Otec z ní udělal blázna, aby nepřišel o krvavé miliony: Belgická princezna vsadila všechno na chudého důstojníka

Kovové obruče kočáru skřípou v ranním oparu o kamínky lázeňského parku v saském Bad Elster. Géza Mattachich (1867 – 1923) nervózně svírá v dlani rukojeť pistole. Jeho oči bedlivě sledují postavu kráčející v doprovodu dvou urostlých ošetřovatelů.

Tohle není žádná dvorská kratochvíle. Právě začíná napínavý boj o jeho milovanou Luisu, již monarchie pohřbila zaživa.

„Teď!“ zařve Géza a zpoza hustého křoví vyrazí jako šelma. Ošetřovatelé se nestihnou ani nadechnout a už padají k zemi pod údery pažeb jeho mužů. Luisa Marie Amélie, princezna ze Saxe-Coburgu a Gothy (1858 – 1924) vypadá v šatech, které víc připomínají rubáš než oděv princezny, jako přízrak. Její tvář je bledá, v očích má otisk šesti let v temných chodbách ústavů v Purkersdorfu a v saském Coswigu.

„Běžte, Luiso, už se nikdy neohlížejte!“ vyhrkne Géza, popadne ji za pas a vtáhne ji do připraveného kočáru. Koně se s rykotem rozjíždějí, kopyta buší do cesty jako bubny blížící se války. Za nimi se ozývá křik stráží, ale Géza jen šlehne bičem a mizí v ranním oparu.

Před nimi se otevírá nová životní kapitola. Luisa se dlouho skrývá v temnotě, stíněna intrikami otce, belgického krále Leopolda II. (1835–1909). Teď je konečně vysvobozena z vězeňských kasemat, aby se stala ženou, která se nepodvolila osudu.

Honička pokračuje dál, zatímco na prašných cestách zůstávají jen oblaka prachu. Géza ví, že rakouská policie je jim v patách. „Vydržte, má princezno, za hranicemi už nad Vámi nikdo nebude mít moc a nikdo Vám už neublíží,“ uklidňuje ji, zatímco ona tiskne jeho ruku jako jedinou pevnou věc v rozpadajícím se světě.

Luisa přichází na svět jako nejstarší dcera Leopolda II. Tento muž se stává synonymem pro peklo v takzvaném Svobodném státě Kongo. Jeho soukromý majetek se promění v dějiště nepředstavitelných zvěrstev, kdy jsou domorodci při drancování kaučuku systematicky vražděni a mrzačeni způsobem, překonávajícím veškerou představitelnou krutost.

Leopold II. se ke své rodině chová stejně chladně jako ke svým africkým obětem. Sedmnáctiletou Luisu prodává do svazku s bratrancem Filipem (1844 – 1921), mužem bez morálních zábran. Svatební noc mění vše. Luisa v šoku prchá z ložnice, hledá úkryt v zámeckých sklenících a poprvé naplno cítí mrazivý dech vězení.

V roce 1895 vídeňský Prátr pulzuje životem. Géza Mattachich, chorvatský důstojník s duší dobrodruha, ovládá černého hřebce s lehkostí, která Luise bere dech. „Dovolte, abych Vás odvedl do světa, kde nejste majetkem, ale ženou,“ šeptá jí Géza při tajném setkání. To vnáší do jejího osamělého života ztracené barvy. Okázalé cesty po Evropě však rychle vyvolávají hněv rakousko-uherského mocnáře. Když se podvedený manžel princ Filip dozvídá o jejich milostném románku, vyzývá Gézu na souboj na život a na smrt.

Na domluveném místě se střílí z pistolí a následně tasí šavle; mladý chorvatský důstojník svého aristokratického protivníka rychle porazí, ale v poslední chvíli velkoryse odmítá dokonat pomstu a ušetří mu život. To zvedá vlnu pohoršení u dvora a vyvolává přímou reakci rakouského císaře Františka Josefa I. (1830 – 1916).

