jí vzpomínku.