Bořivoj Navrátil (†78): V mládí bojoval s ráčkováním, na konci života s rakovinou

Před kamerou působil jako sebejistý muž, který si dokáže poradit snad v každé situaci. Skutečný život Bořivoji Navrátilovi ale připravil řadu těžkých zkoušek. Už v dětství přišel o oba rodiče, později málem zaplatil životem za natáčení v Himálaji a poslední roky strávil s vážnou diagnózou. Přesto zůstal věrný herectví až do konce. Od jeho smrti uplynulo v sobotu 31. října patnáct let.

Diváci si ho dodnes spojují především s kultovním sci-fi seriálem Návštěvníci, v němž ztvárnil předsedu Světové rady. Bořivoj Navrátil ale rozhodně nebyl hercem jediné role. Během dlouhé kariéry prošel řadou divadelních scén, zahrál si v desítkách filmů a seriálů a své zkušenosti předával také mladším generacím. Jeho životní příběh přitom nebyl zdaleka tak bezstarostný, jak by se mohlo zdát při pohledu na některé jeho postavy.

Bořivoj Navrátil se narodil 26. září 1933 v Kroměříži. Jeho otec František byl prokuristou firmy Ignác Lorenz, matka Marie se starala o domácnost. Rodinné zázemí však chlapci dlouho nevydrželo. Když mu byly pouhé dva roky, maminka zemřela na tuberkulózu. O rok později spáchal otec sebevraždu.

O Bořivoje a jeho bratra Jiřího, který byl o tři roky starší, se postarala otcova sestra Marie s manželem Františkem. Oba chlapci byli umělecky nadaní. Jiří se později stal architektem, věnoval se malování a ochotnickému divadlu. Bořivoje přivedla k herectví mimo jiné vzpomínka na maminku. Když viděl pohádku Zlatovláska, její představitelka mu ji nápadně připomínala.

Herecké zkušenosti začal sbírat už jako dospívající. V Jihlavě působil ve Studiu mladých při Horáckém divadle a postupně se prosazoval i na profesionální scéně. Zpočátku přitom musel překonat výraznou překážku v podobě ráčkování. S pomocí režiséra Emila Wolfa se mu podařilo řečovou vadu zvládnout a otevřít si cestu k dalším rolím.

Po maturitě v roce 1952 vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Jeho první profesionální angažmá vedlo do Českého Těšína, následovalo působení v Opavě a Ostravě. Právě tam se postupně vypracoval mezi výrazné mladé herce a seznámil se také s tanečnicí Marií Steinovou, která se stala jeho manželkou, připomínají webové stránky Národního divadla moravskoslezského.

V roce 1961 přišla zásadní změna. Navrátil zamířil do Prahy a získal angažmá v činohře Národního divadla. Na jeho scéně pak strávil více než tři desetiletí a vytvořil přes sto rolí. Spolupracoval s výraznými režisérskými osobnostmi, mezi nimiž nechyběli Otomar Krejča, Alfréd Radok, Jaromír Pleskot nebo Miroslav Macháček.

Navrátilův herecký projev vynikal nejen gesty a výraznou mimikou, ale také nezaměnitelným hlasem. Dokázal ztvárnit charakterní i komické postavy, padouchy, lékaře i nejrůznější podivíny. V roce 1992 z angažmá odešel a pokračoval na dalších scénách, mimo jiné v Divadle Na Zábradlí, kde spolupracoval s režisérem Petrem Léblem, a později v divadelním spolku Kašpar.

S divadelními prkny se rozloučil rolí tajemníka Hanuše v Havlově hře Odcházení. V pražském Divadle Archa se inscenace hrála v letech 2008 až 2010.

Objevil se například ve snímcích Už zase skáču přes kaluže, Pozor, vizita! nebo Sestřičky. Zahrál si také v seriálu Třicet případů majora Zemana. Největší popularitu mu ale přinesli Návštěvníci režiséra Jindřicha Poláka. V oblíbeném seriálu ztvárnil předsedu Světové rady, který se podílel na řešení nebezpečí hrozícího lidstvu. Navrátil se tak zapsal do paměti několika generací televizních diváků.

Výraznou filmovou příležitost dostal také v povídkovém snímku Knoflíkáři režiséra Petra Zelenky z roku 1997. Zahrál si v něm podivínského knoflíkáře Jiřího a ukázal, jak přesvědčivě dokáže vystihnout postavu, která se vymyká běžným představám.

Jeho vzhled měl navíc jeden snadno rozpoznatelný znak. Kvůli divadelní roli Vynálezce v inscenaci Ze života hmyzu si nechal oholit hlavu a už u tohoto „účesu“ zůstal. Holá lebka se stala jeho charakteristickým rysem a vysloužila mu přezdívku český Yul Brynner.

V osobním životě zažil Navrátil také období, které nebylo jednoduché. S tanečnicí Marií Steinovou se oženil v roce 1962 a v roce 1965 se jim narodil syn Kryštof. Když herec získal angažmá v Praze, rodina se ocitla v obtížné situaci. Manželé nemohli v hlavním městě sehnat odpovídající bydlení a pro Marii tam nebyly takové pracovní příležitosti, jaké měla na severní Moravě.

Dlouhé odloučení nakonec vztah poznamenalo a v listopadu 1968 se manželé po vzájemné dohodě rozvedli. Podle Navrátilových pozdějších slov se jejich rozchod obešel bez hádek a výčitek. Zůstali v přátelském kontaktu a herec se už znovu neoženil.

Herectví pro Navrátila nebylo jen zaměstnáním. Pro práci byl ochoten podstupovat i velká rizika. Při natáčení filmu Sagarmatha se v Himálaji ocitl v nadmořské výšce, která mu přivodila otok plic. Jeho stav byl natolik vážný, že třináct dní bojoval o život. Následovalo další půlroční zotavování.

Ani tato zkušenost ho od práce neodradila. Pokračoval v natáčení, divadelní práci i pedagogické činnosti. Od roku 1974 vyučoval herectví a přednes na Pražské konzervatoři, s přestávkou působil také na DAMU. Mezi jeho žáky patřili například Marek Eben, Ondřej Vetchý, Jiří Langmajer, Lukáš Vaculík nebo Ljuba Krbová. Mnozí z nich se později stali známými tvářemi českého filmu a televize.

Když mu bylo šestasedmdesát let, lékaři mu diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. S nemocí bojoval dva roky. O svém stavu dokázal mluvit překvapivě otevřeně a bez patosu. V rozhovoru pro televizi Prima přiznal, že ho vlastní klid po oznámení diagnózy překvapil.

„S koncem počítám,“ řekl tehdy. Zároveň vysvětloval, že ho drží i vědomí rodinné historie a odpovědnost vůči synovi. Nechtěl, aby se tragédie, které jeho rodinu v minulosti postihly, opakovaly.