Ohnivé peklo, dvě osudové ženy a nezdolná vůle: Příběh šampiona, který se vrátil ze záhrobí

Motor zběsile zařezává do zatáčky, pneumatiky kvílí na rozpáleném asfaltu Nürburgringu a Niki Lauda (1949 – 2019) cítí, že má vůz pod absolutní kontrolou. Právě vrcholí nelítostný souboj o mistrovský titul s britským sokem Jamesem Huntem (1947 – 1993). Píše se 1. srpen 1976 a svět motorsportu se chystá na další napínavou bitvu. Ta se však v okamžiku mění v hrůzyplnou ohnivou tragédii.

Nikiho Ferrari 312T2 v zatáčce Bergwerk se stává po technické závadě na zadním závěsu neovladatelným. Tvrdě naráží do svodidel a po následné destrukci vozu se tříští palivová nádrž. Do okruhu se vylévá přes 100 litrů vysoce hořlavého benzínu a kokpit se v mžiku mění v žhnoucí pec. Teplota dosahuje devíti set stupňů Celsia. Niki Lauda zůstává v ohnivém sevření déle než padesát sekund. V tu chvíli čas jako by přestal plynout….

Závodníci Guy Edwards, Brett Lunger, Harald Ertl a Arturo Merzario zastavují vozy, vrhají se do plamenů a vytahují znetvořené tělo šampiona ven. Niki Lauda balancuje na hraně nicoty. Jeho plíce jsou poleptané toxickými výpary a šance na přežití se blíží nule. On se však odmítá vzdát.

Je to letos přesně 50 let, kdy sezóna 1976 představuje absolutní vrchol tehdejší Formule 1. Niki Lauda, úřadující mistr světa z roku 1975, přijíždí na Nürburgring jako suverénní lídr průběžného pořadí s 58 body. Jeho největší rival James Hunt jich má na kontě jen 35. Atmosféra v paddocku houstne, rivalita mezi precizním Laudou a živelným Britem dosahuje bodu varu.

Laudova posedlost je v depu Ferrari pověstná. Zatímco ostatní jezdci tráví večery zábavou, Niki neúnavně analyzuje každou součástku. Je to on, kdo jako jeden z prvních skutečně vnímá vůz jako komplexní systém. Dokáže poznat i sebemenší odchylku v nastavení podvozku a mechaniky nutí k nekonečným úpravám, dokud vůz nereaguje přesně podle jeho představ.

Tato inženýrská preciznost mu na trati dává výhodu; Hunt nejvíce spoléhá na svůj přirozený, dravý talent. Každý závod i každá sekunda na trati rozhodují o tom, kdo získá titul. Napětí je téměř hmatatelné a fanoušci po celém světě tají dech při sledování souboje dvou rozdílných osobností, neustále posouvajících své hranice.

Jeho život v té době definuje nejen rychlost, ale i osudové setkání s Marlene Knaus (1956). Když Marlene poprvé vidí Nikiho na nemocničním lůžku, je otřesená. „V tu chvíli vím, že náš život už nikdy nebude jako dřív, ale musím ho držet za ruku, aby neodešel,“ říká tehdy. Niki, když se po týdnech utrpení dívá do zrcadla, suše prohlašuje: „No, aspoň mě lidé nebudou poznávat na ulici, což mi vyhovuje.“

Neuvěřitelný návrat přichází pouhých 42 dní po nehodě. Niki Lauda usedá do kokpitu při Velké ceně Itálie. Pod helmou mu krvácejí otevřené rány, trpí nepředstavitelnou bolestí, přesto dojíždí čtvrtý. Sezónu 1976 uzavírá po dramatickém finále v Japonsku – kde v hustém dešti dobrovolně odstupuje – jako druhý muž pořadí, bod za Jamesem Huntem. Jeho odvaha vrátit se do kokpitu navzdory vážnému zranění vstupuje do historie. „Když vidím ten déšť, říkám si: tohle mi za to nestojí. Život je víc než trofej,“ komentuje své rozhodnutí.

