Článek
Říkalo se jí Sopka podle jedné z jejích úspěšných písní. Vystihovalo to velmi, ale opravdu velmi temperamentní jevištní projev 150 centimetrů „vysoké“ zpěvačky Jany Robbové. „Má hlas, o němž by se dalo klidně říct, že je odřený. Zní doslova tak, jako kdyby se sklouzl po struhadle. Ovšem po chvíli – právě jako ono příslovečné trpké víno – zachutná. Vposlouchá se,“ napsal o ní před lety jeden z hudebních kritiků.
Karel Gott si k sobě jen tak nějakou zpěvačku nepustil tak blízko, aby s ní nazpíval duet. S ní nahrál hned dva. Když se v roce 1973 vyhlašoval Zlatý slavík, poskočila z předchozího 31. místa na páté a porazila třeba Hanu Zagorovou, Marii Rottrovou nebo Věru Špinarovou.
Narodila se před 75 lety, 4. dubna 1951. Poslední narozeniny, které oslavila, byly však v pořadí teprve 45. Čtyři měsíce poté podlehla pozdě diagnostikované rakovině jícnu. Její životní styl ale tak jako tak k dlouhověkosti nesměřoval: Podle lidí z jejího okolí měla velké problémy s alkoholem a trpěla také poruchou příjmu potravy.
Trpaslík i Malý pivo
Od pěti let chodila do baletu, pak přidala sportovní gymnastiku. Kvůli zranění však musela se závoděním skončit. Maminka jí koupila kytaru španělku. „Jako samouk jsem pečlivě cvičila akordy, něco mne naučil i bratr a kamarádi,“ vzpomínala.
„Vždycky jsem kamarádila spíš s klukama než s holkama. Kluci mi také vymýšleli docela milé a dobrosrdečné přezdívky – říkali mi Trpaslíku nebo Malý pivo,“ popisovala pro tehdejší mládežnický časopis Sedmička pionýrů.
Začala studovat na střední zdravotnické škole. V roce 1969 se ale zúčastnila soutěže Hledáme nové talenty a s písničkou Massachusetts od Bee Gees postoupila do finále. Její hlas i živelnost se líbily kapelníkovi skupiny The Lovely Sextet, který jí nabídl angažmá včetně pozvánky na zahraniční turné. Aby se mohla bez doprovodu vydat za hranice, přemluvila matku, aby ji nechala zplnoletit.
Zpívala pak na diskotékách a v mládežnických klubech v Německu, Jugoslávii, v Itálii, ve Švýcarsku, Dánsku nebo Holandsku. Naučila se anglicky a německy, zkoušela italštinu. Na cestách po Evropě strávila zhruba dva roky.
„Zpívat jsem se nikdy neučila. Mým vzorem byli Beatles. Obdivuji Ellu Fitzeraldovou a Arethu Franklinovou. Když jsem byla na jejich koncertech, udělalo to na mne takový dojem, že jsem se nějaký čas bála sama vůbec něco dělat. Z klasiky se mi líbí Čajkovský a Smetana,“ vypočítávala v rozhovorech svoje oblíbence, mezi které řadila i Waldemara Matušku.
Vystřídala Naďu Urbánkovou
Na vytouženém Západě mohla zůstat, měla několik nabídek. Jednu dostala třeba po koncertě v Hamburku. „Manažer mě pozval do studia, chtěl se mnou natočit singl,“ říkala. Na druhou stranu se bála toho, že o práci přijde a zůstane v cizí zemi sama, bez prostředků.
Po návratu do Prahy se od přátel dozvěděla, že z divadla Semafor odchází Naďa Urbánková, tak tam šla zkusit štěstí. Její temperament zaujal Jiřího Grossmanna. V září 1971 se stala členkou souboru. Na deskách debutovala o rok později s písničkou Sopka, o které kritik Jiří Černý napsal: „Chtě nechtě si při ní vzpomenete na začátky Evy Pilarové a Heleny Blehárové.“
Na televizní obrazovce se Jana Robbová poprvé objevila v roce 1971 v pořadu Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna. V televizním recitálu vysílaném na Vánoce o rok později ji pak jako objev představil Gott a udělal z ní fenomén.
„Pane Gott, můžu si s váma zazpívat?“ ptala se ho nakřáplým sopránem opřená o piano. „S tímhle hlasem? Asi těžko,“ reagoval. „Dovolíte?“ požádala a zanotovala kousek písničky s jeho hudebníky. „Ovšem s tímhle hlasem – ano!“, reagoval mistr. Byl z toho duet Toulky. V roce 1976 společně nazpívali i novou verzi staršího hitu Bum, bum, bum.
Vynechávala schůzky i nahrávací frekvence
„S Karlem Gottem se mi nejen velmi dobře zpívalo, ale i pracovalo během zkoušek, natáčení, vůbec; protože on je jednak hodný člověk, jednak dokonalý profesionál. Ví, co chce od sebe i od jiných, dokáže pomáhat – to je vzácná vlastnost,“ chválila ho. Sama však měla s profesionalitou problém. Vlastně spíš s alkoholem.
„Myslím, že alkohol byl pouze jedním z důvodů, proč jako zpěvačka skončila. Její lehkomyslnost ve spojitosti s pitím z ní dělala nespolehlivého člověka. Janina spolupráce s Karlem Gottem skončila proto, že asi dvakrát nepřišla na schůzku. Karel je charakter, a tak to nikdy neřekl. Natáčení jejího prvního alba taky ztroskotalo na tom, že nepřišla na několik frekvencí, které byly zaplacené,“ vzpomínal v knize Slavičí osudy Janin bratr Miroslav Robb.
V druhé půlce 70. let získala angažmá u bratrů Neckářových a jejich skupiny Bacily. Kromě zajímavého hlasu představoval důležitou kvalifikaci fakt, že byla ještě menší než Václav. „Když jsme byli ubytováni v hotelu a šli na večeři do restaurace, kde se živě hrálo, mnohokrát se stalo, že se domluvila s místní kapelou a skvěle si s nimi střihla nějaké blues,“ vyprávěl Jan Neckář.
Její bratr však ve své knize popisoval jak sestřin vztah k alkoholu, tak i příznaky bulimie. „Její pití později vygradovalo do takového stádia, že několikrát spadla přímo na pódiu při vystoupení, jindy na koncert vůbec nedorazila nebo nebyla schopná vyjít na jeviště,“ tvrdil. A stravovala se podle něj stejně jako v minulosti šlechta: „Pořád hodovala, a když nemohla a aby neztloustla, zvrátila jídlo ven. Nejedla, protože měla hlad, ale protože jí chutnalo,“ vylíčil.
Dvě bezdětná manželství
Robbová absolvovala dvě protialkoholní léčení, ale závislost na pití nikdy úplně neporazila. Uvádí se, že její kariéra skončila 11. března 1985. Koncert plánovaný na tento den pořadatel bez udání důvodu zrušil. „Nezjišťovala jsem proč, ale asi v tom byly mé zápaďácké manýry a anglicky zpívané písničky, což vadilo. Ze všeho jsem se totálně složila a žádný jiný koncert už nebyl,“ uvedla tehdy.
Pak se živila jako servírka. To už používala příjmení Kočová, které získala druhým sňatkem. Ani jedno manželství jí bohužel nevyšlo. Nejspíš i proto, že po dvou mimoděložních těhotenstvích nemohla mít děti, po kterých toužila. Snila o tom, že si otevře vlastní country hospodu. V 90. letech měla několik hudebních nabídek, šlo třeba o zpívání s dechovkou, ale neklaplo to.
V roce 1996 ji začaly trápit neustávající bolesti. Lékaři se nejprve domnívali, že příčinou jsou nachlazené průdušky. Až po půl roce zjistili, že se jedná o rakovinu jícnu. Už bylo pozdě. Na konci života se o ni staral personál pražské Nemocnice s poliklinikou ve Vysočanech.
Kdysi populární zpěvačka zemřela 4. srpna 1996. Pohřeb se na její přání konal jen v úzkém rodinném kruhu.