„Vy nejste řádný voják, vy jste nebezpečný narušitel pořádku a cti naší monarchie!“ křičí pobouřený císař na Gézu při přísném kárném slyšení. Dovolil si zvítězit nad členem císařské rodiny a ponížit dynastii. Jejich láska však navzdory všem zákazům dál sílí a skandál modré krve je na spadnutí.

Rakušané a Belgičané ale sledují každý jejich krok a chystají past. Dluhy Mattachicha rostou a jeho zoufalá snaha získat prostředky skončí obviněním z padělání směnek. „Zaplatíte za drzost, že jste sáhl na majetek habsburské krve,“ zní chladný rozsudek vojenského soudu.

Géza je zbaven šlechtického titulu, degradován a uvržen na šest let do nejtemnějšího žaláře. „Nezlomí mě ani zdi vašeho vězení, Luiso. Já se pro vás vrátím!“ slibuje v chladné cele. Po čtyřech letech je díky politickému tlaku rehabilitován a propuštěn. Cesta k jeho lásce je opět volná.

Rodinné spiknutí mezitím zamkne Luisu v květnu 1898 za mříže sanatoria v Purkersdorfu. Diagnóza nymfomanie slouží jako dokonalý nástroj k její likvidaci. Gézovo odhodlání ale neuhasíná. „Nezapomněl jsem, Luiso, stále bojuji,“ píše jí v tajných dopisech z vězení, zatímco připravuje plán na její osvobození.

Luisa tráví šest let v hluboké izolaci, odříznutá od celého světa. Jen Gézova neochvějná víra ji drží nad vodou ve chvílích, kdy ji lékaři chtějí donutit k přiznání nepříčetnosti. To chtějí její vlivní příbuzní, aby se zbavili nepříjemné dědičky obrovského majetku.

I osudy dalších sester v rodině krále Leopolda II. připomínají drsný filmový scénář. Štěpánka (1864 – 1945) prožívá vlastní peklo po boku korunního prince Rudolfa (1858 – 1889).

„Jsem jen obětní beránek habsburské dynastie,“ svěřuje se Štěpánka přátelům poté, co ji manžel nakazí pohlavní nemocí. Po tragédii v Mayerlingu, kde Rudolf páchá sebevraždu s Mary Vetserovou (1871 – 1889), zůstává Štěpánka opuštěná a vydaná napospas opovržení vídeňského dvora. Teprve po letech nachází klid a novou útěchu v náruči hraběte Eleméra Lónyaye (1863 – 1946) na slovenském zámku Rusovce.

Klementina (1872 – 1955) naopak tiše vyčkává na otcovu smrt, aby se mohla provdat za Viktora Napoleona (1862 – 1926), pra pra prasynovce slavného císaře Napoleona I. Bonaparta. „Musím být trpělivá, opravdová láska zvítězí až po jeho odchodu,“ opakuje si v duchu. Když Leopold II. v roce 1909 umírá, ukazuje se, že svou krutost přenesl i do závěti. Své dcery bez milosti vydědil.

Zanechává po sobě astronomické dědictví z drancování afrického kontinentu v údajné hodnotě 250 až 500 milionů zlatých franků. V přepočtu na dnešní hodnotu peněz to činí neuvěřitelné dvě miliardy dolarů. Tyto krvavé stamilióny ukryl do úmyslně nepřehledné sítě fiktivních firem, jen aby na ně jeho vlastní dcery nedosáhly.

Luisa po boku věrného Gézy dožívá skromně, ale jako svobodná žena. Avenue Louise v Bruselu dnes nese jméno té, jež za svou nezávislost zaplatila nejvyšší možnou cenu a dokázala otřást základy tehdejších mocných impérií.

Příběh princezny Luisy a Gézy Mattachicha ukazuje sílu jejich vzájemného citu. Oba partneři zůstávají spolu i přes velkou chudobu a dožívají v exilu. Dynastické intriky sice Luisu připraví o postavení i rodinu, ale jejich společný vzdor vůči tehdejším mocným zanechává nesmazatelnou stopu odvahy v historii.