Článek
Film Django z roku 1966, který natočil režisér Sergio Corbucci označovaný jako „druhý nejvýznamnější Sergio“ spaghetti westernů hned po Sergiu Leonem, patří k legendám kinematografie. Postupně vzniklo více než 30 neoficiálních pokračování, vlastně spíš fejků. Často s názvem „Django“ v titulku, ale bez návaznosti na originál. Ten můžete vidět v pondělí 15. září ve 20.10 hodin Televize Seznam.
Zachránce s kulometem v rakvi
Děj se dá stručně shrnout asi takto: Klasický westernový příběh vás zavede do prostředí, kde první i poslední slovo má zbraň, vše rozhoduje přesnější muška a kde nechybí krásná žena. Django na své cestě pouští zachrání krásnou Marii ze spárů kumpánů velmi obávaného majora Jacksona, který má ve zvyku zabíjet lidi jen tak pro zábavu. Nikdo se mu zatím neodvážil postavit. Až teď.
Djangovým cílem je zabít Jacksona, ale je na to úplně sám. Vlastně tak úplně sám ne. Do jeho arzenálu patří kulomet originální konstrukce, který nemůže jen tak nosit v ruce, jako pozdější akční hrdinové. Vláčí jej za sebou v rakvi…
Pro herce to ale bylo martyrium. Tahat jej po prašném terénu ho vyčerpávalo víc, než by si pomyslel. Rekvizitáři ji totiž udělali opravdu bytelnou, aby natáčení vydržela.
Vybíral si ošklivé koně
Hlavního hrdinu si zahrál tehdy ještě prakticky neznámý Franco Nero (83). Režisér Corbucci původně uvažoval o jiném herci, ale když ho uviděl, okamžitě ho obsadil. A Django z něj udělal hvězdu.
Předtím dostal Franco Nero jen pár malých rolí. V 25 letech se prakticky ze dne na den stal mezinárodní hvězdou a symbolem spaghetti westernu. Jeho pronikavý pohled a chraplavý hlas z něj udělaly hereckou ikonu. Od té doby byl často obsazován do rolí mlčenlivých, charismatických hrdinů.
Později prozradil, že mu k westernové slávě pomohla i rada, kterou dostal od legendárního Johna Wayna: Vybírej si vždycky ošklivého koně, aby se diváci soustředili na tebe. Jak primitivní, ale jak účinné!
Točil s Buñuelem i Jakubiskem
Franco Nero je považován za jednoho z nejznámějších italských herců své generace. Kromě westernů se postupně začal objevovat i v kriminálkách a dobrodružných i historických filmech, například v jednom ze zpracování artušovské legendy s názvem Camelot (1967), kde ztvárnil rytíře Lancelota. Tam také začala jeho dlouholetá spolupráce i životní vztah s britskou herečkou Vanessou Redgrave (88).
Objevil se v italských, francouzských, německých i amerických produkcích. Získal několik italských i mezinárodních ocenění. Není ani divu, spolupracoval s těmi nejlepšími režiséry, jako byli Luigi Comencini, Rainer Werner Fassbinder, nebo Luis Buñuel.
Vidět jste ho ale mohli i ve filmech z naší domácí produkce. V roce 2004 jej Juraj Jakubisko získal ke spolupráci na komedii Post Coitum, v roce 2008 si zahrál i v jeho eposu Bathory.
