Článek
Jessica Fletcher (32) z kanadského Nového Brunšviku našla neobvyklý způsob, jak svému jedenáctiletému synovi Hunterovi usnadnit dorozumívání. Chlapec s autismem nemluví a běžně využívá speciální komunikační zařízení. Když ale jednou přestalo fungovat, jeho maminka dostala nápad, který je dnes pojí ještě víc.
Hunterovi diagnostikovali autismus ve třech letech. Protože nemluví, dorozumívá se pomocí zařízení pro augmentativní a alternativní komunikaci (AAC). Na jeho displeji může vybírat slova, písmena nebo symboly a jejich prostřednictvím ostatním sdělit, co chce, potřebuje nebo na co myslí.
Jednou ale zařízení selhalo během společné snídaně v restauraci. Přes noc se správně nenabilo a krátce poté, co usedli ke stolu, se vybilo. „Hunter se rozčílil,“ popsala Jessica. „Věděla jsem, že může ukázat na jídelní lístek, ale potřeboval způsob, jak si říct o další věci nebo vyjádřit své otázky a myšlenky.“
Jessica proto požádala servírku o tužku a papír a začala psát abecedu. Než ji stihla dokončit, Hunter papír otočil a sám napsal „Q W E R T Y“, tedy část první řady písmen na běžné klávesnici. Maminka mu pomohla dokreslit zbytek a chlapec na ní začal dvěma prsty psát „V tu chvíli jsem se rozhodla, že si ji nechám vytetovat,“ řekla Jessica pro What’s The Jam.
Krátce nato si našla tatérku Farnaz, která jí během dvou hodin vytetovala klávesnici na předloktí. Jessica zvolila místo tak, aby na ni Hunter snadno dosáhl a ona zároveň viděla, která písmena vybírá.
„Bylo to nejméně bolestivé tetování, jaké jsem kdy měla. Skoro jsem ho necítila, jako by tam odjakživa mělo být,“ uvedla. Nejsilnější okamžik ale přišel, když výsledek poprvé ukázala synovi. „Jakmile jsem ho vyzvedla ze školy a ukázala mu klávesnici, okamžitě mě chytil za ruku a napsal ‚Mama‘,“ vzpomínala Jessica. „Později večer, před spaním, mi pomocí ní napsal: ‚Miluji tě, mami.‘“
Video, na kterém Hunter tetování používá, nasbíralo přes 100 milionů zhlédnutí a k podobnému nápadu inspirovalo i další rodiče. „Odezva byla upřímně ohromující, ale v tom nejlepším slova smyslu,“ přiznala Jessica s tím, že tetování navíc není jen symbolem. Když se Hunterovo komunikační zařízení nedávno porouchalo a na nové musel čekat týden, pomocí klávesnice na maminčině ruce jí psal, kam by chtěl jít.
„Díky tomu jsem si uvědomila, že čte a pamatuje si nápisy, které vídáme,“ uvedla. „Myslím, že omezovat ho pouze na technologie, když mohou selhat, vůči němu není fér, protože komunikace je lidské právo,“ vysvětluje maminka.
„Na vzhledu mi vůbec nezáleží, pokud to znamená, že svému synovi dávám další možnost, jak komunikovat. Doufám, že ostatní rodiny uvidí náš příběh a uvědomí si, že nemusí čekat na mluvená slova, aby začaly naslouchat,“ uzavřela.
