Děti ho zbožňovaly, komunisté nenáviděli: Co provedl robot Emil? Příběh, na který se zapomnělo

Proslavit se před kamerou jako robot, to se nepoštěstí každému herci. Tomu, kterého ztvárnil Arnold Schwarzenegger, se říkalo Terminátor a obecenstvu v kinech z něj běhal mráz po zádech. Jiří Šašek (✝66) se v 60. letech stal robotem Emilem a dětské publikum, pro něž byl stejnojmenný seriál Československé televize určen, ho zbožňovalo.

Zatímco Terminátor se snažil nevybíravými metodami zvrátit chod dějin, Emil choval výhradně dobré úmysly. Jen se mu jejich uskutečňování občas vymklo z rukou. Vždycky měl ale kolem sebe plejádu přátel za světa lidí a zvířátek, s kterými zažíval nespočet humorných příběhů a situací. V každém desetiminutovém díle seriálu, kterých vzniklo celkem devět, nakonec zvítězil Emílkův důvtip a dobrota.

Vzhledem k masce, v níž Jiří Šašek v seriálu vystupoval, ovšem jeho tvář navzdory popularitě vlastně nikdo neznal.

Když později začal vystupovat s kolegou Darkem Vostřelem (✝63), s nímž vytvořil jednu z našich nejpopulárnějších komických dvojic, znal jej naopak každý. Bohužel také soudruzi na ÚV KSČ i na nižších úrovních vedení tehdejší státostrany. Humor dvojice VOŠA se jim vůbec nelíbil – stejně jako se ve 30. letech nelíbil nacistům humor dua V+W.

Pečlivě si dělali poznámky do svých služebních i soukromých notýsků, aby to oběma mohli jednou spočítat. Trvalo to, ale dočkali se. Prostor jim k tomu vytvořila sovětská „internacionální pomoc“ ze srpna 1968. Po ní ještě pár měsíců setrvačností dobíhalo takzvané Pražské jaro hlásající socialismus s lidskou tváří a prosazující ekonomické reformy, brzy ale jeho myšlenky nahradil znovuobjevený proletářský internacionalismus a v jeho jménu nastalo tvrdé utahování šroubů pojmenované později „normalizace“.

Ještě než došlo na profesní likvidaci obou protagonistů, odehrála se nejslavnější éra pražského divadla Rokoko, v němž vystupovali. Program totiž netvořil jen jejich humor, ale také produkce hudebních hvězd, jakými byli Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář, pozdější slavné trio Golden Kids.

Divadlo začalo dokonce konkurovat diváky zbožňovanému Semaforu. Vostřel – nejen komik, ale hlavně principál Rokoka – Suchému se Šlitrem dokonce přebral některé jejich hvězdy, například Waldemara Matušku a na čas i Evu Pilarovou.

V Rokoku se také díky básníkovi, textaři a publicistovi Ivo Fischerovi, který v něm působil jako scenárista a dramaturg, a hudebnímu skladateli Zdeňku Petrovi, zrodily první původní české muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick, připomíná web krajskelisty.cz.

Skvělé písničky se svébytným humorem se nakonec propojily v legendárním televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III., jehož scénář napsal Jaroslav Dietl. Nechyběla v něm ani jedna úspěšná tvář tehdejší populární hudby. Zrodil se jako nástupce televizního pořadu Vysílá studio A, populární dvojice VOŠA se na něm podílela a oba si v něm také zahráli. Darek Vostřel řezníka Vandase a Jiří Šašek Bořivoje. Seriál si můžete připomenout ve vysílání České televize v sobotu 27.6. a 4.7. na programu ČT1.

Přestože otevřené pranýřování vládnoucího režimu přes všechno uvolňování poměrů nepřicházelo v úvahu, Dietl zakomponoval do příběhu spoustu narážek a jinotajů, takže si publikum navíc i nadšeně „početlo mezi řádky“ a na budoucí průšvih bylo zaděláno. Populární dvojice VOŠA navíc notně přilila olej do ohně tím, že 26. října 1968, jen pár týdnů po okupaci, moderovala koncert Zpíváme pro republiku, uspořádaný pro přispěvatele na Fond republiky.

To byla dobrovolná celonárodní sbírka s cílem posílit devizové rezervy státu a dosáhnout konvertibility československé koruny. Koncert se konal v pražské Lucerně a televize ho přenášela živě. Sbírka navzdory okolnostem ještě pokračovala, do konce roku 1971 vzrostl zůstatek na účtu Fondu republiky na tehdy astronomických 301 milionů korun. Protagonisté koncertu si ale po něm už v podstatě ani neškrtli.

Darek Vostřel byl v roce 1970 zbaven ředitelské funkce v Rokoku, a přestože další repertoár zaměřil pouze na recitály hudebních skupin a zpěváků, byl 30. června 1974 soubor divadla definitivně rozpuštěn. V roce 1975 pak došlo k začlenění scény do souboru Městských divadel pražských. Zákaz veškeré veřejné činnosti dostal i Jiří Šašek. Nesměl před kameru ani na obrazovku, takže se začal naplno věnovat své druhé tvůrčí lásce, kreslení. Proslavil se jako karikaturista herců a zpěváků a několikrát i samostatně vystavoval.

Časem se přece jen VOŠA směli vrátit na scénu a jako komická dvojice projeli celou republiku pod hlavičkou Pražského kulturního střediska. Velkého návratu se ale už nedočkali a v roce 1989 se dvojice definitivně rozpadla.

Jiří Šašek se začal potýkat s vážnými zdravotními problémy a musel podstoupit transplantaci ledviny, přesto dál hrál alespoň v mladoboleslavském divadle. Naposledy spolu legendární duo vystupovalo v roce 1991 během zájezdu pro krajany ve Švýcarsku. Darek Vostřel zemřel 4. listopadu 1992, Jiří Šašek 15. června 1996, tedy právě před 30 roky.