Král a královna Hollywoodu: Obrovskou lásku přervala smrt v troskách letounu

Píše se rok 1936. V tanečním sále v Hollywoodu vládne dusná atmosféra plná přetvářky a nucených úsměvů. Clark Gable (1901 – 1960), tehdy již „Král Hollywoodu“, stojí opodál a pozoruje hemžení. V tom se přiřítí Carole Lombard (1908 – 1942). A není to ta upjatá kolegyně z natáčení, s níž se před lety nesnášel. Tahle žena září nespoutanou energií.

„Dost už toho stání v koutě, králi! Pojď se ukázat, jestli umíš taky něco jiného než se tvářit důležitě,“ volá na něj. Bez váhání ho bere za ruku a táhne ho do víru tance. V ten moment veškeré staré sváry mizí. V očích se jim zračí jiskra, zapalující oheň, jenž bude hořet až za hrob.

Onen tanec je jejich první opravdové setkání, po němž už nic není jako dřív. Clark se jen zasměje, v očích se mu objeví upřímný zájem a zašeptá: „Víš, Carole, doteď jsem si myslel, že jsi jenom hlučná holka. Ale vypadá to, že jsi jediná, kdo má v tomhle městě skutečnou odvahu.“

Letošní rok 2026 přináší symbolické výročí – uplyne přesně 125 let od chvíle, kdy se narodí muž, který svou drsnou mužností a charismatem definuje podobu filmového hrdiny pro celé generace. Clark Gable není jen hvězdou, je ikonou, jejíž životní osudy se neodmyslitelně propojí s nespoutanou povahou Carole Lombard. Jejich společná cesta, ač tragicky krátká, dodnes zůstává jedním z nejdojemnějších vyprávění o lásce.

Herec, který se stává synonymem pro hollywoodskou slávu, je v době jejich osudového setkání již nesporným vládcem stříbrného plátna. Má za sebou desítky filmů a v roce 1934 získává Oscara za snímek Stalo se jedné noci.

Carole Lombard ale nezůstává v jeho stínu. Je královnou screwballové komedie, která si podmaňuje diváky svým bleskovým humorem a přirozeným šarmem. S nominací na Oscara za film Můj hlavní muž (1936) v kapse a titulem nejlépe placené herečky své doby představuje pro Gablea rovnocennou partnerku.

Při prvním společném natáčení snímku No Man of Her Own (1932) mezi nimi romantická chemie nepanuje. Gablea irituje její hlasité vystupování a občasné vulgarismy, ji zase nudí jeho chladný odstup. Po skončení natáčení mu však Lombard věnuje jako ironický dárek na rozloučenou celou vepřovou šunku, na které je nalepená jeho vlastní fotografie.

Před začátkem jejich skutečného vztahu mu zasílá výtisk románu Jih proti Severu se vzkazem: „Pojďme do toho!“. Gable, který si vzkaz vykládá jako sexuální návrh, je zmaten, když zjišťuje, že chce pouze hrát Scarlett O’Harovou. Odmítá a knihu odloží na noční stolek.

Když se v roce 1936 konečně stanou párem, Gable je stále ženatý s Riou Langham. Ria o rozvodu nechce ani slyšet a ze situace těží maximum. Když ji Gable v napjaté atmosféře prosí o svobodu, chladně odsekne: „Chceš být konečně s tou svou komediantkou? Tak si to pořádně zaplať!“ Studio MGM tehdy svolí k astronomickému odstupnému, aby rozvod urychlilo a zabránilo morálnímu skandálu. A hned 29. března 1939 milenci tajně prchají do arizonského Kingmanu, kde se během natáčecí pauzy filmu Jih proti Severu vezmou.

Společně zakoupený ranč v Encino financuje z velké části Lombard ze svých úspor. Žijí zde velmi skromně, chovají koně i domácí zvířata a straní se hollywoodské smetánky. Gable navíc obdivuje její odvahu, když Carol absolvuje plastickou operaci obličeje po autonehodě – a to zcela bez anestezie.

Jejich největším bojem se stává touha po společném dítěti, která se pomalu mění v mučivou posedlost. Carole pod falešnými jmény navštěvuje kliniky a noci často propláče v náručí svého muže, kterého intimně oslovuje Pa, oni ji zase Ma.

„Proč nám to osud nedopřeje, Pa? Vždyť bychom byli tak dobří rodiče,“ šeptá zlomeně v šeru ložnice, zatímco Gable, jehož tvář v tu chvíli ztrácí veškerou masku drsného hrdiny, jen bezmocně tiskne její ruku: „Nevím, Ma, ale slibuji, že to nikdy nevzdáme. Nikdy.“ Jejich vzájemná bolest je poutá k sobě víc než sláva, vytouženého potomka se však nedočkají.

V lednu 1942 se Carole chystá na cestu do rodné Indiany. Její matka Bettie, stoupenkyně numerologie, propadá panice. „Nepodnikej tu cestu, Carole! Čísla nelžou, rok 1942 je pro tebe prokletý a cítím, že se odtamtud nevrátíš!“ Carole se jen zasměje, ale temný stín zůstává.

Stojí před volbou, zda zvolit bezpečný vlak, nebo rychlé letadlo. Nakonec se rozhoduje osudově. Vytahuje minci a s úsměvem říká: „Panna vyhrává letadlo, orel znamená vlak.“ Mince dopadá na zem a vítězí letadlo. 16. ledna 1942 stroj DC-3 krátce po startu z Las Vegas naráží do úbočí hory Potosi kvůli navigační chybě a špatné viditelnosti.

Gable se o tragédii dozvídá ve svém domě v Encino. „Je po všem, Clarku. Letadlo mizí z radarů,“ slyší v sluchátku, zatímco se jeho svět hroutí. Po příjezdu na místo neštěstí v Nevadě se zdrcený Gable pokouší vyšplhat k troskám letounu. Pohled na předměty, které ještě před pár dny měla Carole na sobě, ho drtí. Clark zkolabuje a přivolaní záchranáři ho musí snést dolů k připraveným sanitkám.

Po tragédii se Carolin pes, jezevčík Commissioner, který Gablea dříve ignoruje, stává jeho stínem. Herec se později dvakrát ožení, jeho poslední manželka Kay Williamsová se Lombard nápadně podobá.

Gable po její smrti v srpnu 1942 dobrovolně narukuje k letectvu. Přátelé vnímají jeho nasazení v nejnebezpečnějších misích jako pokus o své vykoupení. Aktivně se účastní pěti ostrých bojových letů nad nacistickým Německem jako pozorovatel a střelec, což je v té době pro filmovou hvězdu jeho formátu naprosto nepřípustné riziko.

Adolf Hitler, známý svou fascinací americkou kulturou a obdivu ke Gableovu hereckému umu, prý dokonce vypíše vysokou odměnu za jeho zajetí. V Hollywoodu se tehdy horečně spekuluje, zda Hitler touží mít „Krále Hollywoodu“ jako trofej pro svou osobní potěchu, nebo jako nástroj propagandistické kampaně, demonstrující nadřazenost Třetí říše.

Jejich příběh připomíná, že ani ta nejzářivější sláva nedokáže přebít prázdnotu, když člověk ztratí svou druhou polovinu. Clark a Carole byli spoutáni spřízněností duší, nacházejících smysl bytí v drobnostech, humoru a vzájemné podpoře.

Jejich láska, ač brutálně přervaná v troskách letadla, se tak stává nesmrtelnou. Gableův návrat ke Carol trvá dalších osmnáct let – je to dlouhá a smutná cesta od okamžiku její smrti v roce 1942 až do jeho vlastního skonu v roce 1960. Tím se naplní jeho poslední vůle. Je pohřben ve své kryptě Velkého mauzolea hřbitova Glendale v Kalifornii po boku své osudové lásky.

A právě to je možná nejtěžším ponaučením tohoto příběhu: že některé vztahy jsou tak silné, že je nedokáže rozdělit ani smrt – jen na čas odloží jejich opětovné shledání.