Hlavní obsah

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Článek

Jana Vostrčila objevili stejně jako třeba Josefa Šebánka (děda z trilogie o Homolkových) nebo Miladu Ježkovou (Otíkova teta z Vesničky mé střediskové) lidé z okolí režiséra Miloše Formana (†86). A i v jeho případě měli šťastnou ruku - našli ideálního představitele rázných otců a dalších lidsky přesvědčivých mužských postav.

První větší příležitost dostal Vostrčil ve Formanově Černém Petrovi (1964), ve kterém si zahrál pedantického tátu hlavního hrdiny. Sbírka prázdných výchovných frází, kterými v závěru filmu zasypává apatického pubertálního syna, je brilantní ukázkou vzájemného generačního neporozumění. Přestože se Jan Vostrčil objevil před kamerou poprvé až ve svých 60 letech, u diváků okamžitě zabodoval.

Aby slova padla do pusy

Dostat z neherců přirozený autentický výkon není jednoduché. Miloš Forman na to měl svůj recept, který popsal, když vzpomínal na natáčení Černého Petra: „Se všemi neherci jsem pracoval tím způsobem, že jsem jim nikdy neukázal scénář.

Naučil jsem se text nazpaměť a každou scénu jsem jim předehrál, aby viděli, jak si to představuji. Musel jsem si být jist, že vědí, o co se jedná, a jak se k tomu jejich postavy staví. Pak jsme to rovnou bez zkoušení sjeli. Naši neherci si vždycky pamatovali jenom kousek ze psaného dialogu, který jsem jim předvedl, a zbytek museli podat vlastními slovy. Když nám to šlo, stávali se sami sebou a slova, která říkali, sedla jako ulitá.“

Nechal „se uplatit“ dechovkou

Milada Ježková (†83) byla dělnice a účetní, Josef Šebánek (†61) řidič a Jan Vostrčil muzikant a kapelník Kmochovy dechovky. O tom, že by si zahrál ve filmu, nechtěl původně slyšet ani slovo. Když ho scenárista a režisér Ivan Passer (†86) spatřil během zkoušky s kapelou, byl nadšen a Formanovi ho popsal slovy: „Toho chlapa musíš vidět, Miloši. To není člověk, ale sopka člověčenství.“

Ve Formanově filmu Kdyby ty muziky nebyly (1963) si Vostrčil zahrál sám sebe, což mu vyhovovalo, ale roli otce v Černém Petrovi odmítl. Nakonec na ni kývl, protože režisér kvůli němu vmontoval do filmu scénu, ve které diriguje dechovou kapelu.

Uniformy mu sekly

Jan Vostrčil se narodil 3. prosince 1903 do rodiny ševce. Od mládí tíhnul k hudbě a v osmnácti letech dobrovolně narukoval a hrál ve vojenských kapelách v Opavě, Brně a v Praze, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. Roku 1962 se přestěhoval do Kolína a stal se vedoucím Kmochovy hudby. Zde ho také objevil Ivan Passer.

Jako křídlovkář působil Vostrčil mj. i v pražské vojenské posádce a hrál dokonce u Hradní stráže. Díky tomu měl skvělé držení těla a uměl parádně nosit uniformu, ať už hasičskou, policejní nebo vojenskou. Však mu také slušely i před kamerou - vzpomeňte jeho plukovníka z Lásek jedné plavovlásky (1965), předsedu plesového výboru z Hoří, má panenko, nebo příslušníka VB ze Svatby jako řemen (oba 1967).

Žádnej film není blbej…

Sám Vostrčil charakterizoval svou hereckou dráhu následovně: „Tímhletím jiným kumštem jsem si jen obohatil svůj konec života a už nikdy neřeknu jen tak, že je nějakej film blbej. Protože teď vím, co je to za práci…“ Časem začal větší filmové nabídky odmítat ze zdravotních důvodů a objevoval se už jen sporadicky v epizodních rolích. Jeden z nejslavnějších českých neherců odešel v tichosti 25. ledna 1985.

Související témata:

Reklama

Další články

Načítám