Článek
Po letech nesnesitelných bolestí, kvůli kterým osm měsíců nevycházela z domu, se dvacetiletá Jess Burkinshaw z britského Leedsu rozhodla pro radikální krok. Dobrovolně podstoupila amputaci pravé nohy. Dnes svého rozhodnutí nelituje a tvrdí, že jí operace změnila život k lepšímu.
Jess trpí zdravotními problémy od útlého dětství. Už v šestnácti měsících jí lékaři diagnostikovali juvenilní idiopatickou artritidu, tedy chronické zánětlivé onemocnění kloubů. Nemoc provázely otoky, horečky a silné bolesti, kvůli kterým dokonce přestala chodit i lézt.
V patnácti letech se její stav výrazně zhoršil. Lékaři jí diagnostikovali komplexní regionální bolestivý syndrom, který způsobuje mimořádně silné a dlouhodobé bolesti. Nesnesitelný pro ni byl i obyčejný dotek nebo změna teploty.
„Nikdy jsem nezažila život bez bolesti. Měla jsem pocit, jako bych měla celé chodidlo pohmožděné a někdo mě do něj neustále bodal, pálil mě a pouštěl do něj elektrický proud,“ popsala Jess pro Need To Know.
Bolesti výrazně ovlivnily její každodenní život. Školní zkoušky musela skládat doma, zameškala více než polovinu posledního ročníku a postupně přišla o řadu přátel. Kvůli extrémní citlivosti nohy nesnesla ani ponožky nebo boty. Nejhorší období přišlo, když osm měsíců vůbec nevycházela z domu a většinu času trávila ve svém pokoji.
Dlouhodobé utrpení se podepsalo také na její psychice. Trpěla depresemi, úzkostmi a dokonce i halucinacemi, ke kterým podle jejích slov přispívaly užívané léky a nedostatek spánku. Úlevu jí nepřinesly ani další léčebné postupy včetně operace kotníku nebo zkušební stimulace míchy.
Po více než dvou letech konzultací se proto rozhodla pro amputaci pravé nohy, kterou podstoupila letos v dubnu. Ze tří chirurgů její rozhodnutí podpořili dva. Jess přitom věděla, že ani operace nemusí bolesti odstranit.
„Kdyby lidé alespoň jediný den zažívali takové bolesti jako já, možná by pochopili, proč jsem byla ochotná udělat cokoliv, aby se mi alespoň trochu ulevilo,“ vysvětlila s tím, že úleva nepřišla okamžitě.
Výrazné zlepšení pocítila až přibližně po dvou měsících. Dnes ji trápí mnohem menší bolesti, lépe spí a může častěji vycházet z domu. Pravidelně rehabilituje a připravuje se na používání protézy.
„Bylo to jednoznačně správné rozhodnutí. Mám mnohem lepší kvalitu života a konečně se cítím více sama sebou,“ svěřila se mladá Britka, která nyní na sociálních sítích upozorňuje na problémy lidí žijících s chronickou bolestí.
