Píšťalka na cestu do rakve: Osudový románek devatenáctky a čtyřicátníka zatřásl Hollywoodem

Jediný okamžik v ateliéru Warner Bros okamžitě vykřeše napětí. Když drsný, životem unavený Humphrey Bogart (1899 – 1957) pohlédne do očí devatenáctileté, uhrančivé Lauren Bacall (1924 – 2014), nikdo z přítomných netuší, že je svědkem chvíle, jež zanedlouho otřese celým Hollywoodem.

Mezi dvěma naprosto odlišnými světy to divoce jiskří a začíná spalující, zakázaná vášeň. Tento osudový střet odstartuje románek plný vzdoru, slz i hluboké něhy. Nedokáže ho zničit ani zhrzená manželka, ani ostrá varování všemocných filmových bossů.

Původní setkání Humphreyho Bogarta a Lauren Bacall při natáčení filmu Mít a nemít (1944) vyvolává nečekaný skandál. Připomínka letošního kulatého výročí dává tomuto příběhu nový rozměr – právě letos uplyne 80 let od premiéry snímku Hluboký spánek (1946), v němž už spolu hrají jako novomanželé, což definitivně stvrdí jejich status oficiálního hollywoodského páru.

Bogart má v té době za sebou čtyři křížky a prožívá bouřlivé období. Na kontě má desítky úspěšných rolí, díky nimž se stává hvězdou první velikosti. Září například v klasice Casablanca (1942) nebo v kultovním snímku Maltézský sokol (1941). Za svůj výkon ve válečném dramatu Africká královna (1951) je v roce 1952 nakonec po právu oceněn Oscarem za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.

Mezi ústřední dvojicí vzniká silné pouto. Bogart začíná svou mladou kolegyni na place oslovovat něžnou přezdívkou „Baby“. Ona mu na oplátku říká „Steve“ podle jeho postavy z filmu Mít a nemít (1944). Právě z tohoto jejich prvního společného snímku pochází slavná hláška, kdy Lauren partnerovi říká: „Nemusíš nic říkat. Stačí jen písknout. Víš, jak se píská, ne, Steve? Stačí dát rty k sobě a fouknout.“

Herec své city ke kolegyni nijak neskrývá a před přáteli otevřeně přiznává: „Lauren je ta nejúžasnější bytost, jakou jsem kdy potkal, a poprvé v životě mám pocit, že jsem konečně našel skutečný domov.“

Románek vyvolává v Hollywoodu obrovský poprask. Humphrey navíc stále žije ve svazku s herečkou Mayo Methot. Její žárlivost nezná mezí a často hlasitě křičí na celé studio: „Jak se můžeš tahat s touhle nevycválanou holkou, když máš doma manželku, která pro tebe obětovala úplně všechno?“

K situaci se tehdy nevybíravě vyjadřuje i režisér Howard Hawks, který nad jejich vztahem zpočátku nevěřícně kroutí hlavou: „Bogart ztrácí hlavu tak rychle a tak hluboce, že se stává pro filmový průmysl neřízenou střelou. Už nedokáže myslet na nic jiného než na tu dívku.“

Okolí k jejich rodící se lásce přistupuje s hlubokou skepsí a ostřílení hollywoodští proutníci dávají jejich vztahu jen minimální šanci na přežití. Herec a Bogartův blízký přítel David Niven tehdy v zákulisí poznamenává: „Bogie je až příliš velký cynik na to, aby ho tahle dívka dokázala změnit. Celá tahle aféra skončí dříve, než si všichni stačí zvyknout na to, že spolu vůbec chodí.“

Stresové situace těžce doléhají na mladičkou Lauren. Po vypjatých scénách pláče v šatně a musí si na oteklou tvář přikládat led, aby mohla vůbec předstoupit před kameru. Vedení studia Warner Bros navíc oběma milencům posílá ostré varování, protože se prý na place příliš baví a ohrožují harmonogram.

Hvězdný pár ale nakonec všem pochybovačům vypálí rybník. Po krátkém, ale intenzivním vztahu se 21. května 1945 berou na venkovské farmě, pouhé tři měsíce po Bogartově rozvodu.

Filmaři musí při společných scénách řešit i estetické detaily. Bacall je poměrně vysoká a Bogart vedle ní na plátně působí drobně. Herec proto nosí boty se speciální vyvýšenou podrážkou, aby si zachoval image dominantního muže. Úspěch u diváků je ale tak obrovský, že studio dodatečně přetáčí některé pasáže. Cílem je přidat do filmu ještě více scén zdůrazňujících erotické napětí a živelnou chemii mezi oběma protagonisty.

Manželství přináší drsnému herci vytoužený klid a nový životní smysl. Během dvanácti let společného života se jim rodí dvě děti – syn Stephen (1949) a dcera Leslie (1952). Z obou herců se stávají neoficiální lídři tehdejší společenské smetánky. V jejich luxusní rezidenci v jižní Kalifornii pravidelně popíjí a debatuje slavná skupina osobností, vstupující do dějin pod názvem Rat Pack.

Přestože život slavné herečky trvá až do roku 2014, Lauren Bacall na svého prvního muže nikdy nezapomene. I po mnoha letech s dojetím v hlase vzpomíná: „Byl to ten nejlepší muž, jakého jsem kdy znala, a i když odešel příliš brzy, každým dnem cítím, že je v mém srdci stále pevně usazený.“

Když těžce nemocný Bogart v roce 1957 předčasně umírá, slavná hláška o pískání ze snímku Mít a nemít (1944) hraje svou nejsmutnější poslední roli. Zlomená a hluboce truchlící Lauren mu totiž do rakve vkládá malou zlatou píšťalku. Jako tichý slib, že až se jednou znovu setkají, stačí jen zlehka fouknout…