Pod luxusním oblekem zůstal chlapec ze spodiny: Ani jako milionář nezapomněl, odkud pochází

Ledové jitro edinburské čtvrti Fountainbridge štípe do tváře devítiletého chlapce vlekoucího těžké skleněné láhve s mlékem v drátěných košících. Budoucí rytíř a držitel Oscara Thomas Sean Connery (1930 – 2020) si v dětství o luxusu nechá jen zdát. Místo postýlky usne ve spodní zásuvce šatní skříně a brzy ráno vyrazí do ulic za výdělkem.

Dětství ve skotském Edinburghu nabídne budoucí ikoně jen tvrdou dřinu v jednopokojovém bytě bez teplé vody a se společnou toaletou na chodbě. Rodiče neposkládají peníze na základní vybavení domácnosti. Matka Effie vezme práci uklízečky, otec Joe nastoupí do továrny a zasedne za volant náklaďáku.

Do stísněných poměrů brzy přibude i mladší bratr Neil (1938 – 2021). Ten mimochodem v dospělosti částečně napodobí svého sourozence, postaví se před kameru a v italské filmové parodii Operace „Mladší bratr“ (1967) si ironicky zahraje roli bratra slavného tajného agenta.

Malému Thomasi Seanovi přírůstek do rodiny nedobrovolně zkrátí dětství už v devíti letech. Musí si sehnat práci, aby rodina vyžila. Každé ráno vyráží s koňským povozem společnosti St. Cuthbert's Co-operative Society rozvážet čerstvé mléko až k domovním dveřím.

„Když se narodíte do takové bídy, ani vám to nepřijde divné, zkrátka se s tím naučíte žít, ostatní kolem totiž nemají také nic,“ zavzpomíná později na svá raná léta slavný herec. Ranní vstávání ho naučí železné disciplíně. „Mléko jsem rozvážel s koněm jménem Tichan. Ten mě naučil víc o zodpovědnosti než celá škola,“ zasměje se s odstupem času. Ve třinácti letech nadobro opustí školní lavice a začne se živit sám.

V šestnácti podepíše vstupní formuláře do britského královského námořnictva a nastoupí tvrdý výcvik v Portsmouthu. Služba na protiletadlové lodi HMS Formidable se mu zprvu zdá jako ideální únik z chudoby. Na památku si nechá udělat dvě tetování na pravou paži. Nápisem „Mum and Dad“ vzdá hold rodičům, heslem „Scotland Forever“ definuje svůj - později pověstný - skotský patriotismus.

„Byl to rváč a tvrdý kluk z ulice, ale ty vředy ho doslova kroutily v křečích,“ popíše jeho tehdejší zdravotní stav jeden z lodních lékařů. Kariéra u námořnictva po třech letech narazí na nepřekonatelnou překážku. Vojenské vyšetření odhalí těžké žaludeční vředy, rodinnou dědičnou chorobu. Armáda ho vzápětí propustí do civilu s invalidním důchodem. „U námořnictva jsem poznal, co je to opravdový řád. Jenže můj žaludek to tehdy zkrátka nevydržel,“ shrne svůj nucený odchod do civilu sám herec.

Návrat do rodného města odstartuje kolotoč bizarních povolání. Mladý urostlý Skot rozváží uhlí, zkusí si práci plavčíka na pláži v Portobellu, míchá cement na stavbách. Dokonce nastoupí do pohřebního ústavu, kde ručně vyleští stovky mahagonových rakví. Hledání lepšího výdělku ho nakonec přivede na uměleckou školu Edinburgh College of Art. Tady studentům výtvarného umění stojí modelem za pár šilinků na hodinu. Budoucí idol žen odhodí veškerý stud, pro umělecké akty se svlékne úplně donaha a zúročí tak své tvrdě vypracované tělo.

„Byl neuvěřitelně sošný, vypadal jako antický bůh. Studenti ho milovali, dokázal stát absolutně bez hnutí celé hodiny,“ vzpomíná známý skotský malíř Richard Demarco. Connery k této epizodě dodá: „Shodil jsem oblečení a nechal na sebe zírat bandu studentů, abych měl na jídlo a mohl zaplatit posilovnu.“

Všechen volný čas zasvětí intenzivnímu posilování. Každodenní dřina mu nakonec přinese ovoce. V roce 1953 odjede do Londýna na prestižní kulturistickou soutěž Mr. Universe a vybojuje bronzovou medaili ve své váhové kategorii.

