Souboj gigantických eg v hollywoodské ložnici: Létající šampaňské, závislost na opiu a drsný vzkaz

Potkávají se dvě monstrózní herecká ega, která touží ovládat vše kolem sebe – Yul Brynner (1920–1985) a Marlene Dietrich (1901–1992). Jejich utajená ložnice se okamžitě mění v bojiště plné drahého šampaňského a divokých scén.

Při nejdrsnějších střetech vzduchem létají masivní křišťálové popelníky, drahý alkohol a v záchvatech zuřivosti končí luxusní hotelová zrcadla roztříštěná na tisíce kousků.

Letos si filmový svět připomíná 125 let od narození této hollywoodské ikony. Znovu tak ožívají pikantní detaily o jejím spalujícím románku s o devatenáct let mladším Brynnerem. V době, kdy slavný herec září na divadelních prknech a plní kina po celém světě, prožívají tyto dvě legendární hvězdy vztah plný milostných zvratů a luxusních výstřelků. Dietrich svého partnera bezmezně zbožňuje, ale střet dvou takto gigantických osobností nemůže skončit jinak než destrukcí a spalující žárlivostí.

Románek začíná na počátku 50. let v New Yorku. Brynner v této době doslova exceluje v původní divadelní broadwayské verzi muzikálu Král a já (1951), kde za svou kariéru odehraje neuvěřitelných 4 625 divadelních představení. V divadle během náročných dní počítá každou minutu a v pauzách mezi odpoledním a večerním představením přebíhá do střešního penthouse, který obývá Dietrich. Přestože jsou oba mimořádně sledované celebrity, jejich intenzivní poměr trvá v naprostém utajení celé čtyři roky. Brynner totiž v té době žije v patnáctiletém manželství s americkou herečkou Virginií Gilmore.

Věkový rozdíl mezi milenci činí devatenáct let. Když Marlene během vztahu jednou vynechá menstruaci, propadá čisté panice a tvrdí své dceři, že čeká s Brynnerem dítě. Dcera Maria Riva ji však musí drsně usadit s tím, že v jejím věku přes padesát let jde spíše o nastupující menopauzu. Vnuci na Marlene sice vzpomínají jako na milující babičku, ale dobře vědí, že její ložnice představuje přísně zakázané území, kam má přístup výhradně Brynner.

Když vztah koncem roku 1956 definitivně chladne, Dietrich se nehodlá vzdát a záměrně si kupuje letenku na stejný zaoceánský let. Cesta však končí naprostým fiaskem. Brynner během letu vypije několik drinků a nepromluví s ní ani slovo, což herečku uvrhne do hlubokých depresí. Nad jejím psychickým dnem se nakonec slituje slavný dramatik Noel Coward, který jí pošle velmi drsný dopis. V něm Marlene bez obalu píše: „Kašli na tu zatracenou lásku, přináší víc problémů, než za kolik stojí. Nečekej u telefonu jako malá holka!“

Posedlá Dietrich si v ložnici vede detailní deníky a píše nekonečné psychologické rozbory Brynnerova chování. Vztah je o to divočejší, že oba partneři jsou bisexuální. Zatímco Brynner má v Hollywoodu pověst arogantního muže s obřím egem, u Marlene naráží na stejně tvrdou a neústupnou zeď.

Jejich střety v hotelových apartmánech pravidelně přerůstají v bleskové hysterické scény. Když ego jednoho z nich narazí na odpor, odnese to někdy i nábytek a těžké hotelové dekorace. Brynner v záchvatech zuřivosti rozbíjí velká zrcadla a luxusní sklenice, zatímco Dietrich na něj křičí v několika jazycích. Hotelový personál pak po jejich divokých nocích pravidelně nachází ložnice v naprostých ruinách, s potrhanými závěsy a koberci nasáklými alkoholem.

Brynner v té době navíc v soukromí bojuje s těžkou závislostí na opiu. To bere kvůli bolestem z dávného zranění z cirkusu, což dramaticky ovlivňuje jeho náladovost. Když se Dietrich pokouší organizovat mu šatník a jídlo, herec to absolutně nesnáší. Vztah definitivně vyhoří kvůli oboustranné spalující žárlivosti, dalších milencích i Brynnerově neschopnosti opustit kvůli Marlene rodinu. Vzájemná milostná korespondence, čítající stovky stránek, je dnes uzamčena v oficiálním berlínském archivu Marlene Dietrich.

