Článek
„Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchyni na nádraží včas,“ nabádá Pavel Nový (77) coby manžel pěvecké hvězdy v podání Zdeny Studénkové (71) v legendární komedii S tebou mě baví svět Jana Faltýnka jako taxikáře. „Bez obav, povezu vaši tchyni, jako by to byla moje vlastní,“ zní odpověď, která činí z tohoto mikrodialogu doslova klenot mezi filmovými hláškami. Alespoň pro mužskou část publika…
Prostor, který v klasice z dílny Marie Poledňákové (†81) mají oba herci, je přitom diametrálně odlišný. Nový jako jeden z ústřední trojice emancipovaných otců prakticky „nesleze z plátna“, Faltýnek se před kamerou mihne přesně na 12 vteřin. Pamatujeme si je ale oba stejně.
I když nikdy nehrál hlavní role, objevil se Jan Faltýnek podle filmových historiků ve 114 snímcích a 15 seriálech. Často vystupoval i v televizním cyklu Bakaláři. Na to, aby náležitě vystavěl svou roli, nikdy moc prostoru nepotřeboval. I když těch 12 vteřin je asi rekord.
Elektrikářem natruc rodičům
Narodil se 12. dubna 1936 v Ostravě. Profesi si vybral trochu natruc rodičům. Ne, nechtěli z něj mít lékaře ani právníka a on si herectví nevytrucoval. Spíš naopak. Otec Arnošt Faltýnek byl herec a matka Míla Janů operetní subreta. On se ale vyučil elektrikářem. Jenže záře reflektorů se mu stejně nevyhnula.
Začal totiž pracovat jako osvětlovač a inspicient v operetě Krušnohorského divadla v Teplicích. No a když bylo třeba, zaskakoval za zpěváky v operetním souboru. Dobře zpíval a tenhle svůj talent rozvíjel i později. Postupně začal chápat, co rodiče na tom divadle mají.
Později si s tátou dokonce zahrál v jedné z epizod Třiceti případů majora Zemana. Jmenovala se Bestie a v první desetidílné sérii měla číslo 6.
Profíkem díky Oldřichu Novému
Všiml si ho režisér Oldřich Nový, který v divadle hostoval, a nabídl mu v Praze roli ve Zvonokosech. Poté prošel jako člen souboru Městským divadlem v Příbrami (1959–1962), pražským Divadlem Jiřího Wolkera (1962–1967), Divadlem S. K. Neumanna (1967–1986) a Městskými divadly pražskými (1986–1992), z nichž odešel do předčasné penze.
U S. K. Neumanna s ním hrával i Jan Skopeček. „Honza byl výborný, skvělý kluk, herec i parťák. Všestranný herec, hlavně komik. Bývala s ním legrace na představení i po něm. Nezkazil žádnou legraci. Jeho společnost každý vyhledával. Všichni ho měli rádi,“ prozradil o něm Skopeček webu Prima Ženy.
Jako zpěvák, ale i klaun, zářil na pěveckých večerech, recitálech a poetických sešlostech ve Viole. Měl tam své autorské večery Lavina z roku 1979 či Požár (1985). V této své poloze se objevoval i v televizi a rozhlase. Od roku 1968 vystupoval se skupinou Šanson v programech „Večery šansonů“ na scénách Umělecké besedy a Divadla hudby.
S vlastní dcerou se nestýkal
Životní láskou Jana Faltýnka byla o šest let starší herečka Jaroslava Tichá, kterou nejvíce proslavila postava zlodějky bot ve filmu Bota jménem Melichar. Vyženil s ní syna, kterého bral jako vlastního. Během manželství ale prožil v divadle románek s rekvizitářkou a narodila se mu nemanželská dcera. K té se však nehlásil. Když byla malá, párkrát ji vzal na chatu, pak už se s ní nestýkal. Z jeho rodiny se s ní vídala pouze jeho matka Míla.
Faltýnkova dcera Jana vystudovala pražskou konzervatoř a stala se herečkou. Když měla absolventské představení, svého otce na něj pozvala. To už byl ale hodně nemocný a bohužel se ho nedožil. Pár dní před ním zemřel. Byl vášnivý kuřák, onemocněl rakovinou, která ho dokonce připravila o zrak.
Skonal před 30 roky, 12. prosince roku 1995 ve věku 59 let. „Bohužel zemřel moc brzy a ten konec byl krutý. Vždycky si ho budu pamatovat jako veselého kluka. I když byl vážně nemocný, dokud to bylo možné, snažil se být pořád mezi lidmi. O svém soukromí ale nikdy moc nemluvil. O jeho nemanželské dceři nikdo nevěděl,“ zavzpomínal pro web Prima Ženy Faltýnkův herecký kolega Jan Kuželka.