Kromě činek propadne fotbalu, na hřišti zazáří za místní klub Bonnyrigg Rose. Během jednoho exhibičního utkání si jeho talentu všimne Sir Matthew Busby (1909 – 1994), trenér slavného Manchesteru United. „Ten kluk měl neuvěřitelný tah na bránu, fyzickou převahu a obrovský přehled na hřišti. Okamžitě jsem ho chtěl mít v týmu,“ utrousí tehdy stratég slavného klubu. Po zápase mu nabídne profesionální smlouvu za Manchester United a týdenní plat pětadvacet liber.

Třiadvacetiletý mladík se však zachová naprosto nečekaně a životní šanci smete ze stolu. „Opravdu jsem to chtěl přijmout, fotbal jsem tehdy nadevše miloval. Uvědomil jsem si ale, že jako špičkový hráč bych mohl už ve třiceti skončit. A to mi tehdy bylo třiadvacet,“ vysvětlí později své důvody.

Image urostlého rváče i budoucího herce ale kazí - alespoň podle tehdejších marketérů - jeho rodné jméno Thomas. V dobách kulturistiky na něj kamarádi volají „Tommy“, „Tame“ nebo dokonce „Big Tame“. Změnu přinese až vstup do světa showbyznysu. Divadelní producenti mu vysvětlí, že celé jméno Thomas Sean Connery se na světelné poutače zkrátka nevejde. A nikdo z diváků si ho tudíž nezapamatuje.

Proto se rozhodne pro radikální řez a nechá si pouze své prostřední jméno. „Thomas mi tehdy připadal jako takový hodný kluk odvedle. Sean znělo mnohem tvrději, mužněji. Navíc mi to připomnělo mého oblíbeného westernového hrdinu Shanea,“ objasní s odstupem času svůj krok. Změnu kladně přijmou i jeho divadelní kolegové. „Když k nám tenkrát do divadla přišel, jméno Thomas k němu zkrátka nesedlo. Zato Sean mu padlo jako ulité,“ zhodnotí později s úsměvem jeho dlouholetý přítel a kolega, skotský herec Ian Bannen (1928 – 1999).

Odmítnutí kariéry fotbalisty mu pootevře dveře do světa kumštu. V roce 1951 nastoupí jako kulisák v King’s Theatre v Edinburghu. Tam si ho divadelníci záhy všimnou díky jeho atletické postavě. V roce 1953 získá vedlejší roli v muzikálu South Pacific a odjede na celostátní turné. Herectví ho zcela pohltí, poctivě vypiluje dikci a dožene zameškané vzdělání.

„Přečti si celého Shakespeara, Ibsena a Prousta, jinak z tebe navždy zůstane jen prázdná hezká tvářička,“ poradí mu americký herec Robert Henderson (1904 – 1985). Connery poslechne, stráví hodiny v knihovnách a výrazně změní svou osobnost. Za pouhých devět let po rozhovoru s trenérem Busbym si oblékne dokonalý smoking ve filmu Dr. No (1962). A zapíše se do historie jako nesmrtelný agent James Bond. Přesto, že duchovní otec slavného špiona, spisovatel Ian Fleming (1908 – 1964), ho zpočátku do hlavní role rezolutně odmítne. Dokonce ho označí za „přerostlého kaskadéra“. Hercovo charisma ho ale nakonec přesvědčí svůj názor změnit.

Pak už jeho hvězda stoupá strmě vzhůru. Během své bohaté kariéry ztvární ikonického špiona celkem v sedmi snímcích. Své herecké nadání prokáže i v dalších legendárních hitech, zazáří v historické detektivce Jméno růže (1986), v dobrodružném filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989) nebo v akčním thrilleru Skála (1996).

Celkově se objeví ve více než sedmdesáti celovečerních filmech a posbírá ta nejprestižnější ocenění. Za roli neústupného policisty v kriminálce Neúplatní (1987) si odnese Oscara, vitrínu slávy navíc zaplní i třemi Zlatými glóby a dvěma cenami BAFTA. Letos si navíc připomínáme přesně třicet let, kdy herec obdržel Zlatý glóbus za celoživotní dílo.

Ale to už je jiný příběh. Proměna kluka z jednopokojového bytu v celosvětovou ikonu filmového plátna nenabízí žádnou pohádku o zázraku přes noc. Za novou identitu a svůj herecký vzestup vděčí nejvíce ostrým loktům, vrozené paličatosti a létům dřiny. Mozolnaté ruce, dříve uvyklé na zednickou lžíci a dřevěné rakve, nakonec potěžkají ty nejslavnější filmové trofeje.

Herecký kolega z bondovek Desmond Llewelyn (1914 – 1999) shrne tento kontrast velmi přesně: „Pod dokonale střiženým oblekem navždy schovává toho ostrého chlapce ze skotské spodiny. Nikdy nezapomene na svůj prázdný žaludek, čímž si udrží absolutní autentičnost. Tohle vám zkrátka žádná herecká akademie nedá.“