Článek
Žádné Na lovu, Máme rádi Česko nebo A-Z kvíz. Hádej, hádej, hadači, to byla vědomostní soutěž! Shodne se na tom 9 z 10 pamětníků. A že jich už není moc. Byla totiž první svého druhu na tuzemských obrazovkách a vysílala se od roku 1955.
Zapojovaly se do ní celé brigády socialistické práce, jak bylo tehdy zvykem, ale i celebrity, jak je zvykem dnes. V jediném díle, který se dochoval na záznamu a archiváři České televize jej střeží jako oko v hlavě, účinkovali třeba Vladimír Menšík nebo Stella Zázvorková. A jeho konferenciérem neboli moderátorem nebyl nikdo jiný, než doktor Jan Pixa.
Televize tehdy vysílala už šest dní v týdnu. Začínala se třemi, v létě přecházela do režimu dvou dnů. Kdo by taky o prázdninách čučel na bednu, když se dalo vyrazit třeba na žňovou brigádu, no ne? V listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři a od 29. prosince 1958 Československá televize své pořady nabízela už od pondělka do neděle!
Obdobou Hadače se o několik let později stala podobná televizní soutěž Desetkrát odpověz. Opět probíhala pod taktovkou pana doktora, který ji nejen uváděl (výraz moderoval by pamětníci asi nezkousli), ale připravoval pro ni i otázky, psal scénáře a sám sobě dělal také dramaturga.
Jeho objevem pro televizi byl komik Jaroslav Štercl. V pozdějších letech přivedl na obrazovky i další soutěžní formáty, které se staly legendami – třeba Deset stupňů ke zlaté nebo Pokus pro dva. V dnešní době globálního přeprodávání licencí na zábavu by mohl dosáhnout světového věhlasu a pohádkového jmění.
Právník, Sokol, herec, textař
Jeho projev byl noblesní a na dlouho představoval etalon této kategorie zábavy. Jak by také ne. Narodil se 19. září 1920 do rodiny pražského lékaře MUDr. Jana Pixy, jeho dědeček Václav Pixa byl účetním radou c. a k. místodržitelství v Praze.
Po roce 1945 vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1947–1950 působil aktivně jako cvičitel v Sokole Praha-Dejvice. Současně byl členem zdejšího ochotnického souboru, kde vystupoval při různých besídkách, hrál v pohádkách pro děti i divadelních představeních pro dospělé.
Později si zahrál i ve filmu. Epizodní roli přijal třeba v pohádce Šíleně smutná princezna. Napsal ale také několik písňových textů, které pomohly skladbám v podání populárních interpretů stát se hity. Třeba Pohádka o konvalinkách pro duo Yveta Simonová – Milan Chladil byla opravdový majstrštyk. Kukačka lákala šakala… Kdo z vás to má?
Podílel se i na soutěži Riskuj!
V Československé televizi působil jako dramaturg až do 80. let. A do televizní práce se zapojil ještě krátce před svou smrtí. Připravoval podklady pro soutěž Riskuj! na TV Nova. Kromě toho po roce 1989 ještě pod Pražským kulturním střediskem organizoval estrády jako zájezdová divadelní představení.
„Já skvělého doktora Pixu dobře znal nejenom jako divák na jedné straně obrazovky, ale i na té druhé straně – před objektivy kamer, tehdy ještě poněkud mohutných. Dr. Pixa byl třeba jedním z hlavních hostů mého televizního medailonku. Jinak jsem s ním dlouhá léta vyjížděl do různých míst s pořadem ‚Pojďte s Pixou na Procházku‘. Pan doktor vyprávěl svoje příhody, já zpíval a měli jsme velmi pěkné úspěchy. Pražské kulturní středisko nás velmi často posílalo na vystoupení. Pořadatelé si nás chválili, protože jsme všude zaplnili sály do posledního místečka,“ vzpomínal pro Českou televizi zpěvák Stanislav Procházka.
Jan Pixa pracoval také pro Masarykovo demokratické hnutí, včetně účasti na pietních aktech v Lánech. V letech 1990 až 1995 vystupoval rovněž v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které hnutí uspořádalo.
Zemřel v Praze 19. listopadu 2004 ve věku 84 let. Je pohřben v urnovém háji strašnického krematoria.