Niki Lauda odmítá veškeré nabídky na radikální plastické operace. Když se ho chirurgové snaží přesvědčit, že jeho vzhled je pro veřejný život překážkou, Niki chladně odsekne: „Moje jizvy jsou můj příběh. Kdo se na ně nemůže dívat, ať se nedívá.“ Pro něho je tvář pouze maskou. Ve vztahu s Marlene nachází oázu, kde nemusí nic předstírat. „Marlene se na mě nikdy nedívá s lítostí, a to je největší podpora,“ svěřuje se, zatímco prsty přejíždí po zjizveném obličeji.

Filmoví tvůrci příběh jeho proměny dramatizují, ale často přehlížejí nejdůležitější pravdu: Nikiho klid nepramení z lhostejnosti, ale z hluboké vnitřní smířenosti. Zatímco diváci v kině u Rivalů žasnou nad efekty, jeho skutečný boj se odehrává v tichosti domova.

Patnáct let po nehodě, v roce 1991, přichází okamžik rozchodu. Idylický obraz manželství začíná kolem roku 1982 narušovat Laudova nevěra. Ačkoliv se navenek snaží působit jako pevný pár, soukromé neshody vedou k nevyhnutelnému konci. Rozvod není explozí emocí, ale tichým, pragmatickým rozhodnutím. „Zůstáváme přáteli, protože si uvědomujeme, že jako partneři už si nemáme co dát, ale jako lidé k sobě patříme,“ vysvětluje Niki. Jejich pouto nekončí rozvodem; naopak, transformuje se do přátelství, v němž Marlene zůstává pevným bodem.

Osud však Nikiho nešetří. V roce 2005 jeho tělo, vyčerpané lety v kokpitu i následky zranění, definitivně vypovídá službu. Jeho ledviny po letech selhávají a dialýza se pro něj stává každodenním vězením. Musí trávit hodiny v nemocničním prostředí, připoután k přístrojům, což zásadně omezuje jeho svobodu i výkonnost. Jednu ledvinu mu přitom již v roce 1997 daroval jeho bratr Florian. Vyhlídky jsou mizerné; lékaři varují, že bez transplantace je jeho stav neudržitelný.

V té době vstupuje do jeho života, a to doslova, Birgit Wetzinger (1979). Jsou spolu pouhých osm měsíců, když se Birgit dozvídá o jeho kritickém stavu. Přestože spolu chodí tak krátce, Birgit neváhá. „Niki, je to jen ledvina. Mám dvě, jednu nepotřebuji a chci, abys tu byl pro naše děti,“ říká rozhodně. Birgit se nenechá zastavit ani jeho počátečním odmítáním. V nemocnici, před operací, mu zašeptá: „Neboj se, to nejlepší máme před sebou.“ Niki později přiznává: „Je to ta největší oběť. Birgit mi zachraňuje život podruhé.“ Jejich pozdější svatba jen potvrzuje pouto vzniklé v době největší krize.

Idylický obraz rodiny se po jeho skonu v roce 2019 hroutí pod tíhou právních sporů. Miliardový majetek se stává bojištěm. Synové z prvního manželství, Mathias a Lukas, vnímají nároky vdovy Birgit jako ránu do zad. „Otec si přeje, aby bylo o všechny postaráno, ale tato válka pošlapává jeho odkaz a klid,“ uvádějí synové v prohlášení plném zklamání.

Atmosféra je dusná. Birgit však ustupovat nehodlá: „Nejde o chamtivost. Jen se snažím domoci toho, co mi a mým dětem po právu náleží, aby naše budoucnost byla zajištěna přesně tak, jak by si Niki přál.“ Zatímco soudní síň řeší paragrafy a hodnotu uměleckých děl, v zákulisí se uzavírá kapitola jedné z nejzajímavějších rodin moderního motorsportu. Vztahy kdysi pevné jako ocel jsou nyní rozbité na kusy.