Hanička písnička zažila slávu, osudovou lásku i nepřízeň mocných. Oslavila by osmdesátiny

Patřila k těm hvězdám, u nichž měl člověk téměř pocit, že je zná osobně. Hana Zagorová (†75) se po desítky let usmívala z televizních obrazovek, zpívala o lásce, štěstí i zklamání a pro fanoušky se stala prostě „Hankou“, případně „Haničkou písničkou“. V neděli 6. září by jí bylo osmdesát let.

Za zdánlivě křehkým zjevem se přitom skrývala mimořádně houževnatá žena, která se dokázala prosadit na vrchol přesto, že bojovala s těžkou nemocí, vzepřít se komunistickému režimu a ve druhé polovině života dát před kariérou přednost muži, který pro ni byl osudový.

Narodila se 6. září 1946 v Petřkovicích u Ostravy a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se z ní stane jedna z nejúspěšnějších českých zpěvaček všech dob, připomíná web supraphon.cz. Vystudovala herectví na brněnské JAMU a její pěvecké začátky patřily spíš k tehdy modernímu beatovému šansonu než k uhlazenému popu, s nímž si ji veřejnost později spojovala. Už roku 1963 se zúčastnila soutěže Hledáme nové talenty a v roce 1968 vydala první singl.

Právě herecké vzdělání jí přitom zůstalo v hlase. Hudební publicisté na Zagorové oceňovali, že písničku pouze nezazpívala, ale vyprávěla ji. Vzpomínkový pořad Českého rozhlasu po její smrti ostatně dostal výstižný titulek „Nebyla to krasopěvkyně. Ale zpěvačka, která tlumočila příběhy“.

Když se na začátku sedmdesátých let přesunula do Prahy, její kariéra začala nabírat rychlost. Zlomové bylo spojení s Karlem Vágnerem, jeho kapelou a později také s pěveckými partnery Petrem Rezkem, Stanislavem Hložkem a Petrem Kotvaldem.

Zagorová se postupně proměnila v jednu z největších hvězd československé populární hudby. Devětkrát za sebou, od roku 1977 do roku 1985, získala Zlatého slavíka. Natočila kolem devíti stovek písní a prodala přes deset milionů hudebních nosičů, vypočítává portál ceskatelevize.cz.

Karel Vágner ani po desítkách let neskrýval, co pro něj jejich setkání znamenalo. „Hanka Zagorová byl pro mě takový dárek od Pána Boha,“ řekl v roce 2022 v rozhovoru pro iDNES.cz.

V nejhektičtějších dobách absolvovala i kolem pětadvaceti koncertů měsíčně. Sama později vzpomínala, že ve svých osmatřiceti letech jich zvládala dokonce osmadvacet za měsíc. „Byla jsem v hrozném zápřahu,“ přiznala pro denik.cz.

Sláva ovšem měla svou cenu. Práci dlouho stavěla na první místo — podle jejích vlastních slov kvůli ní „zabila“ i několik partnerských vztahů.

Za milou tváří televizní zábavy se navíc skrývala žena, která ve správné chvíli dokázala riskovat kariéru.

V létě 1989 připojila svůj podpis k petici Několik vět, která byla jedním z posledních hřebíčků do rakve komunistického režimu. Následoval zákaz veřejného vystupování. Právě Zagorovou pak generální tajemník KSČ Miloš Jakeš ve svém legendárním projevu na Červeném Hrádku označil za „milou holku“, která podle něj bere obrovské peníze.

Ona sama svůj podpis později vysvětlovala až odzbrojujícím způsobem: petici si přečetla a dospěla k tomu, že „v ní není nic, co by slušný člověk neměl podepsat“, vysvětlila pro novinky.cz. Zákaz nakonec trval jen několik měsíců. Přišla sametová revoluce a stopku dostal pro změnu Jakeš.

Soukromý život zpěvačky byl mnohem méně přímočarý než kariéra. Jejím prvním manželem se stal tanečník a herec Vlastimil Harapes. Manželství však nevydrželo a definitivní tečku za ním Zagorová udělala způsobem, který zní skoro jako filmová komedie.

