Jako fúrie ze Slavností sněženek byla pro Hrabala příliš uřvaná. Menzel se ale z Blaženy Holišové (†80) rozplýval

To zas bude v álejích nablito! Jedna z filmových hlášek, které se nám dostaly tak hluboko pod kůži, že už si ani pořádně nevybavíme, kdo, kdy a kde ji pronesl. Někdy nám ani nedochází, že tahle poznámka pochází z nějakého filmu a použijeme ji, abychom naznačili, že máme určité pochybnosti o poklidném průběhu plánované společenské události. Třeba myslivecké poslední leče…

Přesně s takovým despektem komentovala Blažena Holišová coby paní Francová v kultovní komedii Slavnosti sněženek natěšenost Rudolfa Hrušínského, svého filmového manžela, na kančí hody v restauraci Hájenka. Koneckonců se nemýlila.

Jeho postavu napsal autor předlohy Bohumil Hrabal podle svého souseda z chatové osady Kersko. Domácí fúrie je v knize vykreslena smířlivěji než ve filmu. Hrabal si dokonce později posteskl, že Holišová na něj byla „příliš uřvaná“. Naopak režisér filmu Jiří Menzel se rozplýval. Lepší představitelku rázné ženy si nemohl přát. „Ta role byla psaná přímo pro ni. Dnes už bych si na jejím místě neuměl představit nikoho jiného. Bohužel jsem ji od té doby už nikdy nepotkal,“ prohlásil svého času.

Menzel ji chtěl obsadit už v roce 1967 do filmu Rozmarné léto, ale Blažena tehdy očekávala narození potomka, a tak ji nahradila Míla Myslíková. Kdyby ale šlo o divadelní představení, mohly se obě skvěle alternovat.

Holišová vůbec ztvárňovala poměrně často ženy z lidu, které si neberou servítky, někdy dokonce semetriky. A vždycky se takových rolí zhostila s chutí.

Ženou z lidu ostatně také byla. Narodila se 11. července 1930 v jihomoravských Nenkovicích, tehdy se ovšem jmenovala Zálešáková. Vyučila se švadlenou a nějakou dobu se tomuto řemeslu i věnovala. Už v dětství si ale zamilovala divadlo, vystudovala proto takzvanou dělnickou přípravku a v roce 1956 absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně.

Divadelní začátky prožila v brněnském Divadle Julia Fučíka, později se ale dostala až do pražského Národního divadla. Krátce působila také v brněnském Státním divadle. V té době se seznámila se svým prvním manželem, dirigentem Evženem Holišem. Její pražské angažmá manželství bohužel nevydrželo a následoval rozvod. Jméno Holišová nicméně používala po zbytek života, i když se provdala podruhé.

Jejím dalším (a posledním) manželem se stal nepříliš známý herec Valentin Knor. Ačkoli to zpočátku možná byla velká láska, ani ta příliš dlouho netrvala. Knor se totiž po dvou letech prostě vypařil a zmizel z jejího života. Herečka už nadále nechtěla pokoušet osud a raději se naplno věnovala práci.

I když dělala Holišová Hrušínskému v Kersku ze života občas peklo, tvořili spolu sehraný tandem. Partnery si zahráli už ve filmu Báječní muži s klikou (1978), poté spolu coby uklízečka a pacient plicního sanatoria laškovali ve filmu Pozor, vizita! (1981). Po Slavnostech sněženek jejich filmové manželství pokračovalo ještě ve snímcích Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a Jak básníkům chutná život (1987).

Jejím druhým častým hereckým partnerem byl Vladimír Menšík. Manžele hráli v komedii Můj brácha má prima bráchu (1975), v jejím pokračování Brácha za všechny peníze (1978) nebo ve veselohře Půl domu bez ženicha (1980). „Kdykoli jsme se potkali, hned se ptal, jestli je lepší manžel než Rudolf,“ smála se herečka a pokračovala: „Každý z nich byl přitom úplně jiný. Pan Hrušínský si o pauzách držel od ostatních odstup. Také jsme si spolu vykali. Zato Menšíka bylo pořád všude plno,“ doplnila.

Druhou manželkou dirigenta Holiše byla herečka a zpěvačka Hana Horká, která je maminkou hvězdy seriálu Ulice Hany Holišové. Ta se ale se svou nevlastní maminkou Blaženou Holišovou nikdy nesetkala, což ji dodnes mrzí.

„Byla první ženou mého tatínka a nebyli v kontaktu. I když bych o to stála, nebylo možné se s ní osobně seznámit,“ prozradila Hana Holišová webu Prima Ženy. Když totiž dospěla, byla na tom už první žena jejího otce zdravotně špatně.

Trápily ji bolavé klouby a měla problémy s pohybem. K nim se bohužel brzy přidala i Parkinsonova choroba. Nepřijímala žádné návštěvy a všechen čas trávila jen se synem, který se o ni s láskou staral. Jednoho dne se jí navíc ještě přitížilo, k čemuž došlo kvůli nešťastné nehodě.

Herečka si přivodila zranění během žehlení. „Mám zlomený čtvrtý obratel. Zakopla jsem o šňůru od žehličky. Je to příšerná bolest, k zbláznění,“ svěřila se tehdy webu Aha.cz.

„Maminka už není ve stavu, kdy je schopna příliš rozlišovat realitu. Už se o nic nezajímá a už nevzpomíná. Je těžce nemocná a už jen leží,“ popsal později pro tentýž web její syn. Nepamatovala si ani na hvězdné kolegy, divadlo, filmy, ve kterých hrála. Dokonce přestala poznávat i jeho. Zemřela 7. dubna 2011 ve věku osmdesáti let.