Trudný osud Miroslava Macháčka (†68): Blázinec, pokus o sebevraždu i dcera, s níž se nestihl rozloučit

Komedie nebyly zrovna jeho šálek čaje. Jako režisér je nebral v potaz vůbec, jako herec se občas nechal do některé „ukecat“. To se povedlo třeba Marii Poledňákové, která Miroslava Macháčka získala pro roli ve snímku Dva lidi v ZOO.

Představovalo to i vzácnou příležitost, kdy se před kamerou setkal se svou dcerou Kateřinou (76). Ve filmu se objevuje scéna, kdy nasedne ke svému filmovému i skutečnému otci do gazíku. Jaký byl Miroslav Macháček řidič? „Řídí tam, příšerně! A já si v tu chvíli v duchu říkala, že je prima, že nemá auto a neřídí. On mi pak po natáčení oznámil: Včera jsem si, Káčo, koupil svůj první vůz,“ svěřila se herečka Televizi Seznam.

„Já ve filmu Dva lidi v ZOO měla málo scén, asi jen dva natáčecí dny, ale raritní pro mě bylo, že jsme vystupovali spolu. Ve filmu hrají samí báječní herci a ti kluci jsou zábavní. Myslím si, že je ten snímek milej, navíc jsme i nějaká zvířátka v zoologické zahradě křtili. Počkejte, ještě na něco si vzpomínám. Táta měl malou opičku, o kterou se staral, a té říkal Ňuňa. My si pak doma začali říkat ňuňáci.“

Podle Kateřiny Macháčkové se její tatínek životem více méně protrápil. Po otci prý zdědil vznětlivou a panovačnou povahu a po mamince přecitlivělost. „Já jsem našla jeho deník z pobytu v blázinci, kde byl v roce 1975 hospitalizován, protože měl tehdy nějaké problémy v Národním divadle a dostal na vybranou. Buďto dá výpověď sám, nebo ho vyhodí. Jeho tehdejší partnerka se na oslavě Věry Chytilové seznámila s lékařem z Bohnic a ten mu zařídil, že ho tam hospitalizovali,“ líčila v našem pořadu Retrojízda. Na psychiatrii strávil celkem 119 dnů.

To podle herečky nebylo na škodu, protože, jak říká, možná by to někdy potřeboval každý umělec. Herečka po otcově smrti vydala dvě knihy jeho deníků z léčebny. První v 90. letech a na druhé zapracovala během pandemie covidu.

„Já jsem se během té druhé knihy opravdu seznámila s tím, jaký byl. On třeba v nejaktivnějším věku nedělal během pěti šesti sezon žádné představení. Každé ráno si ale v 10 hodin sedl k psacímu stolu a do dvou hodin se připravoval na inscenaci. To byly takové trudné osudy,“ připomněla.

Miroslav Macháček se narodil 8. května 1922 v Nymburce do rodiny živnostníka a nadšeného ochotníka. Poprvé stál na jevišti už jako dvouletý chlapeček v Hálkově divadle, kde si s maminkou zahrál roličku ve Strakonickém dudákovi.

Školu neměl rád, spíš ji protrpěl. Když ho otec poslal na nymburské reálné gymnázium, pubertální Macháček se vzbouřil. Za školou byl víc než ve třídě. Zanedlouho dostal nedostatečnou z chování a ze studia byl vyloučen.

Byla to ale pro něj úleva. Přešel na méně náročnou měšťanku, kterou hravě zvládl, a konečně měl čas na věci, co ho skutečně zajímaly. Čas trávil ve společnosti kamarádů ze skautu a začal se věnovat leteckému modelářství. Do letadel se zamiloval a snil o kariéře pilota. Aby se vyučil řemeslu, nastoupil v patnácti do pražské továrny Aero jako zámečnický učeň. Zůstal tam celých osm let, i během druhé světové války.

Když mu táhlo na 16, starší kolegové se mu začali posmívat, že je ještě „nepolíbený panic“. Podali mu však pomocnou ruku. Jedné noci roku 1938 ho zavedli do nevěstince. Jedna ze zdejších zkušených pracovnic mu sice s tím, co kamarádi považovali za problém, ochotně pomohla, pro něj to ale byla zkušenost spíš traumatická, zaznělo v pořadu Příběhy slavných na Dvojce Českého rozhlasu.

„Za ten večer se před sebou styděl ještě dalších deset let,“ poznamenali o něm později životopisci. On sám se ve svých zápiscích svěřil, co mu tehdy proběhlo hlavou: „Něco ve mně bylo poraněno, další kontakt se ženou jsem měl až po mnoha letech.“

Macháčkovou manželkou a mámou Kateřiny se stala operní pěvkyně Věra Štiborová (1926–1988). „Protože jsem byl naprosto nezkušený, přivedl jsem svoji partnerku, se kterou jsem se znal povrchně, do jiného stavu. Zjistil jsem to podle měsíce až po svatbě,“ poznamenal si do deníku během pobytu v „blázinci“.

„Když mi bylo čtyři, pět let, máma dlouhodobě onemocněla a pak od nás táta odešel. Vyrůstala jsem převážně u babičky v Rakovníku a Českých Budějovicích,“ vzpomíná Kateřina Macháčková. „S tátou jsem se poté vídala sporadicky, máma na to žárlila. Ani táta mě nevyhledával,“ přiznala Macháčková v pořadu Potomci slavných na Blesk.cz.

„Když jsem začala chodit na DAMU, tak jsem ho potkala v Karlově ulici. Táta byl dojatej, dal mi telefonní číslo a pak jsme se vídali pravidelně,“ popisuje herečka s tím, že rodinu táta střídavě potřeboval a odháněl. „Styděl se za rodinu a za vztahy,“ myslí si.

Přesto měl kolem sebe Macháček houfy krásných žen. Po rozvodu s manželkou žil s výtvarnicí Ester Krumbachovou, poté celých 17 let s Janou Břežkovou, s režisérkou Janou Šiktancovou a na sklonku života jej oslnila tehdy mladičká Vilma Cibulková. Podle Krajských listů mu prostě během zkoušky v Národním divadle položila k zděšení všech přítomných ruku na pleš, aby zdůraznila rozervanost jeho postavy. A on místo aby zařval, rozplynul se blahem.

Z nekonvenčního divadelního herce se postupně stal v 50. letech stejně nekonvenční režisér. Pak ho ale ze dne na den na politické schůzi obvinili ze špionáže a na Silvestra 1951 už do divadla nesměl vkročit. Pokusil se o sebevraždu. Ze dna ho vytáhl režisér Ivan Glanc, když mu nabídl angažmá v Českých Budějovicích. Do Prahy se Macháček vrátil za pár let, uvedly Příběhy slavných.

Kolegové ho milovali i nenáviděli zároveň. „Dělat s ním bylo prokletí, protože pak jste od všech ostatních režisérů vyžadovali podobný přístup,“ vzpomínal na spolupráci v Národním divadle herec František Němec (82).

Macháčkovy filmové role měly nejširší myslitelný záběr. Kromě komedie Dva lidi v ZOO si zahrál třeba záporáka v pohádkově laděných Chobotnicích z 2. patra, astronauta ve sci-fi IKARIE XB1, esesáka ve válečném dramatu Proč nevěřit na zázraky, i démonického Tátu v hororu Vlčí bouda.

Zemřel před 35 roky, 17. února 1991, ve věku 68 let. Skoro celou dekádu bojoval s rakovinou močového měchýře. Dcera dodnes lituje, že se s ním nestačila rozloučit. Tou dobou s ní totiž opět nemluvil, protože mu zapomněla upéct jeho oblíbený tvarohový koláč. „Vlastně kvůli téhle malichernosti jsem se s ním už nerozloučila…,“ vysvětlila pro deník Blesk.