Článek
„Vyjmenuj mi hlodavce!“, vyzývá problematického žáka Rouska v Dívce na koštěti učitelka Pešková v podání Jany Drbohlavové. „Hlodavec lesní, hlodavec vodní čili želva…“, začíná vařit z vody mladičký Jan Kraus. A vyfasuje pětku, dokonce už čtvrtou v řadě.
Hodina by nejspíš pokračovala normálně dál, kdyby se do lavice právě neusadila nová Rouskova spolužačka Saxana. Grázlíkovi nedalo práci přesvědčit ji, aby pedagožce přičarovala názornou pomůcku v podobě zbytnělých řezáků. „Tu máte, hlodejte si!“ vybídl nešťastnou kolegyni o něco později ředitel školy Zdeněk Dítě.
Tehdy třicetileté herečce s nezaměnitelným hlasem ale modifikovaný chrup nijak neubral na šarmu. Změnila se totiž jen výslovnost, nikoli barva jejího hlasu. Tu si diváci vryli do paměti už mnohem dříve mimo jiné díky tomu, že Jana Drbohlavová jako dabérka naskočila na vlnu popularity filmových Mayovek a namluvila Vinnetouvu sestru Nšo-či v podání francouzské herečky Marie Versini (†82).
Film Vinnetou spatřil světlo světa v roce 1963, v českém znění šel do kin o dva roky později a znamenal v podstatě začátek Janiny dabingové kariéry. Později nadabovala třeba také postavy svérázné jeptišky Klotildy v sérii filmů s četníky ze St. Tropez nebo profesorky Minervy McGonagallové ve filmech o Harrym Potterovi.
Všechny Županičovy ženy
Stejně jako u většiny dabingových herců, doménou Jany Drbohlavové bylo divadlo. Narodila se před 85 roky, 22. listopadu 1940, v Praze jako dcera divadelního fotografa. Nikoho pak nepřekvapilo, že si vybrala studium DAMU, kde patřila do slavného ročníku profesora Miloše Nedbala (†76) společně například s Petrem Čepkem (†54), Ladislavem Mrkvičkou (†81) či Jiřím Krampolem (†87).
Už jako studentka hostovala v Národním divadle. Její nesporný komediální talent a dívčí půvab jí pak otevřely dveře do Městských divadel pražských, kde prožila půl století. Od 60. let se stále častěji objevovala i v televizi a filmech, i když především v menších rolích.
Prošla i řadou pohádek a seriálů, v legendární Arabele se objevila po boku svého bývalého manžela Ladislava Županiče (†80). Jejich láska byla zpočátku plná vášně a vzájemného porozumění, postupně to všechno nějak vyprchalo. Manželství jim vydrželo pět let.
„Nechci říct, že to rychle odešlo, ale byl to takový kvapík. Mám s ní syna Honzíka. Já jsem vlastně dopřál každému synovi ten přepych, že má jinou maminku,“ popisoval někdejší úspěšný ředitel Hudebního divadla v Karlíně v pořadu Blízká setkání.
Opustil kvůli ní ovšem svou první ženu, půvabnou paní Helenu, s níž společně počali syna Ladislava. „Helenka byla krásná holka, kadeřnice. Seznámili jsme se, když jsem vojančil v AUSu, tak naproti bylo kadeřnictví,“ popsal Županič s upřímností sobě vlastní pro Super.cz. Oženil se pak ještě potřetí, s Janou ale dál udržovali velice dobré vztahy. Mezi důvody patřil i syn Jan, povoláním historik.
Poslední štace Slunečnice
Zhruba pět let před smrtí postihla paní Janu mozková mrtvice. „Poté se jí začalo ještě hůř chodit, než dosud chodila. S pohyblivostí pak na tom začala být tak špatně, že se nedokázala o sebe postarat a dojít si třeba nakoupit. A tak se dobrovolně rozhodla, že opustí svůj krčský byt a přestěhuje se do Slunečnice, kde měla pro sebe pokojíček a veškerou péči. Byla tam moc spokojená,“ popisoval později Županič pro deník Blesk.
Slunečnice je domov pro seniory, kde dožíval i herec Jan Skopeček. Podle Županiče prý spolu byli zpočátku v kontaktu, Skopečkův zdravotní stav se pak ale natolik zhoršil, že už nebyl schopen komunikovat a ona tak přišla o spřízněnou duši. Kromě rodiny ji nikdo nenavštěvoval.
„Začaly jí už vypovídat službu životní funkce, její organismus už byl moc slabý. Byl jsem za ní ve Slunečnici před týdnem a to už jen ležela, nehýbala se, a když se pokusila promluvit, nebylo jí už vůbec rozumět. Říkal jsem si, jestli mě vůbec poznává. Myslím ale, že ještě trochu vnímala,“ popsal bezprostředně po smrti své exmanželky Županič.
Naposledy vydechla 28. října 2019, ve věku nedožitých 79 let, necelý měsíc po Karlu Gottovi (†80). „Jeho odchod ještě vnímala a nesla to hodně bolestně,“ vzpomínal pak Županič. „Pamatuji, jakou měla radost, když se s ním a Standou Fišerem zhostila role kmotrů knížky Vinnetou žije! – to už bylo v době, kdy se jí špatně chodilo a moc neopouštěla byt. Když ale slyšela, že tam bude Karel, neváhala. Navíc celý život byla pyšná na to, že dabovala Nšo-či, zamilovala si tuhle indiánskou holku. Myslím, že ten křest byla jedna z jejích posledních vycházek do společnosti.“
