Článek
Každé ráno vyráží na heroickou pouť do kanceláře plnou překážek: závody s jinými zaměstnanci, rozbité výtahy, přecpané autobusy. Určitě ho znáte. Jmenuje se Ugo Fantozzi a je povoláním účetní. Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1975, jeho dobrodružství těžící z všednosti a průměrnosti jsou ale podstatně starší.
Postavu vytvořil italský herec Paolo Villaggio. Pan účetní se poprvé objevil už v roce 1968 v televizním pořadu Quelli della domenica. Villaggio mu poté dal roku 1971 i literární podobu. Když se pak začala připravovat i filmová verze, nikdo jiný pro tuto roli samozřejmě nepřicházel v úvahu.
První díl šel v roce 1975 do italských kin pod prostým názvem Fantozzi. Postupně jich přibylo ještě devět, knižní edice dostala ještě sedm pokračování. Čtyři díly – Zrození pana účetního (Fantozzi), Nesnáze pana účetního (Il secondo tragico Fantozzi), Superúčetní (Superfantozzi) a Pan účetní jde do důchodu (Fantozzi va in pensione) uvede postupně Televize Seznam. Na první z nich se můžete těšit v pátek 7. listopadu ve 20.10 hodin, sérii budou patřit i další pátky ve stejném vysílacím čase.
Po ušlápnutém úředníčkovi sáhl i Fellini
Villaggio se narodil 31. prosince 1932 v Janově a než se dostal k filmu přes kariéru kabaretního umělce, strávil pět let nezáživnou úřednickou prací. Před Fantozzim vytvořil další komické postavy, k nimž patřil například nesmělý Giandomenico Fracchia nebo profesor Kranz.
Natočil ale i náročnější filmy s významnými režiséry. Hrál například v posledním díle slavného Federica Felliniho Hlas luny a hlavní roli obsadil i ve filmu Maria Monicelliho Drazí, zatracení přátelé. Navíc je autorem více než 20 románů a povídek.
Fantozzi zaznamenal velký komerční úspěch. Stal se nejen kultovním titulem italské komedie, ale i skvělým exportním artiklem. Nezapomeňte, že evropským hitparádám tehdy kraloval Giampiero Anelli čili Druppi a Fiat patřil mezi prestižní automobilové značky.
Titulní postava je ztělesněním „malého člověka“, který se snaží přežít ve světě nepochopitelné byrokracie a absurdních pravidel. Humor série vychází ze střetu mezi jeho upřímnou snahou být vzorný zaměstnanec a groteskní nespravedlností systému. Fantozzi trpí, ale nikdy se nevzdává. A diváci s ním.
Z kanceláře rovnou do dějin
Režisér Luciano Salce k látce původně přistupoval jen jako k malému projektu. Masový úspěch překvapil jeho, producenty a vlastně všechny okolo. Jen do italských kin a jen v roce uvedení film přilákal přes 10 milionů diváků, což ho katapultovalo mezi nejúspěšnější tituly dekády.
Odhadované tržby přesáhly šest miliard lir, což byla částka srovnatelná s hity jako Felliniho Amarcord. Takže o pokračování a prostředcích na ně se nevedly vůbec žádné diskuse. Filmy měly mimořádný ohlas i v televizi. Opakovaně se vysílaly během celých 80. let a dosahovaly rekordní sledovanosti. Potěší i s odstupem času.
Kritici zprvu váhali, jak se k Fantozzimu postavit. Část z nich ho považovala za „lidovou frašku“, ale s odstupem času převládl názor, že se jedná o kulturní fenomén s výrazným sociálním podtextem. Tak si ten fenomén pojďme užít.
