Sto let od nejdrsnějšího rozvodu: Génius zneužil patnáctiletou nymfu, před soudem ho nařkli ze zvrhlých sexuálních praktik

Jediný pohled na křehkou dívku v ateliéru okamžitě změní život slavného režiséra v naprosté šílenství. Pětatřicetiletý, světově uznávaný komik Charlie Chaplin (1889 – 1977) právě začíná tajně manipulovat s tehdy patnáctiletou Litou Grey (1908 – 1995). Chce ji získat za každou cenu.

Poprvé ji potkává už v roce 1916 jako osmiletou holčičku v jedné z hollywoodských kaváren. Nikdo z filmových spolupracovníků tehdy netuší, že začíná zakázaný, zvrácený poměr plný nátlaku a strachu z vězení. Tento osudový střet odstartuje románek, který nedokáže zachránit ani Chaplinův rychlý útěk za hranice, ani jeho zoufalá snaha o umlčení rodiny. Spouští se lavina, která zanedlouho fatálně otřese celým tehdejším filmovým průmyslem.

O čtyři roky později, v roce 1920, obsazuje tehdy dvanáctiletou Litu do role flirtujícího anděla ve svém přelomovém snímku Kid (1921). Právě v tomto období plném nevinnosti začíná Chaplin projevovat o krásnou dívku nezdravý zájem.

Matka mladičké herečky, Lillian Grey, přitom před chováním filmové hvězdy opakovaně a marně varuje své okolí: „Ten chlap se na mou dceru nedívá jako na talentované dítě, ale jako na kořist. Vidím mu to na očích pokaždé, když kolem ní krouží v ateliéru!“

Skutečný intimní vztah se však naplno rozhoří až o něco později, kdy se dívka vrací na konkurz k jeho novému ambicióznímu projektu.

Prvotní intimní sblížení při přípravách filmu Zlaté opojení (1925) vyvolává v zákulisí zděšení. Připomínka blížícího se kulatého výročí dává tomuto skandálnímu příběhu nový rozměr – právě letos totiž uplyne přesně 100 let od začátku monstrózní rozvodové války, během které šokovaná veřejnost poprvé nahlíží za oponu Chaplinova zvráceného soukromí.

Génius v buřince má v té době na kontě obří úspěchy a platí za nejbohatší celebritu světa. Diváci ho milují díky groteskám jako Kid (1921) nebo moderním snímkům jako Světla ramp (1952). V soukromí se však chová jako predátor. Když patnáctiletá Lita otěhotní, komikovi hrozí v Kalifornii podle tehdejších zákonů dlouholetý žalář za zneužití nezletilé.

Jeho tehdejší asistent režie Albert Austin jen zděšeně sleduje paniku v produkci: „Charlie úplně šílí strachy, pobíhá po kanceláři a řve, že jestli ta holka okamžitě nezmizí, zničí to jeho i celé studio. Svatba je pro něj jediná cesta, jak neskončit ve vězení.“

Aby se vyhnul žaláři, organizuje narychlo bleskovou akci v Mexiku. V listopadu 1924 v doprovodu jejích příbuzných a soudce odjíždí za hranice, kde se v malém městečku Empalme s tehdy stále ještě šestnáctiletou dívkou narychlo ožení.

I když zažehnal hrozící průšvih, hned po obřadu se před svými kumpány vůbec netají cynickým pohledem na věc. Lita Grey jeho větu cituje přímo v žalobě, z níž později čerpá list The New York Times: „No, chlapci, pořád je to lepší než jít do kriminálu. Ale moc dlouho to nevydrží.“

Jejich manželství provází drsné chvíle. Když se slavný komik dozví, že je dívka těhotná, okamžitě na ni začne brutálně tlačit, aby podstoupila tehdy nelegální a život ohrožující interrupci. Dívka i její matka to striktně odmítají. Lita Grey později u soudu podrobně líčí chvíle hrůzy. Její svědectví o tom, jak na ni slavný umělec křičí v amoku, přetiskuje prestižní magazín The New Yorker: „Tohle manželství zničí moji kariéru! Musíš jít okamžitě na potrat. To dítě se nesmí narodit!“

Když dívka nátlaku neustoupí a narodí se syn Charles mladší (1925 – 1968), Chaplin uplatí lékaře a zfalšuje rodný list. V dokumentech posouvá datum narození, aby před veřejností prodloužil dobu mezi svatbou a porodem. Dusná atmosféra v rodině graduje a komik své mladé ženě předhazuje, jak hluboce jí pohrdá. Lita Grey tyto výhrůžky podrobně popisuje pro The New York Times: „Opakovaně mi tvrdí, že pro něj vůbec nic neznamenám. Prý se mnou žije jen z čistého donucení. A naše svatba byla jen zoufalá snaha uniknout vězení za to, že mě přivedl do jiného stavu před mými osmnáctinami.“

Rozvodová stížnost Lity Grey má astronomických padesát stran a tisk z ní okamžitě cituje nejšťavnatější pasáže. Lita v ní otevřeně uvádí, že ji manžel nutí k tehdy nezákonným orálním i análním praktikám a do ložnice neustále tahá třetí osoby. Její přímou řeč ze soudních spisů publikuje již dříve zmíněný deník: „Žalovaný ode mě vyžaduje naprosto ponižující, degradující a nepřirozené intimní praktiky, které jsou v přímém rozporu se zákony státu Kalifornie i se samotnou lidskou přirozeností.“ Navíc je připravena u soudu jmenovat minimálně šest slavných hollywoodských hereček, s nimiž ji Chaplin během dvou let podvedl.

