Článek
Příběh mocné a bohaté uherské šlechtičny z přelomu 16. a 17. století uvedl v roce 2008 na stříbrné plátno Juraj Jakubisko. Legenda o krutostech krvavé hraběnky Alžběty Bathoryové vznikla až několik let po její smrti. Podle jedněch byla největší vražedkyní všech dob, podle jiných šlo o oběť politicko-mocenských intrik.
Každopádně oficiální dokumenty o její vině se nikdy nenašly, nestála před soudem a zemřela bez procesu, uvězněná na Čachtickém hradě. Životu Alžběty se postupně věnovalo několik historiků, kteří pojetí vraždícího monstra zpochybňují a předkládají na základě historických výzkumů důkazy o tom, že se spíše stala obětí spiknutí.
Jako osamělá vdova mohla být terčem útoku mnoha lidí. K této verzi se přikláněl i Jakubisko, když připravoval nejdražší slovenský film v historii. Rozpočet Bathory dosáhl 350 milionů korun, v Česku ho překonal pouze Jan Žižka (2022) s investovanou půl miliardou. Mezinárodní koprodukční snímek si užijí v neděli 25. ledna od 22.30 diváci Televize Seznam.
Jako Leonardo da Vinci
Juraj Jakubisko k tomu před lety uvedl: „V Guinnessově knize rekordů je uváděna jako největší vražedkyně v dějinách lidstva. Po přečtení publikovaných děl a prostudování historických materiálů jsem dospěl k odlišnému závěru. Podle mne byla tato renesanční, inteligentní a vzdělaná žena obětí těch, kteří prahli po jejím majetku. Film je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocnějších uherských rodů Báthory a Nádasdy a o intrikách palatína Juraje Thurza.“
Pro hlavní postavu si vybral britskou herečku Annu Friel, jejího muže Ference Nádasdyho ztvárnil Vincent Regan, herec stejné národnosti. Italského malíře, který se s hraběnkou sblížil, si zahrál Hans Matheson, rovněž Brit. V roli uherského krále Matyáše II. se blýskla mezinárodní hvězda Franco Nero.
Do postavy Lucie, jež byla Báthoryové velmi blízká, obsadil Lucii Vondráčkovou (45). Televize Seznam se zeptala, co jí naskočí v souvislosti s filmem Bathory.
„S panem režisérem Jakubiskem jsem pracovala na třech projektech, takže se mi všechny ve vzpomínkách malinko prolínají. Práci s ním jsem milovala, skočila bych s ním i do pekla. Brala jsem ho jako Leonarda da Vinciho, všechno si kreslil do svých nádherných diářů,“ řekla nám herečka.
„Byl z té generace připravených režisérů, kteří měli svůj film už dávno natočený v hlavě. Natáčení fyzické je asi malinko zdržovalo, protože my jsme jim tu původní představu kazili,“ směje se.
Běhala polonahá ve sněhu
Zajímalo nás, co by o roli Lucie řekla? „Já byla mladá, šlo o období mých naivnějších rolí, které ode mě už dávno odpluly. Je to, jako když hrajete Julii ve čtrnácti, v osmnácti pak vidíte spoustu věcí jinak, pakliže máte šanci ji znovu hrát. On tady potřeboval jemně naivní pohled na službu Bathory, jak pojímal, že některé ty holky ji adorovaly, byly oddané, což se spojilo s mým věkem. Přesně věděl, proč koho chtěl a na jakou roli.“
Lucie nakonec zemře, umřela ve filmu Lucie Vondráčková poprvé? „Zatímco na jevišti mnohokrát, ve filmu a v televizi jsem vždycky byla já ta potvůrka, co nad všemi vyzraje. Bylo to dost zajímavé, točilo se v hluboké zimě, tak jak to Juraj měl rád, v závějích sněhu a ledu. Já tam běhala, jakože postřelená, polonahá, všude krev. Fakt záživný, nic hercům nedaroval. Pak ale ty obrazy vypadaly krásně.“
Proč byl Franco Nero v šoku
Bathory znamenala pro Vondráčkovou druhou příležitost, kdy se na place setkala s jedním z největších filmových krasavců Frankem Nerem (84). Jak na něj vzpomíná?
„Pamatuji se, jak byl v šoku, nakolik my herci tady v Čechách jsme pracovití a co všechno zvládáme za jeden den. To mě hrozně bavilo, vůbec nechápal, že herci jdou ráno točit nějaký seriál, potom jdou na zkoušku, pak mají dabing a pak ještě představení. A mezitím natočí obraz do filmu Juraje Jakubiska. Já si kvůli tomu šokujícímu zjištění z něho dělala srandu,“ vypráví Lucie.
„Potkali jsme se pak ještě jednou v Římě, když jsme tam vyrazily na kunsthistorický výlet s mámou. Byl moc fajn a nikdy se nad nikoho nepovyšoval.“
A co Anna Friel, jak na vás působila? „Moc hezky, dost jsme si padly do noty, protože hrála v divadle Alici ve hře Na dotek. A já ji v té době u nás představovala taky. Furt jsme si měly o čem povídat. Je prima, pokud se na place sejdou divadelní duše. Mám pocit, že divadlo herce spojí víc než kamera. Když jsou nějaké podobné divadelní zážitky a emoce ze stejné role, tak jde o nepřebernou studnici konverzace.“
Na závěr nás zajímalo, jestli je k natáčení z historie pro herce nutná jiná příprava než k dílu ze současnosti? „Nemyslím si, protože lidi jsou lidi, stejní dřív jako teď. Jenom je to pro herce větší dárek, když se můžete úplně fyzicky proměnit a nosit krásné kostýmy,“ řekla Televizi Seznam Lucie Vondráčková.