Když se tito dva potkávají, nejedná se pouze o střet těl, ale o přímou srážku dvou kolosálních filmových kariér. Marlene Dietrich, která má na svém kontě přes 50 celovečerních filmů, platí v Hollywoodu za nedotknutelnou bohyni. Filmová akademie ji však paradoxně oceňuje pouhou jednou jedinou nominací na Oscara, a to za hit Maroko (1930).

Přesto v dobách své největší slávy, kdy točí snímky jako Šanghajský expres nebo Ďábel je žena, pobírá astronomické honoráře 125 000 dolarů za film. „Moje nohy jsou sice slavné, ale já na nich pouze stojím, abych mohla hrát,“ prohlašuje o svém vzhledu, který později ukazuje i v úspěšném krimi Svědek obžaloby.

Proti ní stojí Yul Brynner, exotický holohlavý dravec, který během svého života natočí zhruba 40 filmů a stává se symbolem mužské dominance. Na rozdíl od své starší milenky Brynner zlatou sošku Oscara skutečně získává, a to za hlavní roli ve filmové verzi Král a já (1956). Když přebírá cenu, s úsměvem do mikrofonu říká: „Doufám, že tohle není omyl, protože to nevrátím za nic na světě!“ Své postavení stvrzuje i dalšími rolemi v legendárních eposech jako Desatero přikázání nebo slavném westernu Sedm statečných. Brynner si je své moci dobře vědom a před zrcadly v ložnici Marlene Dietrich prý často opakuje: „Celý svět mě vidí jako krále, tak proč bys mě tak neměla vidět ty?“

Toxická závislost dohání slavnou herečku k absolutním extrémům. Do svých tajných deníků si Dietrich zaznamenává každou minutu, kterou Brynner stráví mimo její dosah. „Dnes opět nezavolal. Mám pocit, že jsem Ho ztratila navždy. Nemá smysl žít,“ píše zoufalým písmem na stránky, které dnes zkoumají historici. Dietrich dokonce platí soukromé informátory, aby jí podávali zprávy o tom, s kým Brynner mluví v zákulisí divadla.

Brynner v rozhovorech o své partnerce po letech prohlašuje: „Marlene je nebezpečná jako droga, do které snadno spadnete, ale ona vás pak začne dusit svou péčí.“

Když se Brynner o této špionáži dozvídá, ložnice hotelu se opět mění v bitevní pole. „Ty mě nebudeš vlastnit, Marlene! Já nejsem jeden z tvých vycvičených psíků!“ řve Brynner podle svědectví rodiny a v záchvatu hněvu strhává ze stěn drahé tapety. Dietrich na jeho řev odpovídá ledovým klidem a s ironickým úsměvem mu do očí vmetá: „Abys byl úplným mužem, potřebuješ pána a v něm kompas pro svůj život. Potřebuješ někoho, ke komu můžeš vzhlížet!“

Tento začarovaný kruh plný sexu, alkoholu a opiových par se definitivně uzavírá na konci roku 1956, kdy Brynner z jejího života nadobro odchází a nechává zlomenou ikonu na samotném psychickém dně.

Příběh tohoto spalujícího románku v sobě nese tíživé ponaučení, jak snadno dokáže nekonečná vášeň zničit lidskou duši. Brynner a Dietrich k sobě sice cítí magnetickou přitažlivost, ale jejich vlastní pýcha a chorobná touha ovládat toho druhého je odsuzuje k záhubě. Pod maskami nedotknutelných hollywoodských bohů se přitom po celou dobu skrývají jen dvě vyděšené, hluboce osamělé bytosti, zoufale toužící po obyčejném objetí. Samy ho ale nedokážou oplatit.

Slavný spisovatel Oscar Wilde kdysi trefně poznamenal: „Nenávist vyčerpává stejně jako láska, někdy dokonce ještě víc.“ Pro tento slavný pár se jeho slova stávají krutou realitou. Jejich čtyřletý vztah neznamená bezstarostné štěstí, ale permanentní emocionální popravu, která sice po roce 1956 definitivně vyhasíná, ale v srdcích obou zanechává doživotní, krvácející šrámy a prázdno.