Článek
Tak to je skutečně šok! Když se začalo spekulovat o změnách ve vládě Andreje Babiše, nikdo netušil, kam to nakonec povede. Média ohromeně mlčí, pouze naše redakce má odvahu sdělit veřejnosti strašlivou skutečnost.
Impulzem k rekonstrukci kabinetu byl dopis voliče ANO, předtím SPD a ještě před lety KSČM. Pán napsal přímo Babišovi toto: Vážený pane premjére! Jsem hluboce sklamán tím, jak to vedete. Ne vy jako sám, ale ti ministři a mynystryně. Slýbil jste nám, že z našý krásné zemně uděláte nejlepčí mýsto pro život na celé naší zemi. Ne zemy jako česka, ale zemy jako planety. Nic s toho nevydím! Vydím, že vy makáte, ale ostatné vám to kazý!“
Když se Babiš díky dešifrovacímu stroji Humunkul 3 seznámil s obsahem dopisu, zkoprněl. Vždyť ten chlapík má pravdu! „Zklamal jsem své voliče a to je nesnesitelný pocit. Na ten zatracený slib ohledně nejlepšího místa pro život jsem úplně zapomněl,“ svěřil se premiér Karlu Havlíčkovi. „Nic naplat. Budeme muset odvést pozornost a kapánek přeskládat vládu. Jinak s těma géniama, co nás volili, nevydržíme,“ odpověděl moudrý Karel.
Schůzka s předsedy ostatních stran kvůli celé záležitosti proběhla překvapivě klidně. Šéf Motoristů Petr Macinka prohlásil, že to je konečně příležitost znovu navrhnout na ministra Filipa Turka. „Červeného odvoláme, on s tím stejně počítá,“ podotkl Macinka. Problémy nedělal ani Tomio Okamura: „Mně je všechno jedno. Jen mi, Andy, nech to vedení Sněmovny.“
Jak ale celý rébus vyřešit pokud možno spravedlivě? Všemi mastmi mazaný Havlíček pomohl i tady. „Prostě vylosujeme tři nebo čtyři kousky a ty z vlády vyrazíme. V osudí samozřejmě nebude tady Péťa Macinků ani Boris Šťastný. A Otíka Klempíře snad když tak pustíte k vodě, ne?“ navrhl Havlíček.
Strakova losovačka
Losování – takzvaná Strakova losovačka – se konalo hned druhý den v Úřadu vlády. Evidentně bez kvalitní přípravy a domluveného vyloučení některých jmen. Když totiž premiér dal pokyn Heleně Válkové, aby vylosovala jména nešťastníků, kteří budou obětováni, poslankyně zašátrala v osudí, vytáhla lísteček a nahlas přečetla: „Andrej Babiš.“
„To je provokace!“ zaječel vždy loajální Aleš Juchelka po chvilce ohromeného ticha. „To neplatí! My Andreje hlídáme, takže nám ho nemůžete jen tak sebrat,“ přidal se viditelně vykolejený Macinka.
V tu chvíli zasáhl objednaný státní notář a upozornil přítomné, že losovací akt je platný podle všech zákonných ustanovení České republiky. „Ale prosím vás, mě nebudete poučovat, pane kolego. Já jsem se osobně znala s Urválkem,“ blazeovaně odpověděla Válková.
Notář však trval na svém. Do věci se vmísil také šéf právního odboru Úřadu vlády. „Ten pán má pravdu, losování je skutečně směroplatné,“ zopakoval legendární hlášku z Kulového blesku.
Zcela konsternovaný Babiš mlčky pozoroval tuto scénu. Nevzmohl se na slůvko ani poté, co k němu přistoupil Karel Havlíček, položil mu obě ruce na ramena a se slzami na krajíčku mu řekl: „Pane Babiši, skoro kamaráde, opusť, prosím, okamžitě Úřad vlády.“
Vřeštět začal až ve chvíli, kdy ho vrátný a topič táhli pryč z budovy.
Rvačka o funkci
Rozpaky, jež logicky zavládly po nuceném odchodu bývalého předsedy vlády, netrvaly dlouho. V přítomných se probudil dravčí pud. Každý chtěl vést kabinet!
„Z pozice prvního místopředsedy přebírám vedení vlády, ANO, země a hlavně vládní kantýny – ty obložené talíře z holdingu se zeleným salámem ať si strčí někam. Prej pikantérie! Ostatní změny projednáme příště,“ oznámil Karel Havlíček.
„No to teda prrr! Já jsem mezi lidma nejoblíbenější,“ vykřikla Alena Schillerová a dodala: „I kdybys s tou svojí Betynou sjezdil celou republiku, nebudeš mít tolik fanoušků co já.“
Na toto smělé prohlášení Karel zareagoval pohrdavým smíchem, ale ten ho vzápětí přešel. Ministři a ministryně se začali překřikovat jako školáci o velké přestávce.
Zuzana Mrázová zařvala, že Schillerová by měla mlčet – když Alča nedávno navštívila dětský den, nepřišlo prý ani jedno dítě. „Přišli ale důchodci a ti jsou taky jako děcka. Všechno všecičko to mám ráda a oni mají rádi mě,“ bryskně odvětila Schillerová. Mrázová mezitím zapomněla, čím chtěla odůvodnit svoji premiérskou ambici, a stáhla se.
Schillerová okamžitě začala přemýšlet, jestli bude lepší Havlíčka veřejně znemožnit v boxu nebo páce. Taky bych mu mohla rozšlapat brejle, napadlo ji.
„Svěřte mně tu funkci, budu skvělým premiérem,“ pronesl slavnostním tónem Igor Červený. „Kdo jste?“ zeptala se udiveně Schillerová. „No přece ministr životního prostředí, za Motoristy. Jen se upomeňte,“ odpověděl Igor. „Jo ták, vy jste ten čipera, co za něj chodí na vládu Filip Turek,“ vzpomněla si Alena.
O premiérskou funkci si řekl také tělovýchovný ministr Boris Šťastný. Slíbil, že pokud post získá, zavede povinné ranní rozcvičky pro všechny ministry a prosadí úplný zákaz pití alkoholu v restauracích. „Hospody lze přece prostou stavební úpravou proměnit v mléčné bary,“ zasnil se Boris, který trval na tom, že se musí o jeho návrhu hned hlasovat. Ministři mu vyhověli a pan neodbytný navrhovatel obdržel minus třicet šest hlasů z možných patnácti.
Ministr obrany Jaromír Zůna se jako jediný o ničem nedohadoval. Seděl tiše v koutku a přemýšlel, jestli by nemohl moc v zemi převzít vojenským převratem. Pak si však vzpomněl na vlastní autoritu u generálního štábu, veřejnosti a svého jezevčíka s hodností rotného ve výslužbě, načež dospěl k závěru, že se na puč vykašle.
Složitý rébus nakonec vyřešil překvapivý adept: Oto Klempíř. „Když mě zvolíte ministerským předsedou, nemůžu nic zkazit, protože nic neumím. Já si budu užívat funkci hlavně po reprezentativní stránce. Vy si zatím můžete ve svých rezortech dělat, co chcete. Do ničeho vám nebudu celé volební období mluvit,“ sdělil tichým hlasem překvapeným kolegům a kolegyním.
V ten den ještě na hlasování nedošlo. Otík to ale prý má jisté.
Super kachna jsou texty, které vycházejí ze skutečných událostí, ale jinak jde o fikci. Zatím…