Článek
Jejich první setkání v římských ateliérech v roce 1961 okamžitě zažehne ničivý požár. Když charismatický, ale alkoholem těžce zkoušený Richard Burton (1925 – 1984) pohlédne do očí Elizabeth Taylor (1932 – 2011), nikdo netuší, že sleduje zrod jednoho z nejvášnivějších milostných dramat dvacátého století.
Mezi zadanými hvězdami se rozhoří divoký vztah, který nedokáže zastavit veřejné odsouzení, hrozby filmových bossů ani hysterické scény podváděných partnerů. Tato osudová přitažlivost odstartuje kolotoč drahých šperků, divokých pitek a nekonečných hádek.
Vatikán je odsoudí: Jste urážkou rodinného krbu! Setkání obou herců při natáčení historického velkofilmu Kleopatra (1963) vyvolává celosvětový skandál. Připomínka blížícího se kulatého výročí dává tomuto bouřlivému příběhu nový rozměr – v roce 2026 uplyne přesně 50 let od jejich druhého rozvodu v roce 1976.
Oba umělci v té době žijí v jiných svazcích. Richard má za manželku Sybil Williams, Elizabeth zase sdílí domácnost s hudebníkem Eddiem Fisherem. Jejich vášnivý románek během natáčení v Římě vyvolá mezinárodní skandál tak velkého rozsahu, že vatikánské noviny L'Osservatore Romano Taylor v otevřeném dopise z dubna 1962 ostře odsoudí.
Vatikánský tisk tehdy pobouřeně reaguje na to, že Taylor podvádí Eddieho Fishera a Burton svou ženu Sybil přímo v Římě, kde je sledovali vůbec první paparazzi v dějinách. „Skončíte v erotickém tuláctví, bez konce a bez bezpečného přístavu,“ hřímá list. Taylor popíší jako „chamtivou, nenasytnou vampýrku, která ničí rodiny a požírá manžely“ a celý jejich románek nazvou „urážkou vznešenosti rodinného krbu“.
Rozzuřená kongresmanka: Seberte hříšníkům pasy i děti!
Tento výrok o „erotickém tuláctví“ (erotic vagrancy – doslova erotické toulání nebo erotický potulný život) vyvolá tak obrovský tlak, že v roce 1962 v americkém Kongresu vystoupí poslankyně Iris Blitch. Podá návrh na zákaz vstupu Burtona do země kvůli morální zvrácenosti a na odebrání amerického občanství samotné Elizabeth. Imigrační úřady však její radikální iniciativu smetou ze stolu pro nedostatek právních důvodů.
Herečka později v soukromých audionahrávkách přiznává, že když v tehdejším tisku četla hrozby, že by jí mohli odebrat děti, bylo jí z celého pokrytectví světa fyzicky na zvracení.
Ironií osudu Taylor americký pas v říjnu 1965 na ambasádě v Paříži sama dobrovolně vrátí. Rodilá Londýňanka, vlastnící díky americkým rodičům od narození dvojí občanství, se tak zbaví drakonického zámořského zdanění celosvětových milionových příjmů. Tímto radikálním krokem, úředně stvrzeným roku 1966, navíc ochrání společný majetek s britským exulantem Burtonem a vyjádří politický vzdor vůči dřívější šikaně ze strany amerických úřadů.
Ostrý výstup před kamerami BBC
Extrémní povaha jejich vztahu se naplno projevuje i mimo filmový plac. Skandál vyvolává televizní interview pro BBC z roku 1966. Britský novinář David Lewin se tehdy Burtona zeptá, zda nezradil slib své rané divadelní kariéry a nevyměnil pověst potenciálně největšího jevištního herce Anglie za hollywoodské miliony. Než však stihne velšský herec vůbec odpovědět, skočí mu rozhněvaná Elizabeth Taylor do řeči.
„Omluvte mě, Richarde, ale tohle mě hrozně rozčiluje!“ reaguje Taylor přímo před zapnutými kamerami. Novinářovo tvrzení označí za absolutní nesmysl. Když se jí překvapený reportér zeptá, zda film považuje za méně kreativní médium, herečka odsekne, že ji uráží samotná novinářova narážka, že se její manžel filmařům zaprodal. Sám Burton situaci s úsměvem mírní větou: „Elizabeth, vzpamatuj se“, ale ve svých soukromých denících později s hrdostí popisuje, jak tvrdě bránila jeho čest.
Brutální hádky jsou milostnou předehrou
Ničivá závislost jednoho na druhém formuje celý jejich další společný život. Burton obdivuje talent své partnerky a před přáteli otevřeně přiznává: „Elizabeth od základu mění můj pohled na svět. Bez její přítomnosti propadám naprosté prázdnotě.“ Bouřlivé soužití doprovází i extrémní konzumace alkoholu. Richard vypije klidně i tři lahve tvrdého alkoholu denně a herečka mu zdatně sekunduje. Veřejnost pravidelně šokují jejich divoké slovní souboje v luxusních restauracích. Blízcí přátelé však tvrdí, že tyto drsné výměny názorů fungují u obou jako intelektuální stimulace a předehra k vášnivému usmiřování.
Nervózní režisér odmítá neřízenou střelu
Žárlivost a stres těžce doléhají i na atmosféru v ateliérech. Podváděný Eddie Fisher zuří, propadá depresím a před novináři si zoufá: „Elizabeth roztrhala všechno, co jsme spolu vybudovali, kvůli muži, který ji jen zničí.“ K situaci se tehdy vyjadřuje i režisér Joseph L. Mankiewicz, který nad chováním hlavních hvězd zoufale kroutí hlavou: „Burton ztrácí sebekontrolu a stává se pro produkci neřízenou střelou. Celý projekt kvůli jejich románku čelí finančnímu krachu.“ Okolí sleduje rodící se spojenectví s hlubokým despektem. Herec a Burtonův kamarád Peter O'Toole tehdy v zákulisí skepticky poznamenává: „Richard je příliš hrdý Walesan, než aby se nechal dlouhodobě ovládat hollywoodskou divou. Tahle extravagance skončí katastrofou.“
Diamanty vykoupí manželské hříchy
Hvězdný pár ale nakonec pochybovačům vypálí rybník. Po rozvodech dřívějších manželství se 15. března 1964 berou v kanadském Montrealu. Burton svou ženu zahrnuje nejdražšími klenoty světa, které v jejich bouřlivém soužití často fungují jako luxusní omluvenky – drahé diamanty mají v podstatě vykoupit jeho manželské hříchy, alkoholové excesy a divoké úlety. Kupuje jí slavný 33karátový Krupův diamant i legendární perlu La Peregrina, patřící kdysi španělské královské rodině. Elizabeth jednou perlu málem ztratí, když ji v hotelovém pokoji žvýká její pes.
Největší poprask ale vyvolá nákup 69karátového diamantu hruškového tvaru, později nazývaného Taylor-Burton. Šperk má astronomickou hodnotu a herečku na veřejnosti musí doprovázet ozbrojená stráž najatá pojišťovnou. Pár demonstruje své bohatství i při cestách do Londýna. Aby se vyhnuli přísné britské karanténě pro zvířata, pronajmou si luxusní jachtu Kalizma, na níž pak s milovanými psy bydlí přímo na řece Temži.
Psychické týrání před kamerou zničí idylu
Jejich další společný snímek Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966) přináší Elizabeth druhého Oscara, ale zároveň manželství zasadí fatální ránu. Role psychicky se týrajících partnerů až příliš věrně zrcadlí jejich skutečnou realitu. Extrémní emoce a alkohol vedou k prvnímu rozvodu v červnu 1974 v Mexiku.
Jenže odloučení bolí ještě víc a touha je silnější než rozum. Oba si brzy uvědomují, že bez sebe sice nedokážou existovat, ale společný život přesto přináší jen vzájemnou destrukci. V říjnu 1975 se sice berou znovu v Botswaně, ale tento zoufalý druhý pokus o záchranu vztahu trvá pouhých devět měsíců. V červenci 1976 přichází definitivní rozvod a konec jejich divokého soužití.
Válečná zóna na place generuje filmové hity
Přestože spolu neustále válčí, paradoxně jako umělecká dvojice společně natočí celkem 11 filmů. Mezi jejich nejslavnější klenoty patří historický velkofilmový debut Kleopatra (1963), drsné manželské drama Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), temperamentní shakespearovská adaptace Zkrocení zlé ženy (1967) či mystický snímek Doktor Faustus (1967).
Nabízí se otázka, jak vůbec dokážou dosáhnout tak gigantického úspěchu, když mezi nimi permanentně zuří hlučné konflikty. Profesionální triumf na stříbrném plátně však ostře kontrastuje s realitou v soukromí, kde se jim v otázce vlastních potomků už tolik nedaří – společné biologické děti totiž nikdy nemají.
Burton ale adoptuje syny z předchozího svazku Elizabeth, jimiž jsou Michael Wilding Jr. (1953) a Christopher Wilding (1955). Navíc za svou přijme Lizu Todd (1957), dceru Elizabeth Taylor z jejího třetího manželství s producentem Mikem Toddem. Společně dokončí i německou adopci tříleté Marie (1961). Takže nakonec společně vychovávají čtyři děti, než se rozejdou.
Poslední dopis přinese tiché usmíření
Když Richard Burton v srpnu 1984 ve Švýcarsku náhle umírá na krvácení do mozku, uzavře se i jejich společný příběh. Tři dny před smrtí píše Elizabeth poslední dopis plný vyznání. Burtonova rodina sice herečku požádá, aby nejezdila na pohřeb do Walesu z obavy před mediálním cirkusem, dopis k ní přesto nakonec najde cestu. Elizabeth ho u sebe schovává jako nejcennější poklad až do chvíle, než sama naposledy vydechne.
Až do své smrti v roce 2011 na Burtona nikdy nezapomene. I po mnoha letech s pohnutím v hlase přiznává: „Richard zůstává jedinou skutečnou láskou mého života. Pokud by žil, nepochybně se k sobě znovu vrátíme.“
Diamanty zlomenou duši nevyléčí
Ničivý příběh dvou slavných ikon ukazuje jasné ponaučení: ani největší bohatství světa, astronomická sláva a silná fyzická přitažlivost nedokážou vybudovat stabilní domov, pokud ve vztahu chybí respekt a vládne v něm alkohol. Jejich toxické soužití dodnes slouží jako varovný vykřičník, že hranice mezi osudovou láskou a totální sebedestrukcí bývá nebezpečně tenká.
Slavná herečka a blízká přítelkyně obou herců Marlene Dietrich k jejich nekonečnému cyklu lásky a nenávisti řekla: „Ti dva se navzájem spalují zaživa, ale bez toho ohně nedokážou dýchat.“






