Drsná milostná rovnice nejsvůdnější filmové rebelky: Její život připomínal antickou tragédii

V legendární české komedii Oldřicha Lipského Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) jsou k naprostému chaosu potřeba „jen“ čtyři vraždy. Slavná fialovooká megastar filmového plátna na to jde ale jinak a v reálném životě trhá úplně jiné rekordy.

Divoká postelová a oltářní matematika Elizabeth Taylor (1932 – 2011) se zastaví na neuvěřitelném čísle osm. Život této hollywoodské ikony v mnoha ohledech připomíná antickou tragédii a právě rok 2026, kdy si připomínáme 15. výročí jejího úmrtí a zároveň 60 let od premiéry jejího osudového snímku Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), je ideální příležitostí k ohlédnutí.

Právě v jejích vztazích totiž platí drsná milostná rovnice: čím více muže miluje a čím silnější je její uhrančivá přitažlivost, tím hlubší spoušť a destrukci to v životech jejích partnerů zanechává.

Zatímco diváci v kinech se u filmových parodií smějí, muži, podléhající jejímu kouzlu, zažívají nelítostnou emocionální i kariérní likvidaci. Sedm chlapů končí v jejích sítích a většina z nich z toho odchází s doživotními šrámy. Elizabeth za svůj život vychová celkem čtyři děti – tři vlastní a jedno adoptované.

Tajemství její uhrančivé krása je ukryto v hříčce přírody. Herečka přichází na svět se vzácnou genetickou mutací zvanou distichiáza, což znamená, že má dvojitou řadu řas. Režiséři při jejích prvních dětských rolích doslova zuří, protože si myslí, že si je přimalovává a před klapkou ji nutí drhnout si obličej mýdlem.

První zářez na pažbě si tehdy ještě osmnáctiletá kráska připíše s Conradem Hiltonem mladším. Manželství ale trvá pouhých osm měsíců. Mladý miliardář absolutně nezvládá, že jeho novomanželka je slavnější než celé rodinné impérium. Začíná divoce pít, je na ni hrubý a rozvod přichází rychlostí blesku. Na vině jsou i její proslulé fialové oči, které jsou však ve skutečnosti dokonalým optickým klamem temně modrého pigmentu. Elizabeth s oblibou říkává: „Pokud jste dostatečně drzí, donutíte lidi věřit, že vaše oči mají barvu, jakou si jen přejete.“

Jako druhý vstupuje do hry Michael Wilding. Britský elegán doufá v klidný přístav, ale vedle rozjeté hollywoodské mašiny se mění v neviditelný stín. Kráska vydělává miliony, zatímco Wildingův telefon definitivně mlčí, což herce naprosto paralyzuje. Z tohoto svazku vzejdou její první dva synové – Michael a Christopher. V této éře si Taylor připisuje i finanční rekord, když jako vůbec první žena v historii Hollywoodu inkasuje za ztvárnění Kleopatry astronomický honorář jeden milion dolarů.

Třetí manžel Mike Todd je jedinou výjimkou v této drsné statistice. Filmový producent má stejně divokou krev, filmová ikona ho bezmezně miluje a porodí mu dceru Lizu. Jenže místo rozvodových právníků zasáhne po pouhém roce krutý osud. Toddovo soukromé letadlo se v roce 1958 zřítí k zemi a Elizabeth zůstávají oči pro pláč. Tato tragédie ji těsněji poutá k jejímu příteli Montgomerymu Cliftovi, kterému dříve při autonehodě zachrání život, když mu z krku vytáhne zapadlé zuby.

Čtvrté manželství odstartuje gigantickým skandálem. Zpěváka Eddieho Fishera totiž bezcitně přebírá své kamarádce Debbie Reynolds. Společně s Fisherem sice biologické dítě nemají, ale adoptují holčičku Mariu ze západního Německa. Jakmile se na obzoru objevuje nová láska, Fishera bez milosti odkopává. Zpěvák končí psychicky na dně a propadá těžké drogové závislosti.

Pátá a šestá svatba patří jednomu muži – herci Richardu Burtonovi. Tohle je čistá italská domácnost, fascinující celý svět. Pijí první ligu, nonstop po sobě řvou, Burton jí kupuje diamanty za miliony dolarů a dvakrát se berou a rozvádějí. Jejich druhá svatba je přitom tajným úletem v africké Botswaně, kde je v říjnu 1975 oddává místní komisař.

Burton jí při tom navléká slavný 33karátový Kruppův diamant. Elizabeth, která v dospělosti konvertuje k judaismu, s oblibou říkává: „Je to skvělé zadostiučinění. Tenhle božský šperk teď konečně patří hrdé židovské dívce!“ Po druhém rozvodu zničený Burton veřejně prohlašuje, že další manželství s touto ženou by pro něj znamenalo jistou smrt.

Sedmým mužem v pořadí se stává politik John Warner. Herečka mu sice vybojuje křeslo amerického senátora, ale život politické manželky ji k smrti nudí. Upadá do těžkých depresí, divoce tloustne a manželství zkrachuje. Právě v této těžké době se však ukazuje její obrovské srdce. Když v roce 1985 umírá Rock Hudson na tehdy tabuizovanou nemoc AIDS, zakládá nadaci amfAR pro boj s touto chorobou.

Poslední, osmý pokus šokuje veřejnost nejvíc. Bere si totiž obyčejného stavebního dělníka Larryho Fortenského, s nímž se seznámí v protialkoholní léčebně. Dělník z lešení však obří tlak médií a fotografy v zádech nedokáže psychicky unést a přichází definitivně poslední rozvod. V té době už také stojí jako skála po boku svého nejbližšího přítele Michaela Jacksona. Svůj smysl pro drama si Taylor drží až do konce, kdy ji na její vlastní pohřeb přivážejí s patnáctiminutovým zpožděním.

Zůstává fascinující záhadou, jak vlastně dokáže mezi všemi těmi šílenými svatbami a emotivními bouřemi vybudovat tak monstrózní kariéru, během níž ztvární role ve více než padesáti celovečerních filmech. Označení „filmová carevna“ přitom nevzniká náhodou. Elizabeth si ho vyslouží nejen svým hrdým aristokratickým vystupováním, ale především absolutní mocí, kterou nad Hollywoodem má. Spojení s egyptskou panovnicí v jejím životě funguje jako dokonalá metafora – jako nekorunovaná panovnice stříbrného plátna si dokáže diktovat nekompromisní podmínky, ohýbá vůli velkých filmových studií a jako vůbec první žena v historii svými milionovými honoráři definitivně bourá mužskou nadváhu.

Pravdou je, že když zrovna neničí životy svým mužům, podává na place naprosto geniální herecké výkony. Světovou kinematografii navždy obohacuje o klenoty, jako jsou dramata Místo na výsluní (1951), Kočka na rozpálené plechové střeše (1958) nebo legendární historický velkofilm Kleopatra (1963). Její výjimečný talent navíc akademie oceňuje hned dvěma Oscary za hlavní role ve snímcích Telefon Butterfield 8 (1960) a Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966). Sama jednou trefně prohlásí: „Byla jsem doživotně vězněm své vlastní vášně, ale když se zapnula kamera, věděla jsem přesně, kdo jsem.“

Příběh Elizabeth Taylor ukazuje drsnou pravdu o ceně za hollywoodskou nesmrtelnost. Její bouřlivá existence přináší poučení, že mimořádný umělecký génius často ruku v ruce provází absolutní osobní destrukci. A že nelze hořet na filmovém plátně, aniž by člověk zároveň nespálil všechno kolem sebe v reálném životě.