Chaplin spoléhá na své neomezené finanční zdroje a vliv v Hollywoodu. Podle uniklých informací z probíhající soudní pře své ženě opakovaně vyhrožuje: „Jestli se se mnou pokusíš rozvést, zničím tě! Mám dost peněz a vlivu na to, abych z tebe před celým světem udělal tu nejhorší ženskou, jaká kdy chodila po zemi!“

Zároveň si najímá síť soukromých detektivů, kteří mají za úkol jeho mladou manželku dnem i nocí špehovat, sbírat na ni kompromitující materiály a sledovat každý její krok.

Šílené chování slavného herce neunikne ani jeho nejbližším spolupracovníkům a přátelům z filmové branže. Ti situaci sledují s narůstajícím zděšením. Režisér Howard Hawks nad chováním svého hlavního koně nevěřícně kroutí hlavou: „Chaplin ztrácí hlavu tak bleskově a tak hluboce, že se stává pro filmový průmysl naprosto neřízenou střelou. Už nedokáže myslet na nic jiného než na ty mladé dívky. Ohrožuje tím celé studio.“

Jiní hollywoodští matadoři berou aféru cynicky a rodící se tragédii komentují u sklenky alkoholu. Herec David Niven tehdy skepticky poznamenává: „Charlie je až příliš velký cynik na to, aby ho nějaká náctiletá dívka dokázala změnit. Celá tahle divoká aféra skončí dříve, než si veřejnost vůbec stačí zvyknout na to, že ti dva jsou spolu.“

Strach z finanční ztráty dohání umělce k bizarním činům. Chaplin se natolik bojí, že mu zhrzená manželka soudně zabaví rozpracovaný film Zlatá horečka (1925), že balí statisíce metrů negativů do plechovek od kávy. Pod falešným jménem je tajně pašuje z Kalifornie do Utahu. Stres z rozvodu je tak obrovský, že se Chaplin psychicky hroutí a jeho vlasy během několika týdnů kompletně zbělají. Puritánské spolky navíc organizují bojkoty a požadují plošný zákaz všech jeho grotesek.

Soud nakonec přisuzuje Litě tehdy rekordní vyrovnání ve výši 825 000 dolarů. „Paní Chaplinová vyhrála rozvod a 825 000 dolarů. Soud jí udělil péči o děti na základě obvinění z krutosti a zanedbávání péče. Soudce nicméně nařídil, aby byly z protokolu vyškrtnuty všechny body týkající se jejich intimních vztahů před svatbou,“ informuje The New York Times.

Lita Grey o svém utrpení píše autobiografickou knihu My Life with Chaplin (1966), avšak s jejím obsahem kvůli zásahům editora nesouhlasí. Skutečnou pravdu bez cenzury odhaluje až na sklonku života v knize Wife of the Life of the Party (1998). Celý tento skandální románek pětatřicetiletého muže a patnáctileté nymfy se stává přímou inspirací pro spisovatele Vladimira Nabokova k napsání kultovního románu Lolita (1955).

Příběh detailně mapuje i spisovatelka Joyce Milton v biografické knize s názvem Tramp: The Life of Charlie Chaplin (New York, 1996).

Životní osud Lity Grey končí smutným paradoxem. Přestože od Chaplina získává tučné odstupné, špatné investice, závislost na alkoholu a divoký život ji zcela finančně vyčerpají. V sedmdesátých letech minulého století tak bývalá hollywoodská celebrita pracuje jako řadová prodavačka v oddělení dámského oblečení v obchodním domě Robinson's v Beverly Hills.

Šokující soukromý život umělce ostře kontrastuje s jeho nevídaným profesním triumfem. Chaplin kraluje světové kinematografii neuvěřitelných padesát let. Během své závratné kariéry natáčí jako režisér, scenárista i herec celkem 81 filmů. Většina z nich vzniká v éře němého filmu, kde si jeho nezaměnitelná postava tuláka s hůlkou podmaňuje diváky na celém světě. Na absolutním výsluní se drží od roku 1914 až do padesátých let minulého století, kdy jeho slávu definitivně pečetí celovečerní mistrovská díla.

Filmový svět mu za jeho genialitu leží u nohou a zahrnuje ho nejprestižnějšími poctami. Už na prvním udílení Oscarů v roce 1929 přebírá speciální Cenu Akademie za film Cirkus (1928). Největší satisfakce však přichází v roce 1972. Po dvaceti letech nuceného exilu se vrací do Ameriky, kde získává čestného Oscara za celoživotní dílo a sklízí rekordní, dvanáctiminutový potlesk vestoje, jaký dějiny ceremoniálu nepamatují.

O rok později, v roce 1973, pak vyhrává dalšího soutěžního Oscara za nejlepší hudbu k dramatu Světla ramp (1952).

Tento případ ukazuje obrovský rozdíl mezi filmovým uměním a realitou všedního dne. Hollywood dokáže vlivným tvůrcům odpustit závažné přešlapy, pokud jejich dílo vydělává miliony. Slepý obdiv k filmovým modlám často zakrývá jejich skutečné chování v soukromí, kde peníze a sláva slouží jako štít proti spravedlnosti.

Příběh Lity Grey tak dodnes zůstává smutným mementem, jak těžko se hledá zastání proti mocným osobnostem showbyznysu, jejichž profesní úspěch spolehlivě přehluší jakýkoli osobní skandál.