Psali, že byl nejžhavějším zbožím ve městě, prezident ho dal na seznam svých nepřátel: Slavný herec se vysněné role nedožil

Obrovská skála na řeckém ostrově Navarone vyletí do povětří a ohlušující exploze okamžitě zničí obří nacistická děla. Charismatický kapitán Keith Mallory s ledovým klidem zachrání tisíce britských vojáků, přičemž nikdo z diváků netuší, že jeho představitel Gregory Peck (1916 – 2003) v soukromí také svádí dramatické bitvy.

Tento na pohled stoprocentní hollywoodský gentleman s uhrančivým pohledem totiž před světem mistrně skrývá tajemství, která rodinnou idylu promění v nečekaný šok.

Dvě letošní kulatá výročí příběh filmové legendy opět oživí. Právě letos totiž uplyne přesně 110 let od narození Gregoryho Pecka a zároveň 65 let od premiéry kultovního válečného snímku Děla z Navarone (1961). Film s obrovským úspěchem dobývá kina po celém světě, získá Oscara za nejlepší vizuální efekty a z Pecka definitivně udělá jednoho z nejvlivnějších herců 20. století.

Za maskou dokonalého hrdiny se však skrývá muž mnoha tváří. Kvůli svým radikálním liberálním názorům, veřejnému odporu k válce ve Vietnamu a hlasitému aktivismu se herci podaří dostat na oficiální tajný „seznam nepřátel“ amerického prezidenta Richarda Nixona. Hvězda filmu Jako zabít ptáčka (1962) se tak stává pro tehdejší Bílý dům nebezpečnou hrozbou. Samotný herec si svou výjimečnost i rizika dobře uvědomuje a s úsměvem k tomu dodává: „Pokud musím někomu sám říkat, kdo vlastně jsem, pak jím zjevně nejsem.“

Peckův život provází řada mýtů, které filmová studia záměrně vytváří pro udržení image drsného chlapáka. Herec se narodí v kalifornském pobřežním městě La Jolla. Na svět přichází jako Eldred Gregory Peck. Jméno mu matka vybere z telefonního seznamu. Budoucí idol ho tak hluboce nenávidí, že ho ihned po dokončení prestižní University of California v Berkeley navždy vymaže ze svého života.

Novináři tehdy o jeho raketovém vzestupu nadšeně píšou: „Gregory Peck je tím nejžhavějším zbožím ve městě. Někteří říkají, že je to druhý Gary Cooper. Ve skutečnosti je to ale první Gregory Peck.“

Studio Warner Bros a další filmoví bossové navíc léta šíří legendu, že si Peck vážně poraní páteř při tvrdém veslařském tréninku na univerzitě v Berkeley. Pravda je však mnohem méně chlapská. Budoucí kapitán Mallory utrpí celoživotní zranění zad během lekcí tance a pohybové průpravy u slavné choreografky Marthy Graham. Kvůli tomuto handicapu ho armáda během druhé světové války odmítne odvést na frontu. To mu paradoxně otevře dveře k hollywoodské kariéře, protože většina jeho hereckých konkurentů v té době bojuje v Evropě a v Pacifiku.

Během pět dekád dlouhé kariéry Peck ztvární hlavní role ve více než padesáti celovečerních filmech. Jeho obrovská popularita mu zajistí astronomické příjmy, díky nimž se zařadí mezi nejlépe placené celebrity své éry. Filmová akademie ho celkem pětkrát nominuje na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.

Zlatou sošku si nakonec odnese za roli charismatického právníka Atticuse Finche v již zmiňovaném dramatu Jako zabít ptáčka (1962). K tomu získá pět prestižních Zlatých glóbů, včetně ceny Cecil B. DeMille za celoživotní přínos, a prestižní humanitární cenu Jean Hersholt.

Při natáčení thrilleru Rozdvojená duše (1945) s Ingrid Bergman (1915 – 1982) však u něj propukne hluboká umělecká krize. Herec se vedle zkušené kolegyně potýká s obrovskou tvůrčí nejistotou a pochybuje o svém talentu. Později sebekriticky přiznává: „Uvědomuji si, že nedokážu správně reagovat na její úžasnou citovost, což mě velmi zneklidňuje. Odhaluje to totiž mé vlastní herecké nedostatky.“ K vlastním profesním chybám přistupuje čelem, což dokládá dalším výrokem: „Pěstuji si sbírku svých nejhorších recenzí a podtrhávám si nelichotivé poznámky červeným inkoustem, abych se před novým projektem poučil.“

Mimo záři reflektorů Peck projevuje obrovské sociální cítění a hlubokou loajalitu k přátelům. Když se dozví, že jeho herecký kolega z filmu Pistolník (1950) Richard Jaeckel (1926 – 1997) propadne obřím dluhům, bojuje s rakovinou a končí jako bezdomovec, okamžitě osobně zalobbuje u charitativního fondu. Během pouhých tří dnů mu zajistí špičkovou lékařskou péči a důstojné zázemí.

