Článek
Být kovbojem nebo si na něj alespoň zahrát bývalo přáním mnoha tuzemských jinochů. Jaromíru Hanzlíkovi (78) se splnilo způsobem, který nebyl zrovna běžný: Kovboje si zahrál ve filmu. No – kovboje tak úplně ne, spíš pasáka krav z družstevního stáda, jinak traktoristu, dočasně ovšem bez řidičáku.
Tahle definice by se však v názvu snímku vyjímala divně, takže šel v roce 1976 do kin jako Léto s kovbojem. Hanzlík v něm vytvořil dvojici s Danielou Kolářovou (79), což mělo úspěch už v Noci na Karlštejně z roku 1973. Nikdo pak již divákům nevymluvil, že jejich vztah se neodehrává jen na plátně.
Zároveň vlastně vznikl žánr, jemuž se teprve později začalo říkat „prázdninová komedie“. Tenhle svého druhu pilot natočil režisér Ivo Novák podle knihy Jaromíry Kolárové, která napsala i scénář. Jak se k sobě mají mladá psycholožka Doubravka s vesnickým mladíkem Honzou a co na to dojnice se můžete podívat ve čtvrtek 30. dubna ve 20.10 hodin, kdy Léto s kovbojem vysílá Televize Seznam.
Já znám všechny krávy
Jejich vztah odstartuje „kovbojovým“ konverzačním faux-pas: „Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě neviděl!“ Přesto okolnosti přispějí k tomu, že se oba sblíží navzdory jistým – řekněme – kulturním rozdílům. V době vzniku díla ovšem platilo rozdělení společnosti na „dělníky, rolníky a pracující inteligenci“, takže Hanzlík jako něco mezi prvními dvěma třídami a Kolářová coby zástupkyně té třetí přesně naplňovali představu o „třídní jednotě“.
Režisér nechával hercům volnost, film tak vznikal v uvolněné atmosféře a řada záběrů i hlášek vznikala spontánně. Jinak to ale bylo se scénou, kdy Doubravka cestou z obchodu se síťovou taškou plnou nákupu, včetně čerstvého chleba, padá do špinavého rybníka na návsi.
Scéna se, jak k radosti herečky, tak celého štábu, natočila podle přesného plánu napoprvé. Po pádu do bahnitého kalného rybníka se tudíž herečka musela sušit, převlékat, fénovat jen jednou. První záběr byl prostě dokonalý.
S natáčením pomáhaly babičky
V době natáčení komedie táhlo Daniele Kolářové na třicet let. Měla ročního synka Šimona (Ornest, 51), který je dnes muzikant, pedagog, kapelník a manažer skupiny The Tap Tap. Nejenže musela během natáčení zajistit péči o něj, ale zároveň měla roztočený i další, dnes rovněž klasický, film Na samotě u lesa.
„Někdy jsem ho vláčela s sebou, někdy se podařilo vymyslet hlídání, když fungovaly babičky,“ zavzpomínala před časem herečka pro Televizi Seznam. „Vždycky se to trošičku něčím zkomplikovalo. Prostě realita, kdy musíte přemýšlet a vymýšlet, všechno manažerovat, aby to klaplo. Tehdy se během prázdnin v divadlech nehrálo, takže byl člověk volný i pro produkci. Nemuseli nás vozit do Prahy na představení,“ vysvětlovala.
Ke studiu role patřila nauka o dobytku
Pastevecké scény s Jaromírem Hanzlíkem se natáčely hlavně v okolí České Lípy, Prysku a Kamenického Šenova. Šlo o skutečné pastviny, kde se „normálně pásly kravičky“, tedy žádný speciálně dovezený filmový chov, jak by to asi produkce řešila dnes. Zvířata byla zapůjčená z místních zemědělských družstev (JZD), která v těchto oblastech hospodařila.
Jaromír Hanzlík, jak asi správně předpokládáte, neměl s dobytkem žádné velké zkušenosti, takže se musel naučit alespoň základy práce s ním a něco o chování krav ve stádě. Hlavně si ale on i celý štáb museli zvyknout, že zvířata nehrají podle scénáře. Občas tak scény vznikaly spíš metodou „počkejme, co krávy udělají“.
