Duet s ní směl nazpívat Karel Gott, její syn se ale stal ještě slavnějším. Vlasta Průchová (†79) okouzlila i prezidenta

Patřila k exkluzivnímu klubu nemnoha zpěvaček, které nahrály duet s Karlem Gottem. Její postavení se ale od následovnic, jako byla třeba Marcela Holanová, podstatně lišilo. Nebyl to Mistr, kdo dával méně známé kolegyni vyniknout. Hvězdou byla v té době ona, on teprve začínal.

V roce 1962 společně vystoupili v televizním pořadu Vysílá studio A s písní Až nám bude dvakrát tolik. Rázem se z ní stal hit. Dvakrát tolik znamenalo pro tehdy 23letého Gotta, budoucího krále kantilény, 46 let. Pro 36letou jazzovou zpěvačku s nezaměnitelným hlasem, Vlastu Průchovou, už 72 roků.

Zemřela před 20 lety, 16. června 2006, v nedožitých 80. Její životní osudy jsou důkazem toho, jak důležité je vybrat si nejen povolání, ale v jeho rámci i specializaci. Zpěváci a zpěvačky se sice mohou tu a tam hřát na výsluní popularity, jazz ale v našich zeměpisných šířkách nikdy nebyl poukázkou na snadné živobytí.

Vlasta Průchová se narodila v červenci 1926 ve slovenském Ružomberoku, kam jejího otce zavedly pracovní povinnosti. Hudební talent prý zdědila po mamince. K tomu, jak jej využít, ji však nasměroval budoucí manžel Jan Hammer. Seznámili se v roce 1941 ve Zlíně. Město tehdy ožívalo koncerty swingařů a filmovým festivalem.

Počítáte správně, Vlastě bylo pouhých 15 let. O sedm let starší Jan ji snadno okouzlil svým temperamentem a chutí, s jakou hrál. Před německou okupací Československa studoval medicínu, když ale nacisté zavřeli vysoké školy, začal se hudbě věnovat naplno. Hrál na basu a vibrafon, samozřejmě také zpíval. O pár let později už jako zpěvačka stála na pódiu i ona.

V roce 1943 oznámili zasnoubení, vzali se ale až po válce, roku 1947, připomněl Český rozhlas v pořadu Osudové ženy. Sňatkem sice změnila příjmení na Hammerová, na pódium však dál přicházela jako Vlasta Průchová.

Praha po válce prožívala swingovou euforii, jazz se hrál prostě všude. A kde se hrál jazz, nechyběla Vlasta ani Jan. Ten se zároveň vrátil na medicínu a posléze se vypracoval na věhlasného kardiologa. V den, kdy v roce 1948 promoval, se manželům Hammerovým narodil syn Honzík. Později svou slávou – už celosvětovou – oba rodiče předčil.

Vlasta Průchová se stala pěveckou hvězdou koncem 50. let díky soutěži Hledáme písničku pro všední den. Její Docela všední obyčejný den byl dokonce znělkou soutěže. Koncertovala, natáčela a stala se kmenovou zpěvačkou tehdy vznikajícího orchestru Československého rozhlasu.

MUDr. Jan Hammer dělil svůj čas mezi pacienty v Thomayerově nemocnici, milovaný jazz a rodinu. Když se třeba v Praze konal Mezinárodní jazzový festival, odpoledne zkoušel s cizími kapelami, večer program uváděl, pak hrál na jam session v Lucerna baru a nakonec se šlo ještě domů k paní Vlastě na polívku. Jednou, v roce 1965, se prý u nich po pražském koncertě stavil i slavný Louis Armstrong.

„Kolikrát jsme takhle probděli celou noc, a Honza se jen osprchoval, převlékl a jel rovnou do práce. Své pacienty ale nikdy neodbýval, naopak žádného nenechal odejít bez povzbuzení,“ vzpomínala na ty časy hostitelka. Jako průkopník angioplastiky mohl MUDr. Hammer v roce 1968 dokonce odjet na stáž do USA. Vzal s sebou manželku i syna.

K překvapení mnoha lidí se Hammerovi po skončení stáže vrátili do Prahy, zatímco spousta dalších podobná vrátka pootevřená v „železné oponě“ využila k emigraci. Na pana doktora ovšem čekali pacienti, na oba pak publikum v jazzových klubech. Svého mimořádně talentovaného syna však v Americe nechali. Jan Hammer junior získal roční stipendium na slavné hudební škole Berklee v Bostonu. Ještě předtím ovšem stačil zkomponovat hudbu k filmové pohádce Šíleně smutná princezna. Z USA se na rozdíl od rodičů už nevrátil.

Po absolvování se přestěhoval do New Yorku, kde se připletl k založení později veleúspěšné skupiny Mahavishnu Orchestra kytaristy Johna McLaughlina. Byli „nekomerční“, což tehdy posluchači oceňovali, nicméně jim to nebránilo, aby během pouhých dvou let své existence prodali více než dva miliony hudebních nosičů a vydělali spoustu peněz.

Hammer výdělek investoval do vlastního hudebního studia. V něm také o pár let později nahrál svou nejikoničtější hudební znělku pro televizní seriál Miami Vice. V roce 1986 získala dvě ceny Grammy a čtyři platinové desky. Zároveň se dostala na první příčku žebříčku Billboard v USA. Setrvala na ní 11 měsíců, čímž se stala nejúspěšnějším televizním soundtrackem všech dob.

Rodiče při návratu netušili, jak moc slavným se jejich syn stane, ale hlavně že se s ním pak deset let neuvidí. Paní Vlasta se navíc kvůli jeho emigraci stala pro komunistický režim nepohodlnou a nesměla dále nahrávat. Do studia se vrátila až v roce 1992. Lékaře režim potřeboval rozhodně víc než jazzové zpěvačky.

Milovaný manžel v roce 1989 zemřel. Syn Jan se poprvé od emigrace do Československa vrátil v květnu 1989 na jeho pohřeb. Už jako vdova pak Vlasta vystupovala v klubech Agharta, Reduta, U staré paní a v Ungeltu. A pokaždé měla plno. Říkala, že jazz dělá lidem radost, a ta vložená energie se jí z publika vracela, což moc potřebovala.

Zbyla jí totiž starost o nemocnou dceru Andreu. Byla prý hodně talentovaná, ale z kádrových důvodů ji po emigraci bratra třikrát odmítli přijmout na konzervatoř. Vdala se, porodila dva syny, ale manželství nevydrželo. Stresy vykonaly své a Andrea psychicky onemocněla. Paní Vlastě nezbylo, než poskytnout zázemí i svým vnukům. Jazz ji ale dál držel nad vodou.

V roce 2003 jí zadostiučinění poskytlo i vyznamenání Za zásluhy II. stupně, které obdržela od tehdejšího prezidenta Václava Klause, známého jazzového fanouška. To bylo v roce 2003. Tři roky nato Vlasta Průchová zemřela. Bylo to jen pár dní před jejími 80. narozeninami.