Článek
Říkalo se o něm, že je chodící encyklopedie. Když provázel turisty po historické budově Stavovského divadla, fascinovaně poslouchali jeho výklad o Mozartovi. Byl schopen jej nabídnout v devíti jazycích, včetně latiny nebo esperanta. A na závěr prohlídky ještě brilantně zahrál na piano Turecký pochod. Nástrojů ovládal také několik, ale ostatní se zrovna sem tolik nehodily.
Pavla Vondrušku (†85) si ale většina z nás pamatuje spíš jako studenta večerní průmyslovky z filmu Marečku, podejte mi pero!, kde musel chodit po třídě, aby byl schopen odpovídat na otázky vyučujícího. Představit si bez něj zpětně nedokážeme ani osazenstvo novácké Hospody, kde hrál harmonikáře Josku.
Na filmovém plátně a televizní obrazovce byl vůbec figurkou, která příběh vždy něčím osvěžila. „Každý svůj výstup měl promyšlený, když si v něčem nebyl jistý, nebál se zeptat,“ vzpomínal na něj režisér Zdeněk Troška pro Lidovky.cz.
„Byl to rtuťovitý človíček nevelké postavy, velice činorodý. Kromě toho, že se neustále učil cizím jazykům a řadu jich dokonale uměl, byl dirigentem orchestru činohry Národního divadla, hrál u nás i v mnoha filmech – sice malé, ale zapamatovatelné role,“ popisuje Zdeněk Svěrák.
Od deskriptivy k dirigování
Narodil se před sto lety, 15. listopadu 1925, v Českých Budějovicích. Vystudoval konzervatoř a pak pokračoval studiem dirigování, operní režie a dramaturgie na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Při studiích působil jako korepetitor v Národním divadle a dirigoval Pražskou zpěvohru.
Málokdo ovšem ví, že původně začal studovat matematiku a deskriptivu. Sám ale tvrdil, že omylem, takže toho po jednom semestru nechal. Déle vydržel u studia pedagogiky a angličtiny, teprve pak „zběhl“ k hudbě.
Postupně působil jako dirigent také u orchestrů Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, olomoucké Moravské filharmonie, opery Státního divadla v Ostravě a Hudebního divadla v Karlíně. Mezi lety 1977 a 2009 pak v Národním dirigoval orchestr během představení činohry. Psal a aranžoval scénickou hudbu, občas se v některé inscenaci objevil i jako herec v epizodních rolích.
Čtyřicet let byl ale spjatý hlavně s Divadlem Járy Cimrmana. Do souboru přišel Vondruška v roce 1969, kdy se chystala hra Hospoda na mýtince a Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem potřebovali hudebníka. Ukázalo se, že zároveň získali i výborného herce. Zůstal celých čtyřicet let a objevil se ve 13 hrách.
S bratrem si je lidé pletli
„Seděli jsme spolu řadu let v jedné místnosti v Národním divadle. Na jeho stole se povalovaly kromě not i podivné grafy, to když zrovna tvořil složité dokreslované křížovky. Vášnivě pátral po původu slov a hrátky s češtinou patřily k jeho soukromým koníčkům, v nichž se trumfovali se Zdeňkem Svěrákem,“ vzpomínala na Vondrušku pro deník Právo divadelní kritička Radmila Hrdinová.
Osudným se mu nakonec stalo divadelní průvodcování, které tak miloval. V úterý 28. prosince 2010 spadl z výšky do orchestřiště a utrpěl vážná zranění. V nemocnici jej uvedli do umělého spánku, z něhož se probral jen na krátký čas. Komunikoval i s některými přáteli, ale pak se jeho stav opět zhoršil.
Zemřel 5. února 2011. Policie úraz kvalifikovala jako nešťastnou náhodu a zastavila vyšetřování. Na Stavovském divadle pak zavlál černý prapor, jako by skonal některý z velkých hereckých bardů.
Všechny, kdo přišli na poslední rozloučení do pražského motolského krematoria, musela šokovat podoba zesnulého s jeho mladším bratrem. „Pletli si nás už od mládí,“ přiznal tehdy Blesku Miloš Vondruška. „Byli jsme si s Pavlem velice blízcí i duševně. On byl nadaný umělecky, já spíše technicky. Ale moc jsme si rozuměli,“ dodal smutně.
