Článek
Vystupoval na vernisáži obrazů a sám byl velmi vyhledávaným malířem. Martinu Maxovi (65) platili za jeho obrazy v Německu horentní částky. Tvorbu ale přerušil. Teď ho víc baví zpívání a čas mu zabere i provoz penzionu, který má v Roudnici nad Labem. Možná ale dělá chybu, konstatovali jsme.
Není tajemstvím, že už je Martin dva roky starobním důchodcem. A žádné velké částky mu nechodí. „Stačí mi to tak na cigarety,“ připustil zpěvák. „Na druhou stranu, když mi to na účtu toho dvanáctého nebo třináctého přistane, tak mě potěší, že mi přijdou prachy zadarmo,“ žertoval.
Martin přiznává, že v době, kdy vydělával opravdu vysoké částky za své malby, na zadní kolečka nemyslel. Už za totality prodával v Německu své hyperrealistické portréty zhruba za 35 tisíc marek, což odpovídalo jedenapůlročnímu platu učitele. Později jeho obrazy začínaly v přepočtu na 120 tisících, zakázkové portréty na 150 tisících.
„V době, kdy jsem hodně prodával a vystavoval v Německu, tak jsem byl větší divočák než teď. S těma prachama, co jsem vydělával, jsem uměl taky pěkně zamávat. Hodně jsem cestoval a šlo to hodně do větru. Ale vůbec toho nelituju, zase jsem měl spoustu zážitků,“ míní.
Na finančním polštáři za horší časy, kdy už nebude v takové kondici jako nyní, už ale začal pracovat. „Už jsem ve věku, kdy musím umět počítat, protože už se blíží i ty kritické roky. Vytvářím kolem sebe prostředí, které samo generuje hodnoty. Žiju sám a chci, až budu úplně starý, být natolik bohatý, abych kolem sebe mohl mít třeba dvě opravdu pečlivé ošetřovatelky,“ plánuje.
I když to tak může znít, legraci si nedělal. Dotkli jsme se totiž i toho, že má svoji starou maminku ve specializovaném domově důchodců. „Maminka má opravdu těžkého Alzheimera, jsem rád, když mě vůbec pozná. Tam už je pečovatelská služba potřeba čtyřiadvacet hodin denně. Naštěstí to tam má moc hezké a jsou tam úžasné sestřičky, kterým bych chtěl moc poděkovat. Takže kdybych na tom byl jako maminka, tak klidně budu i v takovém domově, to by bylo nezbytné. Ale chtěl bych být takový pěkný navoněný dědeček, o kterého je dobře postaráno,“ uzavřel.