Podobně velkoryse se zachová po smrti své blízké přítelkyně Avy Gardner (1922 – 1990). Do svého luxusního domu ihned přijme její opuštěnou hospodyni a adoptuje jejího milovaného psa, o něhož vzorně pečuje. Svou milovanou kolegyni vždy vnímá s obrovskou úctou: „Když jsem s ní pracoval poprvé, bylo jí třiadvacet let a byla tak krásná, že se vám tajil dech. Dnes, když se ohlédnu zpět, je Ava tou nejkrásnější tváří, jakou jsem kdy v životě viděl.“

Vysokou politickou prestiž herce potvrzuje i samotný Bílý dům. Prezident Lyndon B. Johnson herci oficiálně nabídne prestižní post velvyslance USA v Irsku. Peck o této diplomatické kariéře velmi vážně uvažuje, ale nakonec zůstane věrný uměleckému světu. Na začátku devadesátých let navíc plánuje sepsání autobiografie. Když si však přečte brilantní paměti svého přítele Davida Nivena (1910 – 1983), sebekriticky usoudí, že nedosahuje takových spisovatelských kvalit, a celý knižní projekt definitivně zruší.

V letech 1967 až 1970 Peck působí jako vlivný prezident Filmové akademie (AMPAS). V této funkci tvrdě bojuje za modernizaci kinematografie. Jako vizionář neúnavně lobbuje za to, aby celovečerní animované filmy získaly možnost nominace v hlavní kategorii Nejlepší film. V roce 1968 pak projeví obrovskou občanskou statečnost, když po zavraždění bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga Jr., s nímž absolvoval několik protestních pochodů, prosadí odložení slavnostního předávání Oscarů.

Umělecké ambice však herci občas přinesou i těžké rány. Finanční neúspěch mrazivého psychologického thrilleru Mys hrůzy (1962), který sám produkuje, způsobí úplný zánik jeho vlastní produkční společnosti Melville Productions. Spraví si ale chuť v soukromí, kde se věnuje chovu plnokrevných dostihových koní. Jeho milovaný kůň jménem Different Class v roce 1968 vybojuje skvělé třetí místo v extrémně náročném a nejslavnějším překážkovém dostihu světa Grand National.

V mládí slavný herec prožije silné duchovní období. Jako hluboce věřící katolík vážně uvažuje o tom, že vstoupí do semináře a zasvětí svůj život Bohu. Církevní kariéru ale nakonec vymění za divadelní prkna a zcela pozemské radosti. Stane se vášnivým milovníkem irského piva Guinness. Pije ho s takovou pravidelností, že si v pozdějším věku nechá nainstalovat kompletní vlastní pípu přímo do svého luxusního domácího baru.

V zákulisí se však kvůli tomu šíří i méně lichotivé drby. Některé herecké partnerky si v soukromí stěžují, že z herce občas táhne nepříjemný zápach piva a tabáku, což se dává do souvislosti s jeho těžkou nervozitou před každou klapkou.

Možná si tím kompenzuje, že před začátkem své hvězdné kariéry tře bídu z nouzí. V divadle Barter Theatre ve Virginii hraje a tvrdě pracuje doslova za jídlo. V době hospodářské krize tam totiž diváci platí místo peněz tím, co sami vypěstují. Vedení divadla tehdy oficiálně stanovuje cenu jedné vstupenky na hodnotu 45 dekagramů domácího sádla nebo pytle brambor.

Peck a jeho kolegové tak nocují v zákulisí a hrají jen za to, aby měli plný žaludek a přežili krutou zimu. Strach ho navíc provází od dětství. Když v devíti letech zhlédne němý horor Fantom opery (1925), prožije tak obrovské trauma, že ho babička musí několik týdnů nechat spát ve své posteli.

Během natáčení klasiky Prázdniny v Římě (1953) Peck ukáže svou gentlemanskou povahu. Přinutí producenty, aby tehdy zcela neznámá Audrey Hepburn (1929 – 1993) měla své jméno na plakátech stejně velkým písmem jako on, protože okamžitě rozpozná její obří talent. O slavné kolegyni herec později s dojetím prohlašuje: „Není pochyb o tom, že se z princezny stala královna. A to nejen na filmovém plátně.“

Na sklonku života slavný herec odmítne roli amerického prezidenta v politickém dramatu Obhájce (2000), protože scénář považuje za naprosto povrchní. Těsně před smrtí velmi touží po roli dědečka Josefa ve fantasy hitu Karlík a továrna na čokoládu (2005). Režisér Tim Burton s ním počítá, ale Peck zemře dříve, než stihne podepsat oficiální smlouvu. Bizarní tečku za jeho slávou napíšou zloději. Dva roky po jeho smrti někdo bezohledně vyřízne a ukradne jeho hvězdu z Hollywoodského chodníku slávy, přičemž policie pachatele nikdy nedopadne.

Celoživotní příběh Gregoryho Pecka je o poznání, že skutečné hrdinství nespočívá v dokonalosti bez poskvrny, nýbrž v odvaze postavit se za správnou věc i za cenu osobních ztrát. Přestože v soukromí bojuje s vnitřními démony, nervozitou i lidskými slabostmi, jeho charakter a lidskost nakonec zvítězí nad hollywoodským cynismem.

Z jeho odkazu jasně vyplývá, že slavné jméno a peníze získávají skutečnou hodnotu až ve chvíli, kdy pomáhají slabším a utlačovaným. Tuto Peckovu jedinečnou schopnost zůstat člověkem za každých okolností nejlépe vystihuje jeho blízký přítel, slavný zpěvák a herec Frank Sinatra (1915 – 1998), který o něm prohlásí: „Gregory je prostě chlapík, kterého když potkáte, okamžitě toužíte být o něco lepším člověkem, než ve skutečnosti jste.“