Šmejdi z vesmíru proti Willu Smithovi: Pentagon film bojkotuje kvůli Oblasti 51

Gigantický stín pomalu polyká mrakodrapy, v ulicích houstne panika a nad Bílým domem se otevírá peklo, které navždy mění tvář Hollywoodu. Režisér Roland Emmerich nespouští jen další sci-fi, ale definuje moderní katastrofický žánr v měřítku, o jakém se nikomu ani nesnilo.

Film Den nezávislosti z roku 1996 se stává kulturním fenoménem, který z Willa Smithe dělá globální megastar a z nejstřeženější budovy světa hromadu trosek. Je to nostalgická jízda, která i dnes pálí stejnou intenzitou jako laserový paprsek z hlubin vesmíru.

Nejikoničtější scéna celého filmu, kdy mimozemský paprsek rozmetá sídlo amerického prezidenta, nevzniká v útrobách výkonných počítačů. V polovině devadesátek jsou digitální efekty v plenkách, a tak štáb sází na poctivou filmařinu. Produkce nechává postavit obří a neuvěřitelně detailní model Bílého domu v měřítku 1:12. Aby oheň vypadal na plátně dostatečně hrozivě a „pomalu“, kamera snímá explozi extrémní rychlostí.

Když pak model skutečně vybuchuje, na place panuje hrobové ticho – existuje totiž jen jeden pokus. Výsledek je tak realistický, že se z něj stává nejslavnější destrukce v dějinách kinematografie.

Spolupráce s Pentagonem je pro podobné snímky klíčová, ale u Dne nezávislosti naráží kosa na kámen. Americká armáda původně slibuje zapůjčení stíhaček, základen a uniforem, ale pak přichází studená sprcha. Ministerstvo obrany žádá, aby ze scénáře zmizely veškeré zmínky o legendární Oblasti 51 (Area 51). Emmerich to odmítá, protože tajná základna v Nevadě je srdcem celého příběhu. Výsledek? Armáda dává od projektu ruce pryč a filmaři si musí všechnu techniku i komparzisty sehnat na vlastní pěst. Ironií osudu je, že film nakonec armádě dělá takovou reklamu, jakou nikdo nečekal.

Role kapitána Stevena Hillera původně není pro Willa Smithe vůbec jistá. Studio má pochybnosti, zda „ten kluk z Fresh Prince“ utáhne hlavní roli v tak velkém filmu. Will ale do postavy vnáší neskutečné charisma a humor, který vyvažuje apokalyptickou depresi. Scéna, kde v poušti táhne omráčeného emzáka za padák a nadává mu u toho, vzniká spontánně. „A to smrdí víc než v zadku,“ improvizuje Smith a diváci v kinech jdou do kolen. Právě tento mix hrdinství a lidské „přízemnosti“ udělá z filmu hit, který vydělává přes 800 milionů dolarů.

Zatímco dnešní režiséři točí vše před zeleným plátnem, Emmerichův štáb si skutečně špiní ruce. Pro záběry hořících ulic New Yorku a Los Angeles se používají takzvané „pyrotechnické tunely“. Jde o dlouhé modely ulic postavené vertikálně, kterými se shora dolů pouští oheň. Na kameře to pak vypadá, že se plameny valí horizontálně mezi mrakodrapy. „Na place je horko jako v pekle a všude se vznáší prach a popel, ale ten pocit skutečného ohně se prostě nedá ničím nahradit,“ vzpomínají trikaři. Tento poctivý přístup k řemeslu je důvodem, proč triky ve Dni nezávislosti vypadají i po letech lépe než digitální šmouhy v moderních blockbusterech.

Zatímco Will Smith dodává svaly, Jeff Goldblum jako expert David Levinson přináší mozek. Nápad hacknout mimozemskou mateřskou loď pomocí obyčejného laptopu sice u mnoha vědců vyvolává úsměv, ale ve světě filmu funguje dokonale. Goldblum na place neustále improvizuje a do scénáře vkládá své typické koktání a nervózní tiky. „Musíme odsud zmizet, a to hned teď, nebo budeme mít všichni fakt velký problém,“ mumlá ve scéně úprku, zatímco štáb se snaží nevyprsknout smíchy. Právě tyhle drobné lidské interakce mezi ním a jeho filmovým otcem, kterého hraje Judd Hirsch, dodávají velkolepému ničení duši, kterou dnešní sterilní snímky často postrádají.

Nezapomenutelným momentem je burcující projev prezidenta Whitmora před závěrečným útokem. Bill Pullman ho pronáší před skutečným hangárem a stovkami komparzistů, což scéně dodává elektrizující náboj. Studio Fox se původně snaží název filmu změnit, protože práva na „Independence Day“ drží někdo jiný. Režisér a producent ale schválně do scénáře vloží tuto „prezidentskou řeč“, aby název filmu zabetonovali přímo do děje. Funguje to dokonale. Z proslovu se stává jedna z nejslavnějších filmových řečí, která dodnes vyvolává husí kůži u diváků po celém světě.

Znalci žánru se shodují, že existují katastrofické filmy, které jen hlučně bourají kulisy, a pak jsou ty, které se stanou součástí popkulturní DNA. Den nezávislosti je jako čistý adrenalin – je velkolepý, hlučný a v dobrém slova smyslu naivní. Je to esence doby, kdy hrdinové ještě nepotřebovali superschopnosti, ale stačilo jim pořádné letadlo a jedna dobře mířená facka šmejdovi z vesmíru. S napětím sledujeme nebe a doufáme, že kdyby se mraky náhodou začaly divně točit, najde se nějaký hrdina, který nás z toho vyseká.