Čarodějnice z Arabely utrpěla pracovní úraz: Jana Andresíková (†79) spadla z koštěte, manžel si prostřelil hlavu

Hercům se na place může přihodit leccos. Třeba když se pokoušejí zahrát akční scénu sami, bez kaskadéra. Když Jana Andresíková v roce 1980 natáčela s Václavem Vorlíčkem (†88) seriál Arabela, o žádné dublérce se ani neuvažovalo. Přesto si poranila páteř.

Spadla totiž z koštěte, respektive z konstrukce, která je simulovala. To víte, čarodějnice… Bohužel to bylo necelý rok po autonehodě, při níž si nalomila obratle. Musela tedy podstoupit další dlouhodobé léčení a tím pádem se nemohla účastnit dokončovacích prací na seriálu. Její postavu při postsynchronech nadabovala Jana Dítětová.

U herečky, která sama patřila k hvězdám naší vyhlášené dabingové školy, je to paradox. Jejím hlasem dodnes promlouvá například Whoopi Goldbergová jako Sestra v akci. Ale i takové věci se stávají. Život Jany Andresíkové byl ostatně „takových věcí“ plný.

Poprvé se provdala v roce 1969 za režiséra Jana Moravce, jednoho z tvůrců, kteří stáli u zrodu slavné filmové československé nové vlny. Měli spolu dceru, ale manželství skončilo rozvodem již v roce 1971. Moravec se pak oženil se zpěvačkou Martou Kubišovou.

Jak před lety uvedly Parlamentní listy, hudebník Ladislav Štaidl se tehdy ostře vymezil proti úmyslu textaře Zdeňka Rytíře se svatby Kubišové a Moravce zúčastnit s tím, že to bude mít negativní dopad na jeho kariéru. Rytíř totiž tenkrát pracoval pro Štaidlův band.

Manželství vydrželo sedm let, skončilo kvůli Moravcovým četným nevěrám. Ve svých pamětech Kubišová vzpomínala: „Byl velmi vtipný a říkal mi třeba: Jestli v bytě někde narazíš na podprsenku, která není tvoje, zachovej klid, to jsme zkoušeli jen záběr.“

Znovu se Jana Andresíková provdala v 1990 za Jiřího Jiráka. Ani tohle nebylo šťastné manželství. Život s ním později v rozhovorech popisovala jako teror. Jirák ji hlídal, nikam ji nepouštěl a nesměla se s nikým vídat. Doma s ní skoro nemluvil, pouze jí stále něco vyčítal a zakazoval.

Ze vztahu chtěla dlouho utéct, ale nenašla dostatek sil. Jednou odpoledne, po dlouhém období tiché domácnosti, se jí manžel zeptal, jestli chce uvařit kávu. Poté odešel do vedlejšího pokoje a tam si prostřelil hlavu.

„Po těch letech o tom už dokážu sice něco říct, ale že bych to chtěla ještě někdy vidět, to ne,“ vzpomínala pro deník Blesk. „Stalo se to přede mnou. To koukáte jako blázen. To v tý hlavě nedáte dohromady. Až po čase se to nějak v hlavě rozfázuje. A pořád si říkáte – proč, proč? Ty otazníky mě prostě hrozně zlobí.“

Jana Andresíková se narodila 2. dubna 1941 v Kroměříži, kde také během studií na jedenáctiletce získala první zkušenosti v amatérském divadle. Po maturitě pokračovala ve studiu herectví na brněnské JAMU, kterou absolvovala v roce 1964. Ještě jako „jamačka“ debutovala před filmovou kamerou, a sice v menší roli sekretářky v dramatu Mykoin PH 510 (1963).

Po absolutoriu odešla do Prahy a první profesionální angažmá získala v avantgardním divadle Maringotka. Strávila tam sezóny 1964-1966, následující dva roky hrála v legendárním Divadle Za branou. Občas dostala příležitost i v dalších filmech, byly to však jen epizodní role. Mihla se třeba jako slečna za pultem v obchodě v dodnes slavné komedii Světáci z roku 1969.

Ve stejném roce nicméně opustila stabilní zaměstnání a stálé angažmá a vydala se na dráhu herečky na volné noze ve filmu, televizi a rozhlase. Před kamerou se objevila v několika titulech, které jsou i z dnešního pohledu oceňované, opět to však byly jen vedlejší úlohy. Hrála maminky, učitelky, díky své přísné vizáži ale také německé ženy v poválečných dramatech. Jednou byla vězněnou antifašistkou, jindy zase věznitelkou, nacistickou zrůdou.

Fanoušci televizních seriálů si Janu Andresíkovou vybaví také v Třiceti případech majora Zemana nebo v Nemocnici na kraji města. Nakonec to byl další seriál, i když docela jiného ražení, jenž její jméno i tvář uvedl do povědomí nejširší veřejnosti. Ano, dětské i dospělé diváky zaujala jako čarodějnice a Rumburakova pomocnice v legendární Arabele.

Kromě toho se Jana Andresíková často a ráda věnovala uměleckému přednesu, například v prostorách pražské Violy nebo Lyry Pragensis. Udělala i akademickou kariéru: Jako docentka pedagogicky působila na pražské DAMU, vyučovala také na Soukromé herecké škole v Praze.

Herečka, která se objevila i v Kameňáku Zdeňka Trošky a dalších filmech, se po manželově sebevraždě roky léčila u psychologa. A do toho se přidávaly další a další zdravotní problémy… „Já se ale uzdravím a budu lítat jako čečetka. Ať se důchodci třesou. Když se najde vhodný protějšek, tak se člověk snaží a necítí ani bolesti. Když chytne stará stodola, to je potom něco!“ věřila herečka, která zemřela před pěti lety, 19. října 2020, když se nakazila koronavirem během druhé covidové vlny.

Na sklonku života hovořila o tom, že o všechno, co měla, ji připravila vlastní rodina. Týkalo se to zejména finančních prostředků a bydlení. Když se dozvěděla, že byla podána žádost o její zbavení svéprávnosti, způsobilo jí to nevýslovnou bolest. Obzvláště když zjistila, že žádost podala její vlastní dcera.