Článek
New York, 12. října 1978. V potemnělém pokoji číslo 100 v legendárním hotelu Chelsea vládne zlověstné ticho. Pod umyvadlem v koupelně leží v obrovské kaluži krve bezvládné tělo dvacetileté Nancy Spungen (1958–1978). O pár hodin později policie v poutech vyvede otupělého Sida Viciouse (1957–1979), slavného baskytaristu kapely Sex Pistols.
Nejtemnější romance punkové historie právě dospěla ke svému neodvratnému konci. Příští rok si hudební svět připomene 70 let od narození tohoto kontroverzního hudebníka. Náš příběh je však bohužel o jeho posledních chvílích.
Problémová fanynka ostrouhá
Mladá Američanka Nancy Spungen už v rodné Americe stihne získat pověst problémové fanynky. Od dětství trpí vážnými psychickými potížemi, chová se extrémně agresivně a při jednom z mnoha záchvatů dokonce napadne vlastní matku kladivem. Lékaři u ní v pouhých patnácti letech diagnostikují schizofrenii. Před odletem do Británie si na letenku vydělává jako striptérka na newyorském Times Square.
Do Londýna přijíždí původně za úplně jiným muzikantem. Má zálusk na Jerryho Nolana z kapely The Heartbreakers. Jeho striktní odmítnutí ji však nasměruje k jinému cíli.
Zákeřný křeček zrodí punkovou legendu
Náhradním milostným cílem se stane tehdy ještě neznámý John Simon Ritchie. Tento budoucí slavný baskytarista získá svou drsnou přezdívku poměrně kuriózně. Zpěvák John Lydon (1956) má křečka jménem Sid. Zvíře Johna ošklivě kousne a zaskočený mladík nahlas vykřikne: „Ten tvůj Sid je ale pořádně zákeřný!“ Anglický výraz pro slovo „zákeřný“ zní „vicious“, a nové umělecké jméno Sid Vicious je tak rázem na světě.
Ale zpět k milostnému románku dvou rozháraných osob. Sid je nakonec uloven, zcela propadne Nancynu zvrácenému kouzlu a zahoří k ní chorobnou láskou. Vztah obou outsiderů okamžitě nabere rychlý a děsivý spád.
Těžká závislost odstaví muzikanta od nahrávání
Jejich každodenní rutinu zcela ovládne heroin. Sid kvůli těžké žloutence, způsobené pícháním drog, zmešká nahrávání legendárního alba kapely. Basové party tak za něj musí nahrát kytarista Steve Jones (1955). Manažer kapely Malcolm McLaren (1946–2010) už ani netají, jak nezvladatelnou dívku nenávidí. Pokusí se ji unést a marně se ji snaží násilím posadit do letadla a poslat zpět do USA.
Později líčí bez servítků: „Byla to ta nejodpudivější a nejnebezpečnější osoba, jakou jsem kdy v hudebním byznysu potkal. Táhla Sida přímo do pekla.“
Smrtící tajemství pokoje číslo 100
Milenecký pár po rozpadu Sex Pistols v roce 1978 přesídlí do USA, kde po katastrofálním americkém turné krátká éra skupiny skončí v troskách. Jejich společný život v newyorském hotelu Chelsea připomíná nepřetržitý drogový večírek.
Noc před tragédií pokoj navštíví drogový dealer Rockets Redglare. Následující ráno Sid objeví tělo své partnerky s jedinou bodnou ranou v břiše. Nůž sice nezasáhne primárně životně důležité orgány, ale fatálně poraní cévu a dívka za několik hodin pomalu vykrvácí. Vražednou zbraň, lovecký nůž značky Jaguar K-11, si přitom muzikant pořídí na nedaleké 42. ulici jen pár dní předtím. V naprostém šoku z nálezu mrtvé milenky hudebník vytočí recepci a do sluchátka zmateně hlesne: „Někdo je nemocný v pokoji 100.“
Záhadné zmizení peněz vyvolá konspirace
Vyšetřovatelé Sida ihned zatknou pro podezření z vraždy. Zmatený hudebník neustále mění výpovědi. Jednou se přizná k hádce, podruhé tvrdí, že si nic nepamatuje, a jindy vyšetřovatelům zničehonic chladně vypoví: „Zabil jsem ji, protože jsem pes.“
Místo činu ovšem odhalí podivné nesrovnalosti a velké otazníky. Z pokoje zmizí hotovost ve výši pětadvaceti tisíc dolarů ze zálohy na nové album. Dokumentaristé navíc odhalí šokující fakt o Sidově stavu. Basák osudnou noc spolyká třicet tablet silného sedativa Tuinal.
Podle expertů upadl do hlubokého kómatu a fyzicky by absolutně nezvládl kohokoliv ubodat. Tvůrce investigativního dokumentu Alan G. Parker (1965) k tomu zcela rezolutně dodává: „S tak masivní dávkou sedativ v krvi se nedokážete ani postavit na nohy, natož abyste s někým agresivně bojovali.“
Policejní technici na místě činu zajistí šest zcela neznámých otisků prstů. Samotnou vražednou zbraň přitom někdo pečlivě otřel a zbavil všech otisků. To ostře kontrastuje s představou zfetovaného a zmateného pachatele. Mnoho konspiračních teorií proto dodnes tvrdí pravý opak oficiální verze. Vrahem má být právě dealer Redglare přistižený při krádeži peněz.
Podřeže si žíly žárovkou
Vyšetřovatelé Sida pošlou do vyšetřovací vazby. Na pomoc mu tehdy překvapivě přispěchá nahrávací společnost Virgin Records a zaplatí za něj kauci padesát tisíc dolarů (často zmiňovaný Mick Jagger mu tajně uhradí jen právní výlohy).
Na svobodě ovšem basák neunese tlak z probíhajícího vyšetřování. V těžké depresi rozbije žárovku a ostrým sklem si podřeže žíly, avšak lékaři ho na poslední chvíli zachrání.
Producenti a pamětníci dodnes nad jejich zničujícím vztahem kroutí hlavou. Uznávaný hudební publicista Jon Savage (1953) situaci výstižně popíše slovy: „Sid byl naprosto ztracený chlapec a Nancy pro něj představovala jedinou kotvu, byť ho ta kotva nakonec nekompromisně stáhla na samotné dno.“
Podruhé za mřížemi ukončí další kauce
Na svobodě ale dlouho nevydrží. Začátkem prosince 1978 hudebník v newyorském klubu zaútočí střepem sklenice na Todda Smithe, bratra zpěvačky Patti Smith (1946), a vážně mu poraní oko. Soudce ho za porušení podmínek propuštění nekompromisně pošle zpět za mříže do vyšetřovací vazby na Rikers Island.
Za mřížemi stráví dalších 55 dnů a na svobodu se dostane až 1. února 1979 po zaplacení další kauce. Opět ji uhradí Virgin Records. Očekávaný soudní verdikt v případu Nancyny vraždy nakonec nikdy nepadne, protože proces definitivně překazí muzikantova předčasná smrt.
Smrtící injekce z rukou matky
Po propuštění na kauci 1. února 1979 se Sid opět ocitne na svobodě, ale osud mu vyměří už jen několik hodin života. Hned následující den, 2. února 1979, se smrtelně předávkuje v bytě své nové přítelkyně Michelle Robinson v newyorské čtvrti Greenwich Village.
Během večírku na oslavu vlastního propuštění mu drogu s téměř stoprocentní čistotou obstará jeho vlastní matka Anne Beverley (1933 – 1996), sama těžce závislá na narkotikách. Smrtelnou dávku synovi píchne úmyslně ona sama, aby ho tak ušetřila hrůz doživotního žaláře v drsném americkém vězeňském systému. Policie to však nevypátrá, a tak Anne nebyla nikdy stíhána.
Ke svému činu se přizná až v roce 1996, těsně před vlastní sebevraždou. Případ je mezitím promlčen a uzavřen.
Průmyslový vysavač zlikviduje ostatky padlé hvězdy
Rodina Spungenových z pochopitelných důvodů zakáže uložit obviněného vraha po boku své dcery na židovském hřbitově v Pensylvánii. Popel mrtvého punkera jeho matka údajně tajně pod rouškou tmy rozsype přímo na Nancyn hrob. Další legenda ale tvrdí něco jiného. Anne Beverley prý nechtěně upustí urnu v hale letiště Heathrow a podstatnou část ostatků tak vcucne průmyslový vysavač úklidové čety.
Vzpomínku na tento temný příběh později oživí biografický snímek Sid a Nancy (1986). Frontman John Lydon ale film tvrdě odsoudí a označí ho za lživou glorifikaci: „Ten film je naprostá urážka reality. Udělali ze Sida jen bezmozkovou loutku a z té hrozné ženské udělali falešnou hrdinku.“
Zničené životy jsou temným varováním
Dnes už legendární pokoj číslo 100 neexistuje. Během rozsáhlých rekonstrukcí hotelu byl propojen s vedlejšími místnostmi. Architekti tak rázně zabránili morbidní turistice senzacechtivých fanoušků z celého světa.
V kapse muzikantovy ikonické kožené bundy vyšetřovatelé následně objeví naškrábaný dopis na rozloučenou. Stojí v něm: „Měli jsme pakt smrti a já musím splnit svou část. Prosím, pohřběte mě vedle mé holky v mé kožené bundě, džínách a motorkářských botách. Sbohem.“
Příběh Sida a Nancy dodnes rezonuje jako silné memento varující před zničující silou drogové závislosti a patologických vztahů. Dvě mladé duše hledají únik před vlastními démony, ale místo záchrany nacházejí pouze společnou cestu na úplné dno. Jejich tragický osud ukazuje, jak snadno sláva a neřízený životní styl semelou lidské bytosti. Hudební svět si tak tuto romanci pamatuje nikoliv jako symbol pravé oddanosti, nýbrž jako smutný důkaz, že ztráta kontroly nad vlastním životem končí nevyhnutelnou katastrofou.
