Článek
Jestlipak odhalíte, kdo vyrostl z pohledné slečny na fotografii z 60. let minulého století? Poprvé si ji pro filmování vybrali v základní škole. Rodiče o tom neměli ponětí. Původně se totiž chtěla věnovat úplně jinému oboru, archeologii. Na konkurz se vypravila sama a hned získala hlavní roli ve filmu z roku 1956. To jí ještě nebylo šestnáct let.
Chodila do obecné školy a poté na jedenáctiletku ve Vysočanech. „To byla dělnická čtvrť a do těchto oblastí vždycky posílali hledat talenty. Myslím si, že šlo o náhodu. Pamatuji se, jak přišla do třídy jakási dívka, vybrala si asi pět zajímavých obličejů a prý se máme dostavit do Panské ulice. Tam dorazilo spoustu slečen s maminkami,“ vypráví Super.cz.
Každopádně půvabná okatá dívka se do pražské Panské ulice v centru města vypravila sama, bez doprovodu dospěláka. Se spolužačkami to brala jako prima akci, při které se ulejí ze školy.
Naháněla ji Věra Chytilová
Příležitost nebrala moc vážně, protože se jí líbily spíš staré věci, co mají ducha, uvažovala o archeologii. Ukazuje na starožitné předměty v obýváku, které za léta nasbírala.
„Dívka, co nás vybírala, se snažila dostat na FAMU. Pomáhala u režiséra Jaromíra Pleskota, honila mu ty holčičky, aby se na ně podíval. Šlo o budoucí velmi slavnou režisérku, která se nakonec na školu dostala. Byla to Věra Chytilová,“ usmívá se herečka.
O účasti dcery ve filmu její rodiče nevěděli, zkoušky dělala potají. „Naši byli konzervativní, nedovolili by mi hrát. V letech 1955, 1956 se na herce dívalo jako na něco divného, neseriózního…“ Takže ani netušili, že dcera bude mít hlavní roli ve filmu Robinsonka.
Auto z produkce, které pro ni jezdilo, nechávala stát za rohem, aby ho rodiče neviděli. Otec však posléze – na přímluvu režiséra a produkce – dceři natáčení dovolil.
Rudolf Hrušínský ji odmítl
Už nejspíš tušíte, že se jedná o Jaroslavu Tvrzníkovou (85), která získala postavu dívky Bláži, co zůstane sama s tátou, když při porodu druhého dítěte zemře její maminka. Tatínka v Robinsonce hrál Ladislav Pešek.
„Výborný člověk! Jednal se mnou jak v bavlnce, všichni se ke mně hezky chovali, nechtěli mi zošklivit to prostředí. Při natáčení prostě vládla pohodová atmosféra.“
Z její filmografie je zřejmé, že se filmařům zalíbila, protože krátce po debutu na plátně získala několik dalších rolí. Tři roky měla angažmá v libeňském Divadle S. K. Neumanna, kam ji pozval režisér Jaromír Pleskot, s nímž točila Robinsonku. A vystudovala DAMU.
První postavu na prknech Národního divadla ztvárnila ve hře Andorra, kde účinkovala po boku Jana Třísky (†80). Do tohoto svého působiště se dostávala pracněji, přes zkoušení Ofélie v Hamletovi, kdy jí s postavou pomáhala o jedenáct let starší Marie Tomášová.
„Měla jsem se ukázat, předvést, co umím. Bylo pro mě zázračný, že jsem najednou stála na jevišti s panem Radovanem Lukavským coby Hamletem. Na zkoušku jsem ještě dělala ve Snu noci svatojánské Helenu. Potom už řekli, že by mě mohli vzít, jenže se proti tomu postavil pan Rudolf Hrušínský. Myslel si, že ještě nemám na to hrát v Národním divadle. To už pro mě bylo bolestné.“
Dorotka přivála krásce manžela
Už ani nepočítala s tím, že se do zlaté kapličky dostane, načež si Tvrzníkovou pozval právě Rudolf Hrušínský (†73), který se právě chystal režírovat Měsíc na vsi. „Chtěl, abych alternovala s Jarkou Obermaierovou tu mladou holku Věru, jednu z hlavních rolí. Jeho režie byla pro mě úděsná, tejral mě, fakt ničil. Časem jsme se ale spřátelili,“ vzpomíná na začátky v Národním divadle.
Na jeho jevišti vytvořila od roku 1965 spoustu krásných postav. Zpočátku, díky svému půvabu, zejména naivek. Stalo se jí i osudným, protože se při práci na Strakonickém dudákovi poznala s Martinem Štěpánkem, který představoval Švandu a Jaroslava hrála Dorotku.
Zajímá mě, čím ji začínající, o sedm let mladší herec zaujal? „Chytrej, mladej… To nebylo hned, trvalo asi rok, než jsme spolu začali chodit.“
V roce 1969 se konala svatba. Pokračování příběhu brzy na Super.cz.
