Článek
„Mám pro vás několik výbornejch židovskejch anekdot!“ Nevinná věta pronesená po nekonečném šacování na nemocniční chodbě uvrhla novopečeného doktora Šafránka z Básníků do podezření z přijímání úplatků. Ne že by pro ně primářka, co se ke scéně nachomýtla, neměla pochopení. Jak se ale v této korupční kauze ocitli Kohn s Roubíčkem?
V tomto případě si režisér Dušan Klein vybral Jana Schmida (†87) pro jeho fyziognomii, která zápal pro tento druh humoru plně ospravedlňovala. Židovské předky přitom neměl. Narodil se před 90 roky, 14. června 1936, v myslivně Strkov nedaleko Plané nad Lužnicí. Otec byl nadlesním na harrachovském panství.
Vyučil se malířem skla. Pokračoval studiem na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 začal pracovat jako výtvarník v Severočeském loutkovém divadle (pozdějším Naivním divadle) v Liberci. Psal pro ně ale také hry, které občas sám režíroval.
Od loutek k živým hercům
Od loutek, které sice přinášejí radost, ale ne slávu, se v roce 1963 odpoutal a založil experimentální soubor obsazený živými herci. Od roku 1964 se začal nazývat Studio Ypsilon, v roce 1978 se přestěhoval do Prahy a stal se fenoménem.
„Neměl jsem moc rád divadlo, protože se v něm v padesátých letech hrály samé podivné kusy. Měl jsem ale rád herce,“ svěřil se ve svém posledním rozhovoru, který poskytl krátce před smrtí webu Klasikaplus.cz.
Vzpomínal také, jak si jednou stopnul hereckou legendu Jana Pivce, který jezdíval do libereckých lázní. Říkal prý: „Stejně to musím vydržet, i ty kurvy, a že jich tam je! Protože uvědom si, že když ty sedíš v hledišti, já mám radost, že v tom divadle někdo sedí a že je živej. A ty bys měl mít radost, že se koukáš na někoho, kdo ti třeba neříká pravdu, ale je taky živej. Divadlo je tedy jediné umění, které skýtá alespoň minimální pravdivý fakt, že jsme se v něm sešli navzdory všem zákazům jako živí lidé!“
Opera s Kretschmerovou a Ebenem
V Ypsilonce s velkým úspěchem inscenoval mimo jiné své vlastní adaptace klasických oper. Kultovním představením byla třeba Prodaná nevěsta, která měla premiéru v roce 1996 a na repertoáru zůstala čtvrt století. Zpívali v ní Jaroslava Kretschmerová a Marek Eben.
„Kupodivu nejprve nezabrala, takže jsem v průběhu repríz musel přehazovat árie. Na samý závěr jsem zařadil árii, která je melancholického rázu a nesouvisí s tím, jak se jako celek ta opera tváří,“ popsal Schmid svůj tvůrčí postup.
Loňská zpráva o tom, že z rozhodnutí pražského magistrátu divadlo ve své stávající podobě skončí k 30. červnu 2026 a stane se z něj studentská scéna DAMU, vzbudila bouři nevole. S hořkostí o tom mluvil například Martin Dejdar, jedna z opor souboru. Potvrdil, že všichni herci očekávají k oznámenému datu výpovědi, zdůraznil ale, že na údajně drahý nájem si Ypsilonka vždycky vydělala.
Podle něj město dotovalo platy herců, které jsou ovšem směšně nízké. „Já osobně beru 22 400 korun,“ uvedl pro Praha TV. V divadle se ale mezitím změnilo vedení a momentálně se už připravuje na další sezónu.
Nezaměňovat jednoduchost za zjednodušení!
Jan Schmid kromě práce na své domovské scéně příležitostně hostoval jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním. Režíroval v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU), od roku 1990 učil na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravoval a moderoval v České televizi literární revue Třistatřicettři.
Jako výtvarník se věnoval tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.
Webu Klasikaplus.cz prozradil svoje životní motto: Všechno je v jednoduchosti, což se ale nesmí zaměňovat za zjednodušení.
První manželku přejelo vlastní auto
Schmid se oženil dvakrát, obě partnerky poznal při divadelní práci. První, Zuzana Bárdošová, byla absolventkou loutkářské katedry DAMU a prošla jak Naivním divadlem, tak Studiem Ypsilon. Poté, co se s manželem rozešli, postihla ji tragédie: Zahynula pod koly špatně zabrzděného vlastního auta.
Jeho druhá žena, Jana Synková, byla pro veřejnost známější – mimo jiné díky tomu, že se Ypsilonka se svými tvářemi začala pravidelně objevovat na televizních obrazovkách. Měli spolu dceru Markétu, která po rodičích podědila umělecké vlohy. Prosadila se jako divadelní herečka, kromě toho je ale i písničkářkou a básnířkou.
Paní Synková zemřela o vánočních svátcích v roce 2024. Manžela přežila jen o pár měsíců: Muž mnoha řemesel a renesanční člověk Jan Schmid skonal uprostřed rozdělané práce 3. června téhož roku ve věku nedožitých 88 let.
