Článek
Jako druhou životní šanci vnímal Jaroslav svou účast ve slovenských Extrémních proměnách. Trenér Maroš Molnár mu jasně řekl, že pokud s váhou 265 kilogramů nic neudělá, hrozí mu smrt.
K tomu, aby zhubl, ale musel Jaroslav kompletně změnit svůj životní styl a začít na sobě tvrdě makat. Proměna obézního muže ale drhla už od začátku. Na tréninky chodil pozdě už na úvodním tréninkovém kempu, kde většina účastníků naopak maká nejvíce a pokud na ně někde přijde krize, je to většinou až ve druhé polovině roku, kdy dřou na své proměně.
Jaroslav ovšem neplnil ani další cíle. A co štvalo trenéra Maroše nejvíc, tak to byly lži a neustálé výmluvy. Jaroslav po návratu z bootcampu zanedbával tréninky, výmluva střídala výmluvu. „Zmeškám trénink, protože prší. Nepřijdu, protože mám úpal. Bolí mě břicho. Bolest kolene,“ vymlouval se Jaroslav, který později přiznal, že lhal.
Pak se sice pustil do tréninků, ale tříměsíční vážení nesplnil. A nakonec ani ty další. Trenér se mu snažil několikrát podat pomocnou ruku, ale bezvýsledně. Nakonec ho sice z Proměn nevyhodil, ale přestal ho trénovat.
Jaroslav ho pak akorát zasypal nadávkami. „Na těch 160 kilo to dám i bez jeho pomoci. Dop*i s vyje*anými tabulkami, ty ko*ote,“ rozčiloval se Jaroslav. Bez trenéra to ale nedal. Na posledním vážení mu pak váha ukázala 208 kilo.
Sice se mu podařilo zhubnout 57 kilo, ale to k jeho proměně nestačilo. Jaroslav se pak pro změnu vymlouval na to, že už na začátku Proměn zjistil, že ho podváděla přítelkyně, což ho psychicky ničilo. Bez pevné vůle, motivace a disciplíny by ale neměl šanci zhubnout, ani kdyby kolem něj běhalo deset trenérů a výživových poradců.
