Mažňák ze Záhady hlavolamu zanedbal léčbu a skončil v domově seniorů. Svatby vnučky už se nedočkal

Že rodiče pozdějších slavných hereček a herců kdysi svým ratolestem zakazovali divadlo a snažili se je donutit k „poctivé obživě“, není nic neobvyklého. Většinou ale nakonec byli na své potomky pyšní. Zvlášť když je viděli v nějaké opravdu vydařené roli na jevišti, plátně nebo obrazovce.

Když však paní Sloupová spatřila syna, jak exceluje coby představitel titulní úlohy, kterou mu ve své středometrážní satiře Blbec z Xeenemünde svěřil Jaroslav Balík, samou hanbou odmítala vycházet na ulici. Tak věrohodný byl v příběhu z válečného Německa jako Bruno Habicht, který má téměř zázračné matematické schopnosti, ale jinak je považován za nevzdělatelného debila.

Lidi, kteří se mu pošklebují, však nenávidí tak mocně, že je začne likvidovat přesně nasměrovanými raketkami. Co by za takovou přesnost dal jeho otec, raketový vědec! Syn si z otcových plánů tajné zbraně dělá „vlaštovky“, ale zároveň jej upozorní, že má ve svých výpočtech závažnou chybu.

Když dostal Sloup do rukou scénář, roli odmítl. Jeho tehdejší profesor z DAMU mu ale řekl, že pokud ji odehraje bez honoráře, může ji považovat za studijní úlohu. Nicméně není divu, že se mu do filmování nechtělo. V jednom záběru Bruno například chytne mouchu a sní ji. Sloup si samozřejmě jen přiložil ruku k ústům, ale stejně…

Václav Sloup se narodil před 90 roky, 1. března 1936 v Tlusticích u Berouna. Měl původně pokračovat v rodinné tradici a stát se tesařem. Nakonec ale vystudoval gymnázium a poté začal pracovat v berounských slévárnách. Na vojně se víceméně z nudy naučil Wolkerovu Baladu o námořníkovi, a s tou se pak zúčastnil recitační soutěže. Po skončení základní vojenské služby se přihlásil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1962. Před kamerou debutoval ještě jako student menšími rolemi ve filmech Král Šumavy a Romeo, Julie a tma (oba 1959).

Milovníci příběhů Jaroslava Foglara si jej vybaví jako Mažňáka, dvacetiletého mladíka, který v seriálu Záhada hlavolamu (1969) usiluje o získání titulu Velkého Vonta. Sloupovi bylo sice v době natáčení už 33 let, šíbra ze Stínadel hrál ale stejně přesvědčivě jako předtím pomstychtivého Bruna. Tomu mělo být podle scénáře 16, Sloup byl o deset let starší.

Sedm let strávil v angažmá v divadle Na Zábradlí, kde exceloval v legendárních představeních Zahradní slavnost, Král Ubu nebo Čekání na Godota. Odtud přešel do Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a nakonec zakotvil v Divadle na Vinohradech, kde působil v letech 1983–1998. Poté hostoval na různých pražských scénách, třeba v Hudebním divadle v Karlíně či v Divadle Radka Brzobohatého.

Lokaj Cyril v komediích Svatby pana Voka (1970) a Pan Vok odchází (1979) mimochodem také nebyl zrovna nejostřejší tužka v penále. Když ale uspával dámy z Vokova fraucimoru, počínal si velmi profesionálně a zároveň oddaně. Zaremcal si, až když se ho Vok rozhodl s jednou z nich oženit.

Postavy jednodušších chlapíků obdařených ovšem selským rozumem mu vůbec šly. Diváci si ho pamatují také jako řidiče Čahouna v dětských snímcích Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Nejčastěji ho asi vídáme v hojně reprízovaných Chalupářích, kde ztvárnil účetního a amatérského malíře Láďu Brabce.

Ženatý byl pouze jednou. S manželkou Alenou měl dceru Věru, se kterou se vídal i poté, co se manželství rozpadlo. Později si se svou vnučkou užíval i zcela reálné dědečkovské role. K stáru ho nicméně začaly sužovat nejrůznější zdravotní neduhy: ztrácel sluch, špatně chodil, prodělal mrtvici a zanedbával také cukrovku. Když se o Vánocích roku 2010 přišlo na to, že si přestal píchat inzulin, lékaři ho sice dostali z nejhoršího, ale sám už žít nemohl.

Uchýlil se proto do domova pro seniory v Libochovicích. Většina kolegů z uměleckého světa na něj na jeho „poslední štaci“ zapomněla. Výjimku tvořil Jiří Krampol, který za ním pravidelně dojížděl a snažil se mu sehnat i nějakou menší práci. „Jel jsem za ním několikrát a byl spokojený, připomínalo to spíš lázně a měli ho tam rádi,“ řekl kdysi Krampol pro iDnes.cz. Kamarádovi dokonce věnoval celý svůj honorář z účinkování v televizním pořadu Prostřeno, aby měl dostatek financí na drobné radosti, konkrétně na víno a cigarety.

Po krátkém zlepšení v pečovatelském zařízení přišla ale další tvrdá rána v podobě mrtvice. Následoval těžký pád přímo na obličej spojený s vážným poraněním tváře. Po nezbytném lékařském ošetření v nemocnici se vrátil zpět mezi seniory, tam jeho zesláblý organismus začal definitivně selhávat.

Václav Sloup zemřel 19. července 2014 ve věku 87 let. Nedočkal se už svatby své vnučky, ačkoli se na tuhle událost rodiny nesmírně těšil. Pozůstalí následně uspořádali tiché rozloučení pouze v úzkém kruhu těch nejbližších, zcela bez přítomnosti veřejnosti či médií. Byl uložen do rodinného hrobu v rodných Tlusticích.