Kvůli vysněnému velkofilmu zastavil majetek. Bathory byla pro slavného filmaře životní sázkou

Režisér Juraj Jakubisko připravoval ten film víc jak deset let. Aby mohl natočit své životní dílo, překonával jednu překážku za druhou. A riskoval i vlastní existenci.

Objížděl evropské investory, přesvědčoval zahraniční hvězdy a spolu s manželkou a producentkou Deanou Horváthovou neváhali zastavit vlastní majetek. Kdyby projekt komerčně propadl, mohlo to pro ně znamenat osobní finanční katastrofu.

Takže když potřeboval namalovat obrazy s tvářemi hlavních představitelů v uměleckém stylu italského malíře Caravaggia, který ve snímku Bathory hraje klíčovou úlohu, nepovažoval to za zásadní problém. Zašel na vysokou uměleckou školu, kde o takové obrazy požádal studenty. Ti ho však odmítli s tím, že je namalovat nedokáží.

Tak si je Jakubisko vytvořil vlastnoručně. Jak se mu to povedlo, můžete posoudit v neděli 12. července ve 22.15 hodin, pokud si ovšem zapnete Televizi Seznam.

Myšlenka natočit velkolepý příběh Alžběty Báthoryové se v Jakubiskově hlavě zrodila už v devadesátých letech. Na rozdíl od většiny historiků a filmařů ale nechtěl natočit další horor o nechvalně proslulé „krvavé hraběnce“. Fascinovala ho možnost nabídnout divákům úplně jiný pohled. Byl přesvědčen, že Báthoryová mohla být obětí politických intrik uherské šlechty a že její pověst byla po staletí zkreslována.

Právě tato odvážná interpretace se stala jedním z hlavních důvodů, proč projekt vzbuzoval mimořádnou pozornost ještě dávno před první klapkou.

Jakubisko od začátku odmítal kompromisy. Nechtěl komorní historické drama, ale mezinárodní velkofilm s výpravnými kulisami, stovkami dobových kostýmů a zahraničním hereckým obsazením. Takové ambice ovšem znamenaly také obrovský rozpočet.

Výroba se nakonec vyšplhala zhruba na deset milionů eur, což z filmu učinilo tehdy nejdražší slovenský film všech dob a zároveň jeden z nejnákladnějších projektů české a slovenské kinematografie. Film vznikal jako koprodukce několika zemí a nejednou se zdálo, že celý projekt definitivně skončí v šuplíku.

Jako by finančních starostí nebylo dost, komplikace přineslo i obsazení hlavní role. Alžbětu Báthoryovou měla původně ztvárnit nizozemská herečka Famke Janssen, známá například ze série X-Men nebo bondovky GoldenEye. Krátce před natáčením však z projektu odešla a Jakubisko musel doslova za pochodu hledat náhradu.

Nakonec se mu podařilo získat britskou herečku Annu Friel, která hlavní roli převzala na poslední chvíli. Změna však znamenala další zdržení i navýšení už tak napjatého rozpočtu.

Herečka se musela na dlouhá, až osmnáctihodinová každodenní natáčení, velmi tvrdě připravovat. Aby si osvojila a udržela vznešené držení těla, navštěvovala každý den několikahodinové lekce klasického baletu. Mimoto musela chodit i na hodiny šermu.

Přesvědčit zahraniční herce, aby přijali role ve středoevropském projektu, nebylo jednoduché. Jakubiskovi však pomáhala pověst originálního evropského režiséra i jeho osobní nadšení pro celý příběh. Vedle Friel se ve filmu objevili také Franco Nero, Hans Matheson, Vincent Regan nebo Karel Roden.

Do postavy Lucie, jež byla Báthoryové velmi blízká, obsadil Jakubisko Lucii Vondráčkovou (45). Televize Seznam se zeptala, co jí naskočí v souvislosti s filmem Bathory. „Práci s ním jsem milovala, skočila bych s ním i do pekla. Brala jsem ho jako Leonarda da Vinciho, všechno si kreslil do svých nádherných diářů,“ řekla herečka Televizi Seznam. „Byl z té generace připravených režisérů, kteří měli svůj film už dávno natočený v hlavě. Natáčení fyzické je asi malinko zdržovalo, protože my jsme jim tu původní představu kazili,“ smála se.

Natáčelo se převážně v Česku. Štáb postupně vystřídal 42 lokací, z čehož dvacet byly hrady a zámky. Nádvoří, šibenice, podzemí Čachtického hradu, vstup do hradu, hradby, Černá věž a exteriéry se například natáčely na Točníku. Tajný východ z hradu byl natočen na Žebráku, bitevní scény pocházejí zase z Mělníka.

Na Slovensku vznikala úvodní scéna a „současnost“. Stavba hospody včetně kuchyně, pokoje mnichů a exteriéry Čachtic (náměstí, kostel a jeho interiéry), pocházejí ze skanzenu Pribylina. Ten vznikl v souvislosti s výstavbou přehrady Liptovská Mara. Gotické komnaty, části podzemí hradu (tajné chodby, podzemí Alžbětina zámečku, krvavá lázeň, pitevní komnata či mučírna) se filmovaly v Bratislavě, v ateliérech Koliba.

Krátce před premiérou se produkce musela vypořádat s pokusem o vydírání. Dva bývalí spolupracovníci získali kopii rozpracovaného filmu a podle vyšetřování hrozili jejím zveřejněním, pokud nedostanou peníze. Případem se zabývala policie a oba muži byli později odsouzeni.

Navzdory všem překážkám se Jakubiskův sen nakonec proměnil ve skutečnost. Přestože kritici se v hodnocení filmu často rozcházeli, diváci reagovali mnohem vstřícněji. Bathory se stala mimořádným hitem slovenských kin a dlouhou dobu držela rekord návštěvnosti mezi domácími filmy. Výrazný úspěch zaznamenala i v České republice, kde ji podpořila rozsáhlá reklamní kampaň i zvědavost na odvážně pojatý příběh jedné z nejzáhadnějších žen evropských dějin.