Když se měla v roce 1992 provdat za Štefana Margitu, byla totiž ještě den před svatbou právně vdaná za Harapese.

„Štefan určil datum svatby, ale já byla vdaná,“ vyprávěla později v rozhovoru pro idnes.cz. Dokonce jí nepřijel objednaný taxík k rozvodovému stání, takže zastavila obsazené auto a jeho posádce vysvětlila, že spěchá k rozvodu, protože se druhý den vdává.

A pak Hana Zagorová udělala něco, co by od ženy zvyklé na desítky koncertů měsíčně čekal málokdo: kariéru na několik let téměř zastavila. „Štefan byl pro mě nejdůležitější. Nechtěla jsem udělat ve vztahu stejné chyby jako dřív,“ vysvětlovala později. Jinde jej označila rovnou za svého „osudového muže“.

Manželství Zagorové a Margity nakonec vydrželo třicet let a působili jako jedna z nejstabilnějších dvojic tuzemského showbyznysu.

Přestože oba stáli na opačných pólech hudebního světa — ona byla popovou hvězdou, on mezinárodně uznávaným operním pěvcem — podle vlastních slov spolu profesně nesoupeřili. „Vážíme si jeden druhého a práce, kterou ten druhý dělá,“ říkal Margita a dodával: „Šanson, který zpívá Hanka, mi byl vždycky blízký, a Hanka to dělá báječně,“ dočtete se na webu rozhlas.cz.

Po její smrti popsal jejich vztah ještě jednodušeji. „My jsme se pořád smáli. Třicet let jsme se smáli. Všemu.“

Zagorová podle něj změnila i jeho samotného. „Byl jsem výbušný. Hanka mě naučila, jak být laskavý,“ vzpomínal rok po jejím odchodu na CNN Prima News. A při jiné příležitosti vysvětloval, že jej učila řešit konflikty bez křiku: člověk může podle ní druhému něco vysvětlit i v klidu. „Měla pravdu, naučila mě hodně věcí,“ řekl.

Kariéru Hany Zagorové provázel vážný zdravotní problém. Od mládí bojovala s vzácným onemocněním krve, paroxysmální noční hemoglobinurií. Kvůli němu musela pravidelně podstupovat krevní transfuze. Přestože se její stav na čas výrazně zlepšil a několik let transfuze nepotřebovala, sama upozorňovala, že nemoc nikdy úplně nezmizela a může se kdykoli vrátit.

Zásadní zlom přišel po těžkém covidu, který prodělala v roce 2020 a po němž se její zdraví opět výrazně zhoršilo. Přidaly se další komplikace, včetně osteoporózy a zlomenin obratlů. V roce 2022 pak několikrát skončila v nemocnici a musela rušit koncerty. Při posledním vážném kolapsu v květnu téhož roku u ní zasahovali záchranáři a podle Štefana Margity měla mimo jiné kriticky nízké hodnoty některých minerálů a krevních destiček.

Přesto se ještě krátce před smrtí nevzdávala plánů na návrat k hudbě. V posledním rozhovoru po propuštění z nemocnice mluvila o tom, že je stále slabá, ale doufá, že se znovu postaví k mikrofonu a natočí nové album. „Snad konečně nahraju tu novou desku,“ říkala tehdy.

Ke zpěvaččiným nedožitým osmdesátinám vyšla letos v srpnu obsáhlá kniha Hana Zagorová: Žít tady a teď, která vznikla se svolením Štefana Margity a ve spolupráci s Nadací Hany Zagorové. Vedle něj v ní vzpomínají například Karel Vágner, Petr Rezek, Stanislav Hložek, Drupi, Lucie Bílá nebo Marek Ztracený. Supraphon zase 28. srpna vydal výroční komplet 80 Osobně. Čtyři CD symbolicky obsahují osmdesát skladeb a mapují její nahrávky od roku 1968 až do roku 2020.

Je to možná příznačné. Zagorová kdysi říkala, že hudba jí dala smysl života a že chvíle, kdy se nadechla atmosféry vyprodaného sálu, pro ni byla téměř návyková.