Článek
Kachny, kachny, kachny… Tak zněl celý text role, kterou se měl naučit kaskadér a herec Zdeněk Srstka kvůli natáčení filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Nebyl sice zvyklý drtit nazpaměť shakespearovské monology, takže neměl paměť trénovanou jako kolegové na place, ale zároveň neměl důvod si nevěřit: Tohle přece musí zvládnout.
„O pauzách jsme s Rudolfem Hrušínským hrávali karty v hospodě a čekali na to, až na nás přijde řada,“ vzpomínal později Srstka. „Vtom přišel režisér Smoljak a povídá mi: ‚Pane Srstko, umíte text?‘ A já mu odpověděl, ať je v klidu, že tam mám jen jedno slovo. ‚Tak mi to předveďte,‘ prohlásil. Odříkal jsem mu to, ale on, že to slovo kachny musím víc vyštěknout, že to není ono. Pak mi řekl, abych se ten text šel učit někam stranou do klidu, že není malých rolí.“
Jak se mu podařilo naplnit režisérův pokyn, můžete posoudit ve čtvrtek 22. ledna ve 20.10 hodin. Na tento čas zařadila film do vysílání Televize Seznam.
Na režiséra byl dožrán
V osmdesátých letech proniklo pražské Divadlo Járy Cimrmana prostřednictvím svých vůdčích autorských osobností – Zdeňka Svěráka (89) a Ladislava Smoljaka (†78) – do barrandovských výrobních plánů hned třemi tituly. Prvním byla životopisná mystifikace Jára Cimrman ležící, spící z roku 1983, následovala detektivní komedie Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a tragikomedie o osudech autorského divadla Nejistá sezóna (1987).
Předlohou Rozpuštěného byla veleúspěšná hra Vražda v salonním coupé, která vznikla už v roce 1970. Hlavní postavu policejního inspektora Trachty v ní hrál Svěrák a předpokládal, že stejnou roli dostane od režiséra Smoljaka i ve filmu. Jenže se přepočítal. Smoljak o tom nechtěl ani slyšet a argumentoval, že ji musí obsadit profesionálním hercem. Nabídl ji Jiřímu Zahajskému, a to dokonce bez Svěrákova vědomí.
„Byl jsem tím dožrán,“ přiznal s odstupem let Svěrák, který nakonec musel vzít zavděk malou rolí „průmyslového básníka“ Jelínka, podezřelého číslo sedm, později číslo jedna. Od svého kamaráda a nejbližšího spolupracovníka to bral jako zradu.
„Inspektora jsem hrál v divadle a tiše počítal s tím, že si ho dopřeju i ve filmu, buď s Petrem Bruknerem, nebo s Miloněm Čepelkou jako praktikantem Hlaváčkem. Ale Smoljak dal přednost Jiřímu Zahajskému a Marku Brodskému. Tenkrát mě mrzelo také to, že obsadil i ostatní role našeho společného díla bez porady se mnou, ačkoli jsme si jako scenáristé toto zvykové právo hájili. Měl jsem pocit, že mu režisérství stouplo do hlavy. A mně zase ješitnost,“ vyjádřil se Svěrák v knize Tady všude byl Ladislav Smoljak: očima přátel, synů a dcer. Trvalo několik let, než si vše dokázali vyříkat, odpustit si a začít spolu zase filmovat.
Na ženy nikdo nežárlil
To kolem hereckého obsazení ženských postav podobné animozity nevznikly. Divadelní soubor totiž byl (a stále je) výhradně mužský, muži hrají i ženské role. Veronice Jeníkové (61) a Valerii Zawadské (67), které Smoljak angažoval, tedy nemohl nikdo z kmenových členů souboru nic vyčítat.
„Zavolali mi tenkrát z Barrandova, jestli bych nechtěla účinkovat ve filmu pana režiséra Smoljaka, který mě předtím asi viděl v nějaké pohádce. Na natáčení vzpomínám moc ráda. Setkala jsem se tam s celou plejádou vynikajících tvůrců a herců, které jsem do té doby neměla čest poznat. Vzhledem k tomu, že se na filmu podíleli samí lidé se smyslem pro humor, veselo bylo pořád,“ prozradila Jeníková.
Natáčení trvalo pětatřicet dní a režisér Smoljak se prý ke všem choval velmi přátelsky. „Také s Markem Brodským se mi spolupracovalo velmi dobře. Úžasně cítil poetiku té věci… Kdykoliv se film v televizi vysílá a mám čas, tak se na něj ráda dívám. Už jenom kvůli těm kolegům, kteří nejsou mezi námi… Vidět se po těch letech vzbuzuje ovšem vskutku pocity smíšené,“ dodala s úsměvem herečka.
Boty pro Nárožného Abrhám nechtěl
Děj určitě znáte, připomeňme si jej proto jen stručně. Pražský policejní inspektor Trachta a jeho nezkušený praktikant Hlaváček pátrají po záhadně zmizelém továrníkovi Bierhanzlovi. Jeho továrna se zabývala výrobou vyhlášené masti pro růst vlasů z kachních vajec. Při pátrání narážejí Trachta s Hlaváčkem na spoustu paradoxů. Podaří se jim zjistit, že většina mužů, kteří si svoji plešatost u pana továrníka léčili, po úspěchu také zmizela, vždy ale poslali pohled, že s novými vlasy začínají nový život někde jinde. Pátrání vrcholí v tajuplném sanatoriu, jehož součástí je i kachní farma s průvodcem Srstkou.
Šéfa sanatoria profesora Žaluda měl původně hrát Petr Nárožný. Dokonce už měl připravený kostým včetně bot. Když jeho roli převzal Josef Abrhám (†82), nastal právě kvůli nim problém. Pro přehlednost byly totiž zevnitř podepsané Nárožného jménem. Trochu jako v mateřské školce nebo domově důchodců. A s tím se Abrhám nedokázal smířit.
Za vlastní peníze si koupil podobné boty (a samozřejmě za ně vyinkasoval takzvané „frakovné“ čili náhradu za použití vlastního kostýmu). Po natáčení je pak prý prodal jednomu z komparzistů, a to za plnou původní cenu, bez započtení amortizace